„Takže jsme našli pachatele, kteří se vyřádili na dveřích, a ještě odhalili šikanu. Na svědomí to neměli ti samí,“ sdělil ředitel jedné ze základních škol v kraji o případu, který řešil loni na podzim.
„Jejich počínání nemělo trvat dlouho. Pozvali jsme si rodiče a potrestali je ředitelskou důtkou, třída je nyní pod zvýšeným dohledem,“ pokračoval ředitel s tím, že šikanovaný žák o všem mlčel, protože se prý styděl. Připadal si ponížený.
Varovné je, že je to ukázka pouze jednoho příběhu z mnoha. Čerstvý statistický pohled na šikanu nyní nabídl projekt Nenech to být, jakási internetová schránka důvěry pro podněty od žáků, případně i rodičů.
Mohou skrz ni anonymně upozornit na šikanu, přičemž informace se následně dostane k pověřenému člověku na dané škole. Záleží jen na oznamovateli, jak konkrétní bude. A nejsou to příliš veselá čísla jak republikově, tak pro Ústecký kraj.
„Oslovujeme mlčící žáky, kteří normy agresorů nepřijali, ale bojí se něco udělat,“ informoval Jan Sláma z týmu Nenech to být, který se snaží působit i preventivně, například spoluprací s youtubery.
Projekt funguje dva roky. Zapojilo se do něj 1 300 škol z celé republiky, z Ústeckého kraje 117.
Za zmíněné časové období eviduje celkem přes tři tisíce podnětů, nejvíce z Jihomoravského kraje, Prahy a právě z ústeckého regionu. Odtud jich bylo 287, přičemž bezmála 70 procent jich přišlo ze základních škol, nejčastěji ze šestých tříd.
Nejčastějším důvodem šikany bývá vzhled, zejména obezita
Největší část pomyslného koláče ukousla stejně jako v jiných regionech republiky šikana v podobě slovních útoků.
„Nejčastějším důvodem byl vzhled následovaný schopnostmi, přičemž u vzhledu byla nejčastějším problémem obezita. Naopak úplně chyběl důvod v podobě finanční situace nebo sexuální orientace,“ přibližuje Sláma.
Slovní šikana tvořila nebo provázela 82 procent nahlášených případů. Celkem ve 42 procentech ale byl hlášen i fyzický útok. V devíti procentech pak šikanu doprovází i krádeže a ničení osobního majetku.
Ústecký kraj má jednu zvláštnost
Na rozdíl od jiných krajů je v Ústeckém podle dat procentuálně vyrovnaný poměr obětí z hlediska pohlaví. „Zatímco jinde jasně převažují chlapci, tady je to padesát na padesát,“ podotýká Sláma.
„Na škole samozřejmě se šikanou zkušenosti máme. Většinou to nebývá šikana v rozvinutém stadiu, šikana v brutálním smyslu slova,“ přiblížil svou zkušenost Vladimír Mašek, ředitel teplické Základní školy Edisonova.
„Spíše se potýkáme s jejími verbálními projevy, které se teď ve většině případů přenášejí do kyberprostoru. Takových případů zato přibývá aritmetickou řadou,“ doplnil Mašek.
Z jedné školy v kraji přišlo 38 podnětů, je to republikový rekord
Zařízení má podle něj svůj plán prevence, metodiku řešení počáteční i rozvinuté fáze šikany, se kterou zde pedagogické pracovníky vždy pravidelně seznamují. „Spolupracujeme také s policií, která pořádá besedy,“ upozorňuje Mašek.
Nejvíce upozornění z kraje do projektu Nenech to být dorazilo z Litoměřic, Rumburku, Lovosic, Klášterce a Mostu. Zajímavostí je, že z jedné ze škol v kraji přišlo 38 podnětů, což je republikový rekord.
„To samozřejmě nemusí nutně znamenat, že se tam šikanuje ostošest. Ne všechna upozornění, co k nám doputují, jsou vyloženě o šikaně, v některých se žáci svěřují třeba se svými závislostmi či tím, že trpí depresí, aniž by to nějak souviselo se šikanou. Proti jiným krajům tu zaznamenáváme i víc sebepoškozování, zhruba v polovině upozornění na psychické problémy,“ doplňuje Sláma.
