Rychle se měnící prostředí současných ozbrojených konfliktů dokazuje, že jednou z nejdůležitějších schopností soudobých armád je mít přesné informace o bojišti. Nejen o vlastních jednotkách, ale především o protivníkovi a také možnost na něj v případě potřeby prakticky okamžitě udeřit.
V Prostějově zahájí činnost prapor bezpilotních systémůNový prapor bezpilotních systémů ve čtvrtek oficiálně zahájí činnost v leteckých kasárnách v Prostějově. Prapor bezpilotních systémů postupně zahrne různé velikosti dronů, a to včetně dronů bojových, s jejichž pořízením počítá koncepce výstavby armády. Nový prapor schopnosti armády v této oblasti centralizuje do jedné jednotky a bude mít na starosti i analýzu získaných dat. |
A bezpilotní letouny v tomto scénáři hrají a budou hrát stále větší a nezastupitelnější roli. Nová koncepce rozvoje české armády do roku 2030 proto počítá s razantním posílením kapacit a schopností bezpilotních strojů ve výzbroji českých vojáků.
Do roku 2025 chce například pořídit větší taktické bezpilotní stroje (do 1 200 kilogramů) schopné nést i výzbroj a mimo jiné pro vznikající výsadkový pluk počítá s nákupem „sebevražedných“ průzkumných útočných minidronů schopných létat v takzvaných rojích (swarming). Jde o malé, přenosné a relativně levné drony doplněné o výbušninu, které mohou provádět vzdušný průzkum a v případě odhalení důležitého cíle je lze využít k jeho okamžitému zničení.
Bezpilotní systémy ale nejsou ve vybavení české a předtím československé včetně té „lidové“ žádnou horkou novinkou. Krátký exkurz mapuje, jaké stroje českou a potažmo československou armádou už prošly.
VR-3 Rejs
Už na konci 60. let minulého století začal Sovětský svaz pracovat na vývoji bezpilotního průzkumného letounu. Konstrukční kancelář Tupolev vytvořila proudovým motorem poháněný letoun Tu-143 označovaný jako VR-3 Rejs. Do výzbroje sovětských pozemních jednotek se dostal v roce 1976. Přes 8 metru dlouhý a tunu vážící letoun podobný okřídlené střele byl schopen dosáhnout rychlosti až 900 km/h, urazit vzdálenost kolem 100 kilometrů a pořizovat přitom snímky.
Bezpilotní letoun VR-3 Rejs ukrajinské armády
Československá lidová armáda (ČSLA) stroj zavedla do výzbroje v roce 1985 a ve službě vydržel takřka deset let. Jistou zajímavostí je pád jednoho z těchto strojů na budovu mateřské školky v Praze-Záběhlicích v únoru 1988.
Obvyklé přistání stroje po naprogramovaném letu totiž probíhalo pomocí velkého padáku a zažehnutí brzdící rakety. A v tomto případě se stroj snesl přímo na školku. Nedošlo přitom k žádným velkým škodám ani zranění.
V různých modifikacích a vylepšeních bylo vyrobeno celkově přes 900 kusů. Ruská armáda stroje používala ještě v roce 2016.
Sojka
Od roku 1994 začala armáda testovat a postupně zařazovat do výzbroje bezpilotní systém domácí provenience pojmenovaný Sojka III, který vyvinul Vojenský technický ústav. Letoun byl primárně určen pro průzkum v reálném čase, sběr optických informací, monitorování dělostřelecké palby, rádiový průzkum a rušení.
Bezpilotní letoun Sojka české armády
Se vzletovou hmotností 145 kg startoval ze speciální pojízdné rampy s pomocí startovací rakety. Unesl až 30 kg přístrojů. Ve vzduchu vydržel přes 2 hodiny a uletěl maximálně 100 kilometrů. Ve výzbroji měl letouny 102. průzkumný prapor z Prostějova. Stroje byly vyřazeny v roce 2010 bez přímé náhrady.
RQ-11 Raven
Především kvůli nasazení v zahraničních operacích a zejména v Afghánistánu pořídila armáda několik bezpilotních letounů z kategorie označované jako „Micro, Mini nebo Small“. Prvními byly v roce 2009 bezpilotní letouny RQ-11B Raven americké výroby. Taktický letounek vyrábí kalifornská společnost AeroVironment. V Iráku a v Afghánistánu tyto stroje ve službách amerických jednotek nalétaly statisíce hodin.
Bezpilotní letoun RQ-11 RAVEN
Letouny s kevlarovým pláštěm mají autonomní nebo manuální ovládání. Citlivé optické přístroje přenášejí ve dne i v noci obraz v reálném čase. Pohání je velmi tichý elektromotor, mají zabudovanou GPS navigaci a jsou vybaveny laserovým značkovačem, který umožňuje navádět letouny na cíle ke zničení.
Při ztrátě spojení se letoun automaticky vrací na startovací bod nebo na místo, kde byl naposledy silný signál nebo na konkrétně předem zvolené místo. Mezi hlavní výhody stroje s rozpětím 1,3 metru a váze necelých 2 kilogramů patří způsob startu - pouhým vyhozením z ruky. Ve vzduchu stroj vydrží zhruba 80 minut a urazí 10 kilometrů.
V roce 2017 byl původní systém nahrazen celkem pěti komplety (15 kusů) nové verze RQ-11B s označením DDL (Digital Data Link) s vylepšeným přenosem dat.
Skylark
Izraelský bezpilotní letoun Skylark
V roce 2009 nakoupilo ministerstvo obrany dva komplety bezpilotních letounů Skylark I. izraelské výroby pro Speciální síly.
Letoun s elektropohonem má vzletovou hmotnost 6,5 kilogramu, rozpětí 2,9 metru, vydrží ve vzduchu 150 minut a urazí až 15 kilometrů. Startuje z ruky. Během přistání se ve spodní části automaticky nafoukne malý polštář, na který letoun po vypnutí motoru dopadne.
RQ-20 Puma
V roce 2018 armáda nakoupila komplet bezpilotního systému RQ-20A PUMA III. amerického výrobce AeroVironment.
Bezpilotní letoun RQ-20 PUMA
Jde o malý, baterií napájený stroj určený ke sledování a shromažďování zpravodajských informací pomocí elektrooptické a infračervené kamery.
S váhou 6 kilogramů a rozpětím 2,8 metru startuje vyhozením z ruky. Dolet je až 20 kilometrů a ve vzduchu vydrží 2 hodiny. Armáda plánuje nákup dalších čtyř těchto kompletů.
RQ-12 Wasp
Jako součást vybavení příslušníků 43. výsadkového praporu z Chrudimi, který se nyní mění na výsadkový pluk, byl v roce 2015 do výzbroje zařazen bezpilotní prostředek RQ-12A Wasp náležící do kategorie „Micro“.
Bezpilotní letoun RQ-12 WASP
S hmotností 1,3 kilogramu a rozpětím pře metr se ve vzduchu udrží zhruba 40 minut s akčním rádiusem zhruba 5 kilometrů. Letoun je vybaven dvěma palubními kamerami, předávajícími operátorovi informace v reálném čase, disponuje také systémy inerciální navigace a GPS, umožňujícími autonomní let od vzletu do přistání bez zásahu obsluhy.
ScanEagle
Nejvýkonnějším bezpilotním letounem ve výzbroji české armády je v současnosti stroj ScanEagle amerického výrobce Boeing. S rozpětím 3,1 metru a maximální vzletovou hmotností 25 kilogramů patří do kategorie „Small“. Dolétne však až na vzdálenost přes 100 kilometrů a vydrží ve vzduchu přes 20 hodin.
Čeští vojáci s bezpilotními stroji ScanEagle
Systém (10 kusů) získala česká armáda darem od vlády USA jako podporu pro boj proti terorismu.
Letouny jsou od roku 2015 prakticky nepřetržitě nasazeny v zahraniční operaci na území Afghánistánu, kde nalétaly přes 3 500 hodin. Počátkem roku 2019 si armáda objednala soupravy náhradních dílů a rozšíření pro plnění úkolů i na území České republiky.
RQ-4D Global Hawk
Česká republika společně a dalších 14 států NATO společně pořizují a budou také provozovat flotilu obřích bezpilotních letounů Global Hawk o rozpětí takřka 40 metrů. První z letounů získali spojenci loni v prosinci. Startovat budou z italské základny Sigonella na Sicílii a v operačním centru bude několik českých zástupců.
První z pěti aliančních bezpilotních letounů Global Hawk na základně Sigonella na Sicílii
Stroje pro strategický průzkum jsou schopné sledovat ohromné území z výšky dvanácti kilometrů a v průběhu jedné mise zmapovat až 100 tisíc kilometrů čtverečných terénu denně. Ve vzduchu vydrží přes 32 hodin.
Dosah letounů je v podstatě celosvětový. Global Hawk odstartuje ze Sicílie a přeletí nad zájmové oblasti na Blízkém či Středním Východě. Je schopný doletět nad jižní Afriku, téměř sedm tisíc kilometrů, zde absolvovat osmihodinový průzkumný let a vrátit se. Český vklad do projektu činí asi 650 milionů korun.
