Když se před sto lety dohodlo, že vznikne Československá republika a jejím prezidentem se stane Tomáš Garrigue Masaryk, v jeho rodném Hodoníně o tom ještě celý den neměli ani tušení. Zpráva o vzniku republiky sem dorazila se zpožděním.
V noci z 28. na 29. října ještě město poklidně spalo. Noční telegram o vyhlášení samostatnosti totiž tehdejší vedení radnice odmítlo přijmout. Až ráno ho přebrala právní kancelář Eduarda Krajíčka. A ulice ožily.
V tiskárně se tiskly plakáty s proklamací nového státu, lidé vyrazili manifestovat. „Podniky, obchody a hostince zůstaly uzavřeny. Lidé strhávali rakouské státní znaky, zamazávali německé nápisy a na stožáru před radnicí byla vyvěšena červenobílá vlajka,“ popisuje Hana Sýkorová z Masarykova muzea v Hodoníně.
Eduard Krajíček, který se měl v budoucnu stát prvním českým starostou Hodonína, četl před redakcí Slovácka telegram o vzniku československého státu a seznamoval občany s novou ústavou. Večer se pak v Besedním domě konala první schůze Národního výboru. Nálada byla slavnostní.
Když o dva dny později tehdejší starosta Fritz Redlich vyslechl požadavky Národního výboru, pronesl jen: „Potom jsem zde zbytečný, mohu rezignovat.“ Správou města tak byl pověřený Krajíček.
V dalších jihomoravských městech byla situace mnohdy mnohem vyhrocenější. Národní výbory neustále šířily výzvy ke klidu a pořádku. V ulicích hrály kapely – ovšem spíše než k oslavě proto, aby zabránily nepokojům.
Na hlavu sochy připevnili vyhlášení republiky
V Brně se první velká demonstrace konala v České ulici, kde sídlily Lidové noviny. Ty jako první přinesly zprávu o tom, že v Praze přebírají Češi moc. „Odtud lidé táhli k sídlu moravského zemského sněmu, kde demonstrovali za vyhlášení republiky,“ líčí historik Jiří Pernes.
Češi obsadili nádraží, aby získali pod kontrolu klíčové body. „Probíhalo to podobně jako v Praze. S tím rozdílem, že v Brně žila daleko početnější německá menšina, která neměla v úmyslu se s tím smířit. Zatímco Češi se pohybovali v tehdejší Rudolfské, dnešní České ulici, Němci měli korzo v Běhounské. A právě tam, kde se ty dvě ulice střetávaly na dnešním náměstí Svobody, docházelo k různým potyčkám a konfliktům,“ vysvětluje Pernes.
V Brně se doutnající hněv Čechů obrátil proti mohutné soše německého rytíře Wehrmanna s mečem na náměstí Svobody, kam byla umístěna na oslavu hrdinství rakousko-uherských vojsk v první světové válce. Kdo hodil peníze do pokladničky umístěné vedle ozbrojence, mohl zatlouci hřeb do sochy i do blízkého sloupku.
Stalo se to prestižní záležitostí, spolky vytvářely celé obrazce, vojáci tam zavěšovali i svá vyznamenání. Ale Češi sochu nesnášeli. Byla pro ně symbolem němectví a nadvlády, a tak se pomstili právě na ní.
V noci z 27. na 28. října uťali Wehrmannovi přední díl hlavy a na její zbytek připevnili provolání Národního výboru o vyhlášení republiky, který však nabádal k pokoji. Už den před tím vyrazila neznámá ruka ozbrojenci jeho strašlivý meč a v úterý 29. října socha z náměstí zmizela úplně až do nacistické okupace.
Znojmo se vzdalo až před Vánoci
Ani v relativně pokojných místech, jako byl Hodonín, úplný klid zbraní nenastal. Z popudu vojenského odboru Národního výboru v Brně tady vznikl dobrovolnický útvar československé armády – takzvaná Slovácká brigáda. Muži s písmenky SB na límci a čepici zasahovali i na Břeclavsku, Mikulovsku a Znojemsku.
Ustanovení československé státní moci tady totiž silně narazilo na odlišnou představu o národním sebeurčení jihomoravských Němců. Ti vyhlásili takzvanou Německou jižní Moravu s centrem ve Znojmě, která byla součástí nové republiky Německé Rakousko.
Už v té době vlastně vznikly Sudety jako území, které si Němci nárokovali. Nejvíce se prali právě o Znojmo, ale i o Mikulov nebo Slavonicko. Tyto odbojné oblasti tak byly obsazovány československou armádou až v listopadu a prosinci, Znojmo bylo k Československu připojeno až týden před vánočními svátky.
Slovácká brigáda, nejmohutnější vojenské dobrovolnické seskupení, zanikla až v červnu následujícího roku. A jako transformovaný Slovácký pěší pluk vykonávala na Slovensku pohraniční službu až do března 1920.
Jak jih Moravy oslaví 100. výročí ČeskoslovenskaBrno
Znojemsko
Břeclavsko
Hodonínsko
Blanensko
Vyškovsko
|