Je 15. srpna 2019. Let SV R178 společnosti Ural Airlines obdržel od řídicí věže Žukovskij povolení ke vzletu z dráhy 12 ještě během pojíždění na její práh. Airbus 321 proto na dráhu plynule najel a bez zastavení pokračoval v rozjezdu. Po překročení rychlosti rotace se letoun odpoutal od země.
Krátce na to prořízl frekvenci 124 MHz kapitánův hlas: „PAN PAN PAN, ztráta jednoho motoru!“ Letoun se ve dvou stech dvaceti metrech zastavil ve stoupání a pozvolna začal klesat. Řídící letového provozu na věži posádce potvrdil oznámenou nouzi, stejně jako požadavek návratu na letiště, a přitom zmáčkl poplachové tlačítko.
Když se posádka po minutě napjatého ticha na frekvenci řídicí věže (TWR) znovu ozvala, nevěřil vlastním uším! Došlo k havárii. Co se vlastně přihodilo a jaké souvislosti případ vyvolává se dočtete v následujících řádcích.
Pozor ptáci
Letoun A-321-200 imatrikulace VQ-BOZ registrovaný na Bermudách, sériového čísla 2117, byl vyroben v roce 2004 a do roku 2011 vystřídal pět provozovatelů. V březnu téhož roku byl získán do flotily Ural Airlines v konfiguraci pro 220 cestujících.
Historie společnosti Ural AirlinesLetecká společnost Ural Airlines, ICAO zkratka SVR, IATA zkratka U6, byla založena v roce 1993 po rozpadu Aeroflotu ze Sovětské éry. Zcela logicky proto z počátku tvořily letadlový park stroje vyrobené v Sovětském svazu. S typickým modročerveným zbarvením na trupu třímotorového TU-154, nebo čtyřmotorového IL-86, se na pravidelných linkách mohli potkávat i cestující na ruzyňském letišti, kam Ural Airlines létají od roku 2000. V současnosti má společnost flotilu 45 letadel výrobce Airbus Industries, 24 A-320, 16 A-321 a 5 A-319, která obsluhují přes jedno sto destinací a ročně přepraví na šest milionů cestujících. Společnost má základnu v Jekatěrinburgu, na letišti Kolcovo, kde vybudovala i své vlastní výcvikové středisko, jehož součástí jsou simulátory rodiny letadel A-320. Volací znak společnosti je Sverdlovsk Air. |
Ve čtvrtek 15. srpna byl nasazen na linku SVR 178 z letiště Žukovskij v Moskvě do Simferopolu na Krymu.
Posádku tvořili kapitán Damir Jusupov, 41 let s náletem 3 000 hodin, a první důstojník Georgij Murzin, 23 let s náletem 600 hodin. Na palubě se nacházelo 226 cestujících, z toho šest dětí, a sedm členů posádky, celkem tedy 233 lidí.
Let v trvání dvě a půl hodiny měl být pro oba piloty a pět členů palubního personálu rutinní záležitostí. V šest hodin místního času posádka z věže obdržela povolení k odletu do Simferopolu, které zahrnovalo počáteční stoupání do výšky 900 metrů v ose dráhy 12, přesněji řečeno kurzem 121, ale i standardní upozornění na výskyt ptactva v jejím okolí. Během pojíždění na práh dráhy piloti oznámili připravenost ke vzletu.
Několik sekund po vzletu se na frekvenci TWR Žukovskij z kokpitu SVR 178 ozvalo tísňové volání: „PAN PAN PAN, ztráta jednoho motoru!“ Letový dispečer TWR potvrdil od posádky přijetí nouze a informaci o zpětném návratu na letiště. To byl poslední rádiový provoz, který na frekvenci z letícího stroje zazněl.
Passenger video captures moment a Ural Airlines A321 makes emergency landing in a corn field following a bird strike on both engines during takeoff from Zhukovsky airport (Video:bazabazon). https://t.co/DcW24EYmXl https://t.co/fEpufQbTuu
Směr kukuřičné pole
Podle pozdějšího vyjádření převzal kapitán Jusupov při vzniku nouzové situace řízení nad strojem. Z toho lze usuzovat, že během vzletu řídil letoun první důstojník Murzin a kapitán byl v daném okamžiku pilotem mluvícím.
Nejdříve prudce poklesly otáčky motoru číslo 1 na levé straně, po tomto okamžiku posádka oznámila návrat na letiště. Vzápětí však došlo i k poklesu výkonu na motoru číslo 2. Bylo jasné, že letoun to zpátky na dráhu nedotáhne. Posádka pokračovala kurzem dráhy, která je nejdelší v Evropě (viz boxík Letiště Žukovskij). Je to pozůstatek z doby, kdy Ramenskoje sloužilo v 80.letech jako zkušební letecké středisko pro vývoj sovětského raketoplánu Buran.
Letiště ŽukovskijICAO zkratka UUBW, dříve známé jako Ramenskoje, je jedním ze čtyř mezinárodních letišť v moskevské oblasti. Nachází se 36 kilometrů od centra Moskvy a jen několik kilometrů jihovýchodně od staršího letiště Bykovo. Je vybaveno dvěma systémy VPD. Hlavní dráha 12/30 je s délkou 5 402 metrů nejdelší v Evropě, vedlejší RWY 08/26 má délku 2 942 metrů. Nadmořská výška letiště je 123 metrů. Letiště v Simferopolu leží na Krymu, který je od roku 2014 v rozporu s mezinárodním právem Ruskou federací anektován. |
Protože let dosáhl maximální výšky 228 metrů, snažil se Jusupov proměnit rychlost těžkého kluzáku za výšku jen velmi opatrně. Pro svůj záměr, rozhodl se v několika sekundách, si vybral kukuřičné pole mírně vlevo od prodloužené osy dráhy 12.
Po minutě ticha se ozval dispečer z věže voláním letu: „Sverdlovsk 178?!“ Posádka na volání zareagovala tím, že žádala asistenci záchranných vozidel a ambulance. „Kde jste?!“ zeptal dispečer na věži, na což pilot odpověděl dotazem, zda funguje ELT, Emergency Locator Tramsmitter, nouzový vysílač polohy letadla.
Zařízení je integrováno na palubě letadla a má se automaticky spustit při překročení určitého přetížení, které vznikne při dopadu letounu. Systém je součástí systému SAR, Search And Rescue, napojený na družicový záchranný systém COSPAS-SARSAT. Polohu vysílače lze určit s velkou přesností na základě metody dopplerovské triangulace.
Dispečer odpověděl, že signál z ELT nezachytil, a to ani poté, co posádka v kokpitu vysílač manuálně zapnula. Pilot dále oznámil, že na palubě nezůstali žádní zranění a všichni lidé opustili palubu letadla nafukovacími skluzy. Informaci o přežití všech lidí nemohli na věži uvěřit a s pochybami v hlase se na tuto skutečnost opakovaně zeptali. „Opakuji, žádní zranění, všichni opustili letadlo!“ zněla euforická odpověď pilota, který do frekvence odvysílal i zeměpisnou polohu letadla, „55°30.6 severní šířky, 38°15.2 východní délky“.
Brázda v poli dlouhá 300 metrů
I když je pravdou, že všichni lidé byli z letadla bezpečně evakuováni, až 76 mělo být zraněno lehce. Přesné údaje o zraněných se však v tuto chvíli od sebe výrazně liší. Airbus 321, který v kukuřičném poli vyoral třísetmetrovou brázdu, dosedl 5 300 metrů od konce dráhy 12, zhruba v polovině vzdálenosti mezi přibližovacími majáky MM, Middle Marker, a OM, Outer Marker, určené pro přiblížení z opačné strany dráhy, ze směru 30.
Srovnání se Zázrakem na Hudsonu se nabízí, vyzdvihuje ruské piloty expert |
Příčinou nehody bylo nasátí několika racků do obou motorů CFM56-5. Jejich častý výskyt v okolí letiště je přisuzován jak nelegální skládce odpadků, ležící pouhé dva kilometry od dráhy, tak i blízkosti meandrující řeky Moskvy. Přístup příslušných orgánů k řešení problému je dlouhodobě kritizován piloty, ale i řídícími letového provozu, kteří varování na výskyt ptáků vydávají při každém odletu. Ptáků je ovšem tolik, že v hejnech posedávají na drahách a jdou stěží odehnat.
15. srpna 2019 |
V místě havárie i nadále probíhá vyšetřování, kterého se kromě ruské strany zastoupené Federální Leteckou Dopravní Agenturou, Rosaviatsia, účastní i francouzská BEA a britská UK AAIB, která do komise vyslala svého akreditovaného zástupce, jako reprezentanta Bermudských ostrovů, země, kde je letoun registrován.
Zázrak u Moskvy jako zázrak v New Yorku
„Zázrak nad Ramenskoje“, jak ruský tisk událost pojmenoval, vykazuje stejné symptomy s nehodou na řece Hudson v New Yorku z ledna 2009. Ani posádka letu Sverdlovsk 178 neměla čas na jednání podle check-listu a v krátkém okamžiku musela jednat pod obrovským tlakem, s vědomím svých nejlepších znalostí v oboru.
Stejně jako posádka Cactusu 1549 použili ruští piloti selský rozum a vybrali nejpříznivější variantu, která se nabízela jen jednou. Myslím, že jde věřit i slovům kapitána Jusupova, který prohlásil, že za tak krátkou dobu se ani nestihnete bát.
Zajímavým aspektem šťastného přistání letu SVR 178 je pak kukuřice, do které posádka letoun posadila. Ze záznamu pořízeného jedním z cestujících je patrné, že letoun klesá s velmi mírným úhlem náběhu a samotný dotek s kukuřičnými klasy je velmi jemný, i když po něm následuje prudké zpomalení. Oba motory se navíc dotkly vrcholků plodiny rovnoměrně, bez příčného náklonu letounu.
Kukuřice má tuhý, ale křehký stonek, a právě tyto vlastnosti svědčily ve prospěch úspěšného přistání desítek tun těžkého kluzáku. Podvozek byl při dopadu zatažený, takže letoun o kukuřici nejdříve zpomalil díky gondolám motorů, které se sice ve měkké půdě vylomily, ale těsně předtím odvedly dobrou práci.
Trup letounu zůstal kompaktní a díky odstavení obou motorů, které posádka provedla před dopadem, bylo zabráněno větší destrukci a především požáru. Přesné množství paliva v tuto chvíli neznáme, ale vzhledem k délce trvání letu a dalším nutným zálohám se dá předpokládat, že v letadle mohlo být minimálně sedm tun leteckého paliva JET A-1. Z letadla pak po nehodě měla uniknout až jedna tuna paliva.
Кукурузное поле, вспаханная борозда и самолёт.
Панорамное видео с коптера. https://t.co/pt7GYk5rpS
Když kukuřice „zabíjí“
Kukuřice setá, latinsky Zea Mays, má však jako široce setá polní plodina v historii nouzových přistání i svůj stinný příběh. 19. července 1989 se na letišti v Sioux City v Oklahomě odehrálo jedno z nejdramatičtějších nouzových přistání dopravních letadel v historii letectví.
Letoun DC-10-10 společnosti United přišel po roztrhnutí kotouče dmychadla motoru číslo 2. o veškerou hydrauliku a posádka byla schopná ovládat letoun pouze nastavováním pák plynových přípustí motorů číslo 1 a 3. Kapitán Alfred Clair Haynes a jeho kolegové, na palubě byl shodou okolností i šéf instruktor společnosti kapitán Dennis Edward Fitch, odvedli vynikající práci, když po 45 minutách od exploze dovedli letoun na přistání na dráze 22 v Sioux City v Iowě.
DC-10tka se však v posledním okamžiku vzepjala příznivému osudu a pravým křídlem zavadila o dráhu, následně se stroj převrátil na záda, rozlomil na čtyři části a začal hořet. Z 296 lidí na palubě přesto přežilo 185. Přežili také všichni čtyři členové posádky v kokpitu. Byl to zázrak! Přesto v osudu cestujících, kteří měli šanci přežít, hrála kukuřice vysázená mezi dráhovými systémy svou roli.
Ve vzrostlém poli podlehla řada cestujících svým zraněním dříve, než se jim dostalo ošetření. Jiní, v šoku a dezorientovaní, čekali na své vysvobození. Od dopadu stroje trvalo 35 minut, než záchranáři v kukuřici objevili kokpit, kouli z drátů a kovu, se zraněnými piloty. Po této nehodě měly být předpisy FAA o výsadbě plodin v blízkosti dráhových systémů na civilních letištích upraveny. Příběh letu United 232 se v roce 1992 dostal i do filmu, když si ve filmu „Tisíc hrdinů“ zahrál kapitána Haynese charismatický Charlton Heston (Ben Hur, Planeta opic).
V pokračování si u příležitosti nehody ruského letounu připomeneme i další letecké havárie zapříčiněné setkáním s ptáky, ale i hmyzem.
