Takzvaný rape kit neboli balíček důkazů o znásilnění sestavují lékaři poté, co znásilněné ženy vyšetří. Během podrobné prohlídky se jich ptají na všechny detaily traumatizujícího prožitku. „Kde se vás násilník dotýkal? Co vám dělal? Kam ejakuloval?“ jsou jen některé otázky, na které ženy musí odpovídat.
Znásilněná má být cudná a smutná. Mýtus ideální oběti maří spravedlnost |
Sumu důkazů včetně vzorků DNA a fotografií pak gynekologové posílají na policii a ženy doufají, že nepříjemné vyšetření pomůže agresora dopadnout. Nejspíš nečekají, že je policie hodí do koše. Více než čtyřem stovkám Američanek se to však stalo, uvádí na svém webu CNN po zhruba dvouletém pátrání.
Jednou z nich je žena ze Severní Karolíny, která byla v roce 2007 hromadně znásilněna. Vyšetření, které popisuje jako „velmi invazivní“ a „druhé znásilnění“, vydržela s vědomím, že díky němu bude mít policie šanci viníky předvést před soud. Vyšetřovatel přidělený k jejímu případu však udělal jen to, že si se ženou promluvil.
Nikdy nevyslechl muže, které žena označila za pachatele, a sám došel k závěru, že se žádné znásilnění nestalo. Zhruba za měsíc pak ženin balíček důkazů nechal zničit. „Zacházeli s tím jako s odpadky. Se mnou zacházeli jako s odpadky,“ popisuje žena.
Právě v Severní Karolíně policejní velitel Harold Medlock před třemi lety podle serveru ABC veřejnosti odhalil, že na služebně před jeho nástupem zničili nejméně 333 důkazních sad.
CNN zjistila, že americká policie důkazy vyhodila mnohdy i pár měsíců po činu, aniž by je prozkoumala, aniž by byl dopaden pachatel a aniž by k ničení balíčků byl jakýkoliv zákonný důvod. Téměř 80 procent sad nebylo odesláno na testy DNA.
Sexuální násilí je politický problém, říká autorka výstavy Co mi otec strkal do vagíny |
Novináři začali sérii článků zpracovávat v roce 2016, obepsali všechny policejní služebny a ptali se jich na dobu od roku 2010. Z 207 služeben ničení důkazů v nevyřešených případech znásilnění přiznalo celkem 99.
Počet žen, kterých se tato praxe týká, však bude ještě vyšší, než se CNN podařilo zdokumentovat, podotýkají novináři s tím, že se ničení důkazů zřejmě děje dodnes. A nejde jen o ženy, ničily se i balíčky znásilněných dětí. U 39 z celkem zjištěných 47 dětí a teenagerů se balíčky nikdy neposlaly na testy.
Policisté na dotaz, proč důkazy vyhodili, nejčastěji odpověděli, že si potřebovali udělat místo na novější případy. I v těch jim přitom mohly pomoci, stejně jako ve starých a odložených případech. Nehledě na to, že jak oběť, tak obviněný mají právo požádat o nové prověření balíčku, dodává CNN.
Keith Harward strávil ve vězení třiatřicet let za znásilnění a vraždu, ani jedno však nespáchal. Na svobodu se dostal až v roce 2016 díky testům důkazů zajištěných v jednom z balíčků a prověřením dalšího materiálu. Testy nejenže prokázaly Harwardovu nevinu, ale ukázaly také na skutečného pachatele. „Kdyby nebylo ‚rape kitu‘, nejspíš bych byl stále za mřížemi,“ říká muž s původně doživotním trestem.
V případu vraždy by policie důkazy neničila
O tom, že se spousta získaných důkazů nikdy netestovala, se podle CNN ve Spojených státech ví a tamní ministerstvo spravedlnosti už na dodělávku restů vyčlenila přes 150 milionů dolarů. Samotné ničení důkazů je však mnohem méně známé, uvádí stanice.
„Veškerá pozornost upřená k neotestovaným balíčkům není dostatečná, jestliže máme orgány činné v trestním řízení, které jiné balíčky ničí. Každá z těchto sad totiž představuje jednu oběť. Tím, že zničíte ‚rape kit‘, zničíte i šanci oběti na to, že se jednou dočká spravedlnosti,“ říká michiganská prokurátorka Kym Worthy.
Pasáž o znásilnění v učebnici pobouřila. Vytrhli ji z kontextu, říká autor |
Prokurátorka nařídila testy u deseti tisíc dosud neprověřených sad důkazů. Ty identifikovaly přes 830 podezřelých, kteří mohou mít na svědomí i víc než jeden zločin sexuální povahy.
Americká vláda podle CNN loni vydala doporučení, podle kterého by policie měla získané sady důkazů u nevyřešených případů uchovávat nejméně padesát let nebo po dobu stanovenou zákonem. Policisté se jím však nemusí řídit.
Ničení důkazů podle expertů navíc ukazuje na rozdíl v přístupu policie k vyšetřování znásilnění a vyšetřování jiných násilných činů, píše CNN. „Prověřili bychom všechny důkazy v případě vraždy? To se vsaďte,“ říká policejní lektor Tom Tremblay s tím, že mnozí policisté dodnes neumí k obětem znásilnění přistupovat dostatečně citlivě a neuvědomují si, že se traumatizované ženy mohou k řešení svého zážitku odhodlat i po letech.
