Sami A., kterého úřady považují za potenciálně nebezpečného, žije v Německu od roku 1997 a finanční podporu dostává nepřetržitě od roku 2008. Západoněmecké město Bochum mu na základě azylového zákona vyplácí 194 eur měsíčně. Stejnou částku dostává také jeho žena, na čtveřici dětí má pár mezi 133 a 157 eury měsíčně. K tomu mají ještě nárok na další příspěvky.
Tunisan, který se každý den musí hlásit policii, přišel do Německa už jako student. V letech 1999 až 2000 působil v Afghánistánu jako jeden z bin Ládinových bodyguardů. Později se znovu vrátil do Německa. Členové jeho rodiny už mají německé občanství.
Spolková republika se sice Samiho A., který veškerá obvinění popírá, snažila opakovaně vrátit do Tuniska, v dubnu loňského roku však soud poslední instance konstatoval, že i když se v Tunisku změnila politická situace, stále hrozí nebezpečí, že by byl Sami A. vystaven ponižujícímu zacházení nebo dokonce mučení.
Jeho případ ukazuje na těžkosti, na které často německé úřady narážejí při pokusech vrátit neúspěšné žadatele do země původu. V zemi je nyní kolem 65 tisíc lidí, kteří mají být deportováni, ale kvůli problémům s chybějícími dokumenty nebo nedostatečné spolupráci zemí původu nemohou.
Připomeňte si skrýš Usámy bin Ládina (05/2011)
