Všechna nízkoprahová denní centra by měla poskytovat jídlo i hygienické potřeby, ty však v omezeném množství. „V některých centrech mohou ženy získat třeba jen tři vložky na den. Když má pak žena silnou menstruaci, nestačí jí to. Mimo to si nemohou vybrat, pokud preferují vložky nebo tampóny,“ uvedla Lada Hajdíková z komunitního centra pro ženy Jako doma.
Komunitní centra jsou často také smíšená a mnoho žen jde raději do čistě ženského centra, protože se společně s muži nemusí cítit bezpečně. „Je možné, že tato smíšená centra ani nemají tolik ženských klientek,“ podotkla Hajdíková.
Příkladem může být Armáda spásy. Její mluvčí Přemysl Kramerius uvedl, že hygienické potřeby dávají, pokud je to potřeba, z darů. „Nejvíce z každoroční potravinové sbírky,“ informoval.
„Pro menstuující ženu je nejdůležitější hygiena. A žena bez domova se nemůže vykoupat, kdy chce. Musí tak využít sprchy na denních centrech, které fungují jen v určité hodiny. Žena, která má domov, má u sebe vždycky vložky, když čeká menstruaci. Jenže menstruace si nevybírá čas a ve dvě hodiny v noci máte prostě smůlu,“ uvedla Zuzana, která byla na ulici přes dvacet let a nyní dělá terénní pracovnici.
Sprcha může být pro ženy bez domova velmi nákladná. „Já jsem byla na ulici v devadesátých letech, kdy ještě stála dvacet korun, což nebyl až takový problém vyžebrat, ale dnes se to pohybuje kolem šedesáti, osmdesáti korun,“ dodala.
„Musím říct, že ženy jsou solidární a hygienické potřeby nosí. Mimo to sbírku dělalo třeba vloni divadlo Venuše ve Švehlovce. Díky tomu to pak můžeme rozdávat,“ řekla Hajdíková. „Ale přijde mi, že je toho vždycky málo. I když máme sebevětší zásoby, tak to rychle rozdáme,“ dodala.
Ve smíšených centrech můžou ženy čelit nežádoucí pozornosti
Hygienické potřeby také centrum Jako doma dostává od jiných nízkoprahových center, kam ženy tolik nechodí. „Občas jsou hygienické potřeby v potravinové bance, nebo je někdo donese, případně je daruje nějaká firma,“ vyjmenovala Hajdíková.
„Jako doma dává vložky nebo tampóny podle potřeby. Při silné menstruaci to můžou být třeba dva tři balíčky za celou dobu jejího trvání,“ dodala terénní pracovnice Zuzana. „V dnešní době není takový problém dojít si pro jídlo. Dá se říct, že je dostupnější než vložky. Ty ovšem žena potřebuje úplně stejně,“ podotkla.
Na ulici si všimnete spíše bezdomovce muže než ženy, říká ředitelka Jako doma |
„Když jde žena do smíšeného centra a čeká tam frontu, aby si mohla říct o vložky, může se stát cílem nežádoucí pozornosti a vtipů ze strany mužů. Také to může být nakombinované s násilím, poplácáváním po zadku a podobně,“ vypráví Zuzana.
Nákladné nezbytnosti
Sbírku vložek uspořádala vloni pro ženy bez domova i brněnská organizace Sdruženy. „Někdo třeba používá kalíšky, takže finanční stránku neřeší. Pro bydlící ženy je to malá položka, ale když si někdo musí vybrat, jestli si koupí vložky nebo jídlo, vyhraje vždycky jídlo,“ řekla Anežka Michnová ze Sdružen.
Další nedostatkové zboží jsou i inkontinenční vložky. Pojišťovny je hradí na lékařský předpis, ovšem ženy bez domova často zdravotní pojištění nemají. Inkontinencí přitom může trpět až 30 procent žen a číslo narůstá s věkem. „O inkontinenčních vložkách se nemluví už vůbec, přitom jsou potřeba, zejména pro ženy, ale i pro muže ve vyšším věku,“ uvedla Michnová.
Menstruační kalíšek pro ženy bez domova také není řešením, protože je potřeba ho na konci menstruace vyvařit. Ženy bez domova však tuto možnost nemají. Mimo to se na začátku jedná o poměrně finančně náročnou investici.
„Kalíšek musíte vyvařovat a uchovávat v hygienickém prostředí, jenže na ulici není kde. A vyplachovat ho jen studenou vodou je riskantní, protože si žena takto do sebe může snadno zavléct zánět,“ řekla Michnová. Vložky jsou podle ní nejlepší řešení, protože jsou nejjednodušší na manipulaci.
Tampóny a vložky se daní stejně jako alkohol a cigarety
Evropská unie sice od roku 2007 umožňuje členským státům snížit daň za dámské hygienické potřeby na minimální sazbu, většina zemí je však daní daleko více. Největší daň platí v Maďarsku (27 procent), či v Dánsku, Švédsku, Finsku či Chorvatsku (25 procent).
České ženy platí za dámské hygienické potřeby jednu z nejvyšších daní napříč celou Evropskou unií – 21 procent. Jedná se o základní sazbu DPH a ve stejné skupině jsou například alkohol a cigarety. Za jídlo se platí první snížená sazba, tedy 15 procent.
Naopak v Irsku platí nulová daň, v Británii 5procentní. Od nového roku se daň na popud feministických aktivistek snížila v Německu, kde dosud tampóny a vložky platily za „luxusní zboží“. Daň klesne z 19 procent na 7.
