V toto nečekané obvinění vyústila slovní přestřelka mezi někdejším ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Pavlem Žáčkem a novým členem Rady ÚSTR Františkem Bublanem na Českém rozhlasu Plus. iDNES.cz se proto bývalého šéfa ÚSTR zeptal, jak to myslel.
V rozhovoru pro rozhlas jste uvedl, že toto obvinění říkáte poprvé veřejně. Proč teď?
Předtím jsem k tomu neměl žádný důvod. A neměl bych dál, kdyby o mně bývalý ministr vnitra nezačal vykládat takové nesmysly. Já to totiž bral jako fakt, který se děl. A já ho začal vnímat až ve chvíli, kdy vznikl veřejný archiv a dotyční tam chodili bádat proti podpisu.
Jak to myslíte?
Než jsme my založili veřejný archiv, tak tam žádný člověk spřízněný s příslušným funkcionářem v institucích (ministerstva vnitra a obrany a zpravodajských služeb), která ve svých správách měla materiály po bezpečnostní moci komunistické strany, nemusel ani chodit. Oni mu to sehnali. Tím, že vznikl veřejný archiv, se však tyto věci vyvalily. A proto jsem to mohl uvést jako příklad, protože je absurdní, že nám se něco vytýká a jediní, koho jsme tam mohli vidět, byli sociální demokraté.
Že jde o sociální demokraty jste zjistili z podpisu?
To ne. Nikoho jsme nelustrovali, neptali se, co jsou zač. Ale toto byla tak výrazná osobnost ČSSD, že nešla přehlédnout. Volali mi dokonce kvůli tomu z badatelny a říkali, podívejte se, kdo přišel. A nebylo to jen jednou. A bylo to opakovaně. A překvapilo nás i to, že těch materiálů, co chtěl, bylo tolik.
K tomu máte nějaký důkaz?
Ty podpisy. Ten člověk je tam podepsaný, že vstoupil do budovy, že převzal kopie, dokonce je podepsaný, že převzal i nějaké svazky. Ke všemu se vedla evidence.
Můžete říct, o jakého sociálního demokrata šlo? A co sháněl?
Jméno od mě nečekejte. Nebylo by to korektní. Ale obecně mohu říct, že materiály, které studoval, pořídil si z nich kopie, se pak objevily sekundárně v médiích, když v jednom z regionů ČSSD řešili nějaké vnitřní spory a někoho tam vylučovali. Ale říkám, byl to jen jeden z případů, co jsme u tohoto člověka zaznamenali.
Co jste si o tom myslel?
Nic, nekritizuji to. Beru to, jak to bylo a jak jsem říkal, ani bych to byl vůbec neřešil, ale musím se ozvat v situaci, kdy je mi něco vytýkáno, přitom pro to nejsou žádné důkazy.
To se do vás teď exministr Bublan opřel jen tak, zničeho nic?
Je fakt, že když se o něm hlasovalo jako o kandidátovi za Poslaneckou sněmovnu, tak že jsem vystoupil. Nevím přesně, jestli se to týkalo jeho, jestli jsem ho jmenoval, ale řekl jsem, že lidi kteří vystupovali proti vzniku a fungování veřejného archivu a říkali, že by ho nejraději zrušili, že by neměli být v jeho orgánech. Pan Bublan navíc nemá pro tuto práci žádnou kvalifikaci, byť sám pokládá za svou kvalifikaci to, že byl v kontaktu se současným vedením, že s nimi komunikoval o tom, co má to vedení dělat. Ale na čem se spolu domluvili, už nikomu neřekl.
Budete se ještě angažovat v tom, aby se v budoucnu do vedení takovýchto institucí dostávali jen kvalifikovaní odborníci a ne bývalý politici?
Určitě. Jsme v jedenadvacátém století a v takovýchto institucích by měly být osoby s nějakým přínosem. Ne lidé, kteří původně nechtěli, aby vůbec podobné instituce vznikly a složky zůstaly v tajném režimu. A přístup k nim měli jen vyvolení.
V rozhlase jste se zmínil ještě o jedné věci. Že po vás sociální demokraté chtěli i něco na Andreje Babiše?
Ano, stalo se to v době, když už jsem vůbec nebyl v ústavu a chodil do něj maximálně jako badatel. Byl jsem na ministerstvu obrany, když vznikla vláda premiéra Sobotky, do které pana Babiše přizval. A když mezi nimi vznikly první rozpory, tak za mnou přišel někdo ze sociálních demokratů a chtěl vědět, jestli není v archivu také něco na Babiše. Přišlo mi to absurdní, že přišli zrovna za mnou. Poslal jsem je pryč, ať se obrátí na kluky a holky, které si během těch let do úřadu dosadili. Na to mi bylo řečeno: Tak s tím jdeme za Slávkem Sobotkou.
Ani v tomto případě nemůže uvést, kdo za vámi byl?
I v tomto případě by to bylo nekorektní. Chci tím jen panu Bublanovi připomenout, že se věci děly trošku jinak.
