Čistě ze statistického hlediska si přitom NBÚ nevede špatně. Od roku 2006, kdy úřad sleduje úspěšnost svých sporů, vyhrál přibližně polovinu ze 113 žalob, které na něj byly podány. Celkem 54 z nich bylo zamítnuto, dalších 19 zastaveno a dvě odmítnuty. Soud vyhověl devatenácti žalobám, stejný počet ještě nerozhodl.
Nevěřte slepě zpravodajcům
Jako největší problém se ukázaly ty případy, ve kterých se úřad opírá o informace od tajných služeb. Zmínění tři žalující – Pilc, Vylita, Petržílek – totiž uspěli díky tomu, že soud na rozdíl od bezpečnostního úřadu buď informace od zpravodajců nevyhodnotil jako zcela důvěryhodné, nebo se odmítl spolehnout pouze na ně.
Nejvyšší správní soud to konstatoval v jednom ze svých rozsudků. „Představa že soud uvěří zpravodajské službě, aniž by měl možnost si ověřit, že její tvrzení spočívají ve skutečných a pravděpodobně pravdivých informacích, by znamenala rezignaci na kontrolní funkci správního soudnictví vůči veřejné správě,“ stojí v jednom z verdiktů, v němž NSS vyhověl žalobě na NBÚ.
Bezpečnostní úřad se brání, že on sám nevede žádné trestní řízení, tudíž nikomu nemusí dokazovat vinu. Stačí mu tak třeba jen pochybnost o tom, zda je daný člověk bezpečnostně způsobilý, a prověrku může odebrat. Například v Pilcově případě to bylo mimo jiné kvůli generálovým stykům s ruským podnikatelem Petrem Kovylinem. Informace NBÚ poskytlo Vojenské zpravodajství, Pilcův bývalý zaměstnavatel. Avšak pražský Městský soud ve svém verdiktu, kterým odebrání Pilcovy prověrky zrušil, uvedl, že informace od vojenské tajné služby by sice formálně nasvědčovaly tomu, že generál představuje bezpečnostní riziko, ale nelze je označit za důvěryhodné.
V zájmu státu NBÚ citlivé informace uvádět nemusí
Kvůli bezpečnostním prověrkám se Česko muselo na podzim roku 2017 bránit u Evropského soudu pro lidská práva. Ten projednával žalobu Václava Regnera, bývalého úředníka ministerstva obrany odsouzeného v roce 2014 ke třem letům vězení kvůli manipulacím s armádními zakázkami.
Regner se ve své žalobě bránil vůči paradoxu, na který upozorňuje většina úředníků, kteří o prověrku přijdou na základě informací od zpravodajských služeb; a sice, že vzhledem k utajení dané zpravodajské informace se člověk, kterého se to týká, nedozví, proč o prověrku přišel, a nemůže se tak ani efektivně bránit před soudem. Evropský soud ovšem jeho stížnost zamítl. Posvětil tak postup Ústavního soudu, který v roce 2007 uvedl v jednom ze svých rozhodnutí, že pokud je NBÚ přesvědčen, že v daném případě převažuje zájem státu na ochraně citlivých informací, nemusí je uvádět.
„Není jistě možné, aby byl NBÚ pod záminkou absolutního zachování procesních práv účastníka nucen uvádět ve svých rozhodnutích skutečnosti, které by mohly ohrozit zájem státu, efektivitu práce zpravodajských služeb či policejních složek, anebo bezpečnost jejich agentů či třetích osob,“ napsal ve svém stanovisku Ústavní soud.
Znovu prověřeni?
V podobné situaci, tedy že přišel o prověrku, aniž by věděl, na základě jakých informací se to stalo, se ocitl před několika lety i Jan Vylita. Informace pocházely od vojenské rozvědky a je velmi pravděpodobné, že se týkaly zakázek na nepotřebný majetek, kvůli kterým Vylitu později zatkla policie (nebyl a dodnes není z ničeho obviněn). Jistotu však nemá. Jasné tak je jen to, že Městský soud v Praze vloni koncem roku rozhodl, že o prověrku přišel neprávem.
Soudním verdiktem se Vylitovi, Pilcovi ani Petržílkovi prověrka nevrátila, protože mezitím už vypršela její platnost. Například Pilc má však ambici znovu získat post v prezidentské vojenské kanceláři, a tak o ni opět usiluje. A NBÚ tvrdí, že svá rozhodnutí upravuje podle soudních verdiktů. „V případě zrušujících rozsudků je úřad v každém konkrétním případě vázán právním názorem soudu, který v dalším řízení respektuje,“ uvedl Jaromír Kadlec z kanceláře ředitele NBÚ.
