Jaké zásluhy na osvobození Československa a Prahy má maršál Koněv a jeho armáda, která dorazila do hlavního města 9. května 1945?
Maršál Ivan Stěpanovič Koněv velel od května 1944 1. ukrajinskému frontu Rudé armády. Tento front na podzim 1945 v Karpatsko-Dukelské postupoval z Polska na území Československa Dukelským průsmykem. V této operaci mu byl podřízen také 1. československý armádní sbor v SSSR, který 6. října 1944 vstoupil na čs. území. Operace na Slovensku převzal v listopadu 4. ukrajinský front, do jehož podřízenosti přešel i 1. československý armádní sbor v SSSR. 1. ukrajinský front postupoval od listopadu Polskem a Německem severně od území Československa. „Zapůjčené“ československé dělostřelecké a tankové jednotky ale podporovaly 1. ukrajinský front ještě v prosinci 1944 v Polsku u Jasla. Podruhé vstoupily jednotky frontu na československé území 18. března 1945 na Osoblažsku, front ale postupoval dále opět německým územím na berlínském směru.
Tomáš Jakl Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu Praha na snímku z května 2014 Historik Tomáš Jakl vystudoval archivnictví na Filosofické fakultě UK v Praze. V současnosti je vědeckým pracovníkem Historicko-dokumentačního odboru Vojenského historického ústavu (VHÚ). Působí mimo jiné ve Společné česko-ruské mezivládní komisi pro péči o válečné hroby. |
Potřetí vstoupily jednotky 1. ukrajinského frontu na československé území o půlnoci ze 7. na 8. května 1945 u Moldavy v Krušných horách v Pražské operaci při postupu od Berlína na Prahu. Jeho jednotky byly třetí spojeneckou armádou, která v květnu 1945 vstoupila do Prahy. (Po 1. divizi Ozbrojených sil Výboru pro osvobození národů Ruska (vlasovcích), jejíž první jednotky přišly do Prahy v noci z 5. na 6. května, a americké misi pplk. Pratta, zabezpečované 23. jízdní průzkumnou eskadronou 16. obrněné divize, která projížděla Prahou v noci ze 7. na 8. května.) Do Prahy vstoupily jednotky 1. ukrajinského frontu brzy ráno 9. května 1945, několik hodin po kapitulaci německé posádky ve městě do rukou České národní rady, a, na rozdíl od výše zmíněných spojeneckých jednotek, také obsazovaly území, kterým prošly. Pro Pražany se tak staly zárukou, že boje druhé světové války pro ně definitivě skončily.
Jaká je naopak jeho sporná či přímo negativní role v dějinách?
Jeho velení pořízeným vojskům se vyznačovalo velkými a zbytečnými ztrátami na životech, většími než u ostatních sovětských polních velitelů. Jednotky Rudé armády v Praze okamžitě začaly s deportacemi ruských emigrantů, tehdy již československých státních občanů, do koncentračních táborů v SSSR a vraždily raněné vlasovce v pražských nemocnicích. Koněv v roce 1948 podpořil Stalina v boji proti vykonstruovanému a antisemitskému „spiknutí bílých plášťů“. V roce 1956 velel rozdrcení protikomunistického povstání v Maďarsku. V letech 1961-1962 velel skupině sovětských vojsk v Německu. V této době byla postavena Berlínská zeď. V roce 1968 osobně zaštítil zpravodajský průzkum před invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Sporný Koněvův pomník v Bubenči byl postaven v době, kdy Sovětská armáda pobývala na československém území jako armáda okupační.
Jak by měla česká společnost přistupovat ke svým nedávným dějinám a připomínkám různých období 20. století?
Se znalostí věci, sebevědomě a ve snaze o velkorysost a spravedlnost.
Mají se problematické pomníky odstranit, nebo ponechat právě jako připomínka určitého období? Případně doplňovat vysvětlujícími tabulkami?
Na tuto otázku neexistuje jednoznačná a dobrá odpověď. V Praze existoval i nacistický pomník zabitému Heydrichovi. Měl by být ponechán a doplněn vysvětlujícími tabulkami? To by byl výsměch všem obětem nacismu. Toto je samozřejmě extrémní příklad, ale hranice, kde ještě ponechat a kde již odstranit, je rozmazaná a neostrá.
Jak obdobné případy (odstraňování sporných soch) řeší jiné evropské národy?
Je věc každého národa či suverénního státu, jak přistupuje k připomínání vlastních dějin a toho, co a koho z nich považuje za obdivu hodné. Nemnohé národy mají to štěstí, že podobné problémy řešit nemusí. Nepamatuji si ale, že bych někde v Evropě viděl pomník Adolfa Hitlera, zato v Rusku nedávno odhalili nový pomník V. I. Lenina. Pokud si ale Rusové staví pomníky vrahům svých předků, je to jejich rozhodnutí a je absurdní představa, že bychom jim v tom měli bránit. Stejně tak absurdní představa je, že by někdo ze zahraničí měl mluvit do toho, jak naložíme s normalizačním pomníkem I. S. Koněva.
Sochu Koněva nechala radnice zakrýt plachtou, aby ji neponičili další vandalové do dobry, než se radnice rozhodne, jak s pomníkem naložit. Plachtu ale strhl aktivista Jiří Černohorský.
30. srpna 2019 |
