Žalované firmy argumentují, že ve srovnání s dřívějškem lesní porosty prakticky nepoškozují. Až do letoška přesto musely platit. Nyní ČEZ uspěl v pěti případech u soudů první instance. V těchto sporech jde celkem o 61 milionů korun, včetně úroků z prodlení. Nejstarší z nich se týká roku 2000.
„Soudy začínají slyšet na argumenty, že chybí důkazy o škodách na lesním porostu. Ve spisech nejsou žádné fotografie nebo jiné přímé důkazy, které by poškození prokazovaly. Jde tak prakticky jen o tvrzení žalobce. Navíc je velice sporné, zda by po výrazném snížení emisí mohla vůbec být nějaká souvislost mezi emisemi z elektráren a škodou na lesních porostech,“ říká právník společnosti ČEZ Jiří Hes.
Lesy ČR se proti těmto rozsudkům odvolají. „Rozsudky jsou soudně nepravomocné, takže se nedá předjímat jejich konečný výsledek,“ říká mluvčí podniku Eva Jouklová.
Hes tvrdí, že jim při sporech s Lesy ČR napomohl i nový občanský zákoník, který platí od ledna 2014. „Podle něj stačí prokázat, že děláme všechno pro to, abychom nezpůsobovali škody,“ říká Hes. ČEZ, stejně jako další podniky, mohutně investoval v 90. letech desítky miliard do odsíření a další ekologizace zdrojů.
Ostatně i běžný návštěvník pozná, že stav lesů – například v Krušných horách – se od 80. let, kdy kyselé deště kosily rozsáhlé plochy lesa, značně liší. Emise síry jsou dnes podle Hese na necelých pěti procentech původního stavu, oxidy dusíku zhruba na desetině. „Emise elektráren jsou nižší než v 90. letech, ovšem není pravda, že by na porosty nepůsobily. Požadované náhrady škod se oproti 90. letům úměrně snižují,“ tvrdí Jouklová.
Malé firmy raději zaplatí
Při stanovení škody vychází podnik z vlastních znaleckých posudků a z dvě dekády starých vyhlášek ministerstva zemědělství. Jenže ty podle Hese vycházejí z předpokladů, které počítaly s tím, že se množství emisí nesníží a lesy v nejvíce ohrožených pásmech budou chřadnout rychleji. To však nenastalo a právní úprava zastarala. K jejímu přepracování vyzval ministerstvo loni na podzim i zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček.
Na aktualizaci se již pracuje, podle mluvčího ministerstva Václava Tampíra se nyní vypořádávají připomínky z jiných úřadů. „Nový systém zonace zdravotního stavu lesů je založen na objektivním vyhodnocování dostupných dat s využitím moderních technologií a nových informačních zdrojů dálkového průzkumu země,“ říká Tampír.
Ale to nemusí stačit. „Jakákoliv novelizace vyhlášky je potvrzením, že imisní škody existují. Možná že ano, ale zdrojem není český průmysl. Náhrady z imisních škod by se měly zrušit. Nikdo v Evropské unii je nezná a neuplatňuje,“ říká Zdeněk Zörkler z Českého svazu zaměstnavatelů v energetice.
Recept na kůrovce může být v pralese, ten broukovi odolává díky vodě |
Energetici také tvrdí, že lesníci mohou přičítat imisím škody, které mohou být způsobeny jinými vlivy. „Mediálně známý je kůrovec. Hlavním důvodem poškozování lesních porostů na území je ale v současnosti především sucho či klimatické změny obecně, tedy příčina stojící mimo sféru jednotlivých emitentů,“ říká advokát Tomáš Menčík, který ve sporech o imisní náhrady zastupuje Plzeňskou teplárenskou.
„Škody na porostech jsou evidovány odděleně podle příčin jejich vzniku. Náhrady za poškození porostů suchem nejsou vymáhány,“ tvrdí Jouklová.
Lesy ČR nyní vedou 57 sporů s 15 subjekty. „Náhradu škod imisemi na porostech požadujeme po 150 subjektech, výše těchto uplatňovaných nároků se v posledních letech snižuje,“ upřesňuje Jouklová. Vedle elektráren či tepláren jde také o chemičky, čistírny odpadních vod či sklárny. Řada menších firem, po nichž Lesy požadují tisícikoruny, však raději zaplatí, než by se pouštěly do soudních sporů. Celkově státní podnik požaduje po firmách na náhradách desítky milionů ročně.
Firmy, které vypouštějí emise, navíc platí státu podle zákona poplatky za znečišťování ovzduší.
