„Domnívám se, že K. H. Mácha je, nebo alespoň v době první republiky byl, jeden ze symbolů nejen národního uvědomění, ale především symbolem svobody. Důležitou roli jistě sehrál i geografický faktor. Kdyby Litoměřice nebyly součástí záboru, nejspíše by tam Mácha okupaci přečkal,“ vysvětlil motiv převozu historik Jiří Padevět.
O Máchově návratu do hlavního města republiky se z Litoměřic, zahrnutých po Mnichovu do německého záboru, se na začátku října 1938 rozhodovalo narychlo. Přípravy gradovaly v sobotu 1. října, celá akce trvala jen pár hodin.
„Převoz ostatků iniciovala vláda a na rozhodnutí o převozu se podílel, včetně financování, i guvernér Karel Engliš. Do přípravy exhumace a převozu se ochotně zapojil také Okresní úřad v Litoměřicích. Ostatky byly vyzvednuty doslova na poslední chvíli,“ popsal dramatický transport historik Padevět.
Jedním z garantů převozu se stal také pražský primátor Petr Zenkl a jeho podřízený, odborný rada magistrátu Alois Žípek. Ten zařídil vše potřebné k převozu s ředitelem pražské Pohřební služby Jaroslavem Nekvasilem. Povolení k exhumaci na litoměřickém hřbitově vydali úředníci ministerstva vnitra.
Tříska z rakve na památku
Příkaz k vyzvednutí Máchových ostatků dostal litoměřický hrobník půl hodiny po poledni 1. října. „Byl to Hans Knobloch, německé národnosti, asistoval mu Franz Drake,“ uvádí historici. V pochmurném dni na litoměřickém hřbitově jejich dílu přihlížela také neznámá žena, Češka.
„Sdělila, že se chce s Máchou rozloučit,“ uvedl ve zprávě Knobloch. Jako památku na pohnutý den ji daroval třísku ze zpráchnivělé bardovy rakve. Ostatky hrobník se svým pomocníkem v hedvábném sáčku přenesl do márnice, celá akce spojená s exhumací trvala půldruhé hodiny.
V márnici básníkovy ostatky setrvaly jen pár desítek minut, poté je zřízenci pražského Pohřebního ústavu poskládali do rakve. Z původního místa byl odebrán také jeho pomník, při tom asistovali vojáci, zřejmě jedné z jednotek litoměřické 3. divize československé armády.
Ramenatý silák, žádný slaboch
Pohřební vůz do metropole dorazil v podvečer 1. října 1938, rakev s ostatky K. H. Máchy zaměstnanci uložili ve Strašnicích. „Pro pietní uložení je připravil významný český antropolog profesor Jiří Malý, který zároveň provedl první průzkum básníkových ostatků,“ shodují se historici.
Během antropologické expertízy experti rekonstruovali také podobu K. H. Máchy. „Objektivní znaky, které byly zjištěny na kostře Karla Hynka Máchy, ukazují zcela jednoznačně, že postava a tělesný zjev básníkův byl značně odlišný od představ, které se o tělesném zjevu básníkově vžily,“ uvedl Jiří Malý.
Ramenatý, urostlý a silný, takový byl básník podle lékařů.
„Neobáváme se tvrditi, že Karel Hynek Mácha byl vším jiným, než křehkým, chabým, chudokrevným a etherickým,“ shrnul Jiří Malý. Jeho závěry potvrdil také antropolog Emanuel Vlček, který se Máchovými ostatky zabýval v 80. letech.
Pohřeb se změnil v demonstraci
S velkým básníkem se Praha loučila na začátku května 1939, pár týdnů po okupaci. V dubové rakvi, zahalené do národní vlajky, bylo Máchovo tělo vystaveno na rampě v Pantheonu Národního muzea. Poslední sbohem mu vzdalo okolo 50 000 lidí.
„Šlo o jednu z prvních a co do počtu zúčastněných jednou z největších nenásilných manifestací proti nacistické okupaci,“ vysvětlil Jiří Padevět. Z muzea se 6. května 1939 vydal průvod s truhlou na cestu hlavním městem.
Za dunění zvonů bělouši, zapřažení do pohyblivého katafalku, projeli centrem města, v ulicích se tísnilo okolo 200 tisíc lidí, desítky tisíc Pražanů kráčely v průvodu. Večer byla rakev s K. H. Máchou uložena v kapitulním chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.
V manifestaci se změnila i smuteční ceremonie 7. května.
„U hrobu K. H. Máchy na vyšehradském hřbitově promluvil mimo jiné generál Rudolf Medek, který reprezentoval nejen již neexistují československou armádu, ale především legionářskou a demokratickou tradici československé první republiky,“ zdůraznil Jiří Padevět.
Církevní obřad řídil vyšehradský kanovník Bohumil Stašek, nad hrobem na Slavíně herec Národního divadla Eduard Kohout recitoval báseň Josefa Hory. Na závěr zazněla hymna, ke sboru pražských učitelů se přidaly tisícovky lidí, shromážděných na Vyšehradě. Hrob zmizel v záplavě květů.
