Nejen vleklá občanská válka, ale také nevídané sucho a s ním spojený hladomor nyní sužuje bohem zapomenuté kouty Afghánistánu. To letošní je prý v některých oblastech tak kruté, že rodiny prchají z domovů nebo jsou nuceny prodávat své děti, aby přežily.
Nejhůře je podle humanitárních pracovníků postiženo okolí města Herát na západě země. V této vyprahlé oblasti letos opustilo své domovy víc lidí kvůli suchu než kvůli válečnému násilí. OSN uvádí, že počet uprchlíků se už blíží 300 000.
Místní zemědělství je v troskách. Čtyři roky tam prakticky nesprchlo, což mimo jiné způsobilo, že v regionu letos oproti loňsku klesla nejméně o třetinu i produkce opia.
To však není to hlavní. Horší je, že prakticky nevyrostla pšenice, nedaří se melounům ani ostatním tradičním plodinám. Mnoho rodin přišlo o dobytek. Ovce, kozy a krávy zemřely hlady, protože je nebylo čím krmit.
To všechno v regionu, který kdysi býval hlavní zásobárnou sužovaného středoasijského národa.
Zase změna klimatu
Extrémní podmínky, které tam poslední dobou panují, vyvolávají obavy, že globální změna klimatu křehkou zemi, jejíž ekonomiku rozvrátila desetiletí ozbrojených konfliktů, ještě dorazí.
V nuzném uprchlickém táboře poblíž Herátu se minulý týden kameraman televize CNN setkal s Mamarín, místní ženou, jejíž osud jako by ztělesňoval veškeré hrůzy, které Afghánistán pronásledují.
Manžela, který sloužil ve vládní armádě, jí zabili povstalci z Tálibánu. Domov jí vzalo extrémní počasí a teď se musela vzdát vlastní dcerky, aby měla čím nakrmit ostatní své potomky.
Šestiletá Akila se kvůli zvráceným poměrům, které ve stanovém městečku panují, stala majetkem jiné rodiny. Doslova. Mamarín ji prodala za 3 000 amerických dolarů bohatší rodině jistého Najmuddína, který o ni bude pečovat jako o budoucí nevěstu svého nyní desetiletého syna. „Utekla jsem z vesnice se třemi dětmi kvůli silnému suchu a z něho plynoucí neúrodě,“ svěřila se televizi CNN. „Do zdejšího tábora jsem přišla, protože jsem si myslela, že mi tady pomůžou. Nedali mi však nic. Protože moje děti hladověly, prodala jsem dcerku muži, který slíbil, že se o ni postará,“ tvrdila žena.
Klerik se oženil se sedmiletou. Dali mi ji její rodiče, tvrdil při zatčení |
Z dohodnutých tří tisíc dolarů prý zatím dostala jen sedmdesát a nemá jistotu, že zbytek někdy uvidí. „Neměla jsem žádné peníze, nic, co bych mohla dětem dát,“ omlouvala zoufalý čin. „Jinak to nešlo, vždyť kdo by jen tak prodal kus svého srdce, kdyby opravdu nemusel?“
Byť to z našeho pohledu může někomu připadat nelidské, tak to v Afghánistánu někdy chodí. Podobné transakce jsou součástí tamních zvyklostí, s děvčaty se obchoduje, aniž se jich někdo ptá na souhlas.
Najmuddín to zcela jistě považuje za akt lásky. „Její rodina neměla co jíst,“ tvrdil. „I já jsem chudý, ale jsem si jistý, že Akilu budu moci postupně splatit, za dva až tři roky,“ dodal s tím, že dívce i její rodině takto pomáhá.
Smutnější je, že prodej Akily zdaleka není v oblasti ojedinělým případem. Jiný muž třeba přiznal, že svou čtyřletou dceru vyměnil za odpuštění dluhu. „Nemohl jsem jinak, dlužil jsem větší částku. Věřitel přišel a nabídl mi dvě možnosti: okamžitě vrátit peníze, nebo mu dát svou dceru. Tak odešla s ním,“ řekl.
