„Jeleni sika tu jsou a je jich hodně. Ničí i dospělý porost. Dokáže ho okousat takovým způsobem, že zahubí i osmdesát let starý strom. Oloupe kůru z jehličnanu i listnatého stromu,“ postěžoval si Tomáš Fiala z CHKO Slavkovský les.
Navíc v našich podmínkách nemá prakticky žádného přirozeného nepřítele kromě myslivců a vlků, kterých ale ve Slavkovském lese mnoho není.
Stejnou zkušenost mají i karlovarské Lázeňské lesy. „Sika se začal objevovat v posledních deseti letech. Poslední čtyři roky už ve větším množství. Počty se snažíme maximálně redukovat, protože jakmile se přemnoží, dělá obrovské škody,“ popsal situaci ředitel Lázeňských lesů Evžen Krejčí.
Už teď jsou místa, kde pozoruje škody na stromech. „Zatím ne v nějak obrovském množství, ale japonského jelena už se pravděpodobně nezbavíme a budeme se snažit ho redukovat tak, aby se ještě více nerozšířil. Jestli se nám to podaří, netuším. Je to velmi expanzivní druh,“ řekl.
Sika se v Karlovarském kraji vyskytuje hojně. „Nejvíce na Žluticku, Toužimsku a Tepelsku, kam se rozšiřuje z oblasti svého původního výskytu, tedy z okolí Plas a Manětína v Plzeňském kraji. Škody na lesních porostech působí veškerá spárkatá býložravá zvěř. Nicméně je pravda, že sičí zvěř, tam kde se vyskytuje, se na těchto škodách podílí asi největší měrou,“ uvedl Miroslav Rozner z Lesů ČR.
S nájezdy siky se potýkají dokonce i v Doupovských lesích. „Do honitby vojenských lesů v rámci vojenského újezdu Hradiště se populace siky rozšířila z nedalekého Plzeňského kraje,“ uvedl ředitel karlovarské divize Vojenských lesů a statků České republiky Jiří Kšica.
Podle něj je velkou výhodou doupovské oblasti převaha otevřených, nezalesněných ploch. „To je viditelné ve velkoplošném vývoji především keřového patra. Zde tato zvěř najde dostatek obživy a v kombinaci s cíleným a systémovým lesnicko-mysliveckým hospodařením dokážeme čelit zvyšujícímu se tlaku této zvěře na lesní porosty,“ popsal Kšica.
Ani samotní myslivci nejsou z malých jelenů nadšení. „Sika není původní a nemá tady co dělat. Je agresivní a schopen všeho. Navíc jeho lov je obtížnější než u jelena evropského, protože je mnohem opatrnější,“ uvedl myslivec Jaroslav Cinegr.
Podle jeho slov se už v sedmdesátých letech báli, že překročí Ohři a nastane katastrofa. Přesto se zatím neobává, že by dokázal vytlačit z Krušných hor jelena evropského. Vetší problém podle něj je skutečnost, že se sika páří s domácím jelenem a vznikají genetičtí kříženci.
Lesy v kraji trápí i houba
Kromě siky trápí lesy i houba kloubnatka, která je sice indikátorem čistého ovzduší, ale když se v jejím okolí objeví smrk pichlavý, tak ho nemilosrdně zahubí.
„Ve Slavkovském lese sice kloubnatka není, ale v Krušných horách zdecimovala všechen náhradní porost smrku pichlavého,“ postěžoval si Tomáš Fiala z CHKO Slavkovský les. „Jedná se o původní houbu smrku ztepilého, ale pichláč se jí líbí víc,“ vysvětlil Fiala.
Kloubnatka napadá větve smrku, kterému následkem jejího bujení opadá jehličí. Kvůli tomu má nedostatek živin a odumírá.
„Vzhledem k tomu, že zastoupení smrku pichlavého je v našich lesích minimální, nepůsobí významné hospodářské škody. Navíc je už několik let v rámci běžného hospodaření v lesích postupně nahrazován jinými původními dřevinami,“ potvrdil i Rozner.
Doupovské lesy mají jiný problém, a to s jasany. „Neduhy se nám určitě nevyhýbají, ale snažíme se je řešit. V posledních letech nás velmi významně trápí nekrózy jasanu, které zapříčiňují jeho chřadnutí a následné odumření napříč všemi věkovými třídami. Tento problém vnímáme jako velmi závažný. Zastoupení jasanu v Doupovských horách je zhruba na deseti procentech všech dřevin,“ dodal ředitel karlovarské divize Vojenských lesů a statků Jiří Kšica.
