„Všechno jsou to výbrusy z 18. století, takovéto kameny není jednoduché zpeněžit,“ vysvětlil rozhlasu SWR Syndram s tím, že hodnotu šperkům dává právě jejich stáří a fakt, že tyto tři sta let staré kusy jsou velmi zachovalé.
Pokud by se zloději rozhodli diamanty a další drahé kameny ze šperků vytrhat, ztratily by drahokamy hodnotu. „Udělat by to byla hloupost,“ míní Syndram.
Pachatele zachytila jedna z bezpečnostních kamer, na níž je k vidění několik „nápadně“ menších postav, uvedl deník Bild. Pachatelé pak podle policie odjeli autem Audi A6, které později zapálili.
Nizozemský detektiv Arthur Brand, který se proslavil úspěchy při pátrání po řadě uměleckých děl, v rozhovoru s portálem Spiegel Online řekl, že existují v podstatě dva typy zlodějů. Prvním jsou ti, kdo si myslí, že budou mít kupce.
„Ti ale nejsou. Kdo by koupil něco, co nemůže ukázat přátelům a co nejde dědit?“ uvedl Brand. Tito zloději pak hledají alternativní možnosti, jak přijít k penězům, snaží se například vydíráním získat vyplacenou pojistku.
Mnohem horší je podle Branda případ, kdy za krádeží stojí skuteční profesionálové, kteří drahé kovy přetaví a diamanty vytrhají a přebrousí. „Tito zločinci vědí, že většina uměleckých předmětů je jako celek neprodejná,“ řekl s tím, že jakmile se do úprav a tavby pustí, jsou šperky navždy ztracené.
„Proto lze jen doufat, že v případě Grünes Gewölbe jde o zloděje, kteří se to pokusí prodat, čímž uváznou v síti policie,“ uvedl. Pokud v Drážďanech udeřili profesionálové s cílem lup rozebrat a přetavit, musí podle Branda jednat policie rychle, jinak exponáty už nikdy nikdo neuvidí.
Pořád prý však existuje šance, že se časem objeví. Jako příklad zmínil detektiv zlatý prsten Oscara Wildea, který byl v roce 2002 ukraden z Oxfordu a o kterém se předpokládalo, že byl ještě téhož roku roztaven. „Já tomu ale nevěřil a prsten jsem našel,“ řekl Brand o svém letošním úspěchu.
Makléř Nikolaus Barta, který se zabývá pojišťováním uměleckých předmětů, v rozhovoru pro Süddeutsche Zeitung ovšem uvedl, že se zloději při prodeji kořisti vůbec nemusejí zaměřit na evropský trh.
„Myslím, že šéfovi mafiánů v Nikaragui je úplně jedno, proč mu na zdi visí Picasso. V Drážďanech ukradli jen šperky. Diamanty mohou být rozdrceny a zpracovány, čímž je to celé jednodušší. Ale zloději uměleckých děl často ani nemají zájem je prodat,“ říká Barta s tím, že umění mezi zločinci často slouží jako platidlo.
Krádeže obrazů a dalších historických cenností jsou podle něj čím dál častější. „Jen v Německu, Rakousku a Švýcarsku se každý rok ukradne až 2,5 tisíce uměleckých předmětů. Odhadujeme, že celosvětově se ztráty pohybují mezi šest a osmi miliardami eur,“ popisuje.
Zločin v drážďanské klenotnici je možná největší krádeží uměleckých předmětů v poválečných dějinách Německa, napsal bulvární deník Bild. Ten škodu odhadl dokonce na miliardu eur (25,5 miliard korun).
Šéfka státních sbírek Marion Ackermannová po loupeži řekla, že zloději vzali jen část vystavených sbírek. „Mnoho předmětů tam naštěstí ještě zůstalo,“ uvedla. Hodnota souborů ale podle ní tkvěla právě v úplnosti.
