Zároveň celkovým počtem 56 202 497 hlasů vytvořili i nový ruský rekord v počtu hlasů, odevzdaných vítěznému kandidátovi. I když jsou z jednotlivých okrsků hlášeny tisíce případů porušení volebního zákona, je zřejmé, že prezident Putin má důvěru ruských občanů.
Existuje celá řada důvodů, proč nemuselo být Putinovo vítězství tak jednoznačné. Ruský prezident a jeho vláda opakovaně nesplnili své sliby a nedokázali prosadit reformu ruské ekonomiky, nezvýšili její konkurenceschopnost.
KOMENTÁŘ: Putinovi nyní stačil Krym. Co ale příště? |
Ruské hospodářství se proto v okamžiku, kdy klesly světové ceny energetických surovin, dostalo do hluboké krize. I když se po několika letech poklesu dostavil malý růst, ruská ekonomika je stále velmi křehká a životní úroveň občanů dále klesá.
Pozice Moskvy v mezinárodních vztazích se během posledního Putinova mandátu významně zhoršila. Kombinace vlastní zaostalosti a agresivity v zahraniční politice od Ruska spolehlivě odpuzuje stále více států. Zatímco střední Asii ztrácí ve prospěch Číny, Ukrajina se stále více orientuje na Evropu.
Vyspělé země vyhlásily proti Kremlu řadu sankcí, které dále oslabují ruskou ekonomiku. Tyto problémy nemohou vyvážit ani úspěchy, které Moskva zaznamenala v Sýrii, kde se nepochybně stala jedním z rozhodujících hráčů a kde k sobě pevně připoutala režim Bašára Al Asada.
Jak je tedy možné, že Vladimír Vladimírovič zaznamenal takový výsledek? Podle mého názoru můžeme příčiny rozdělit do dvou skupin. První souvisí se systematickým potlačováním projevů politické soutěže a vytvářením nerovných podmínek kandidátů. Druhá je založena na perfektním politickém marketingu.
Neomezená moc
Bylo už mnohokrát řečeno, že i když v Rusku formálně existují různé politické strany, tato uskupení spolu ve skutečnosti nesoutěží o hlasy voličů, ale pouze vytváří jakousi kulisu, která legitimizuje neomezenou moc prezidenta Putina a jeho okolí.
I díky tomu se prezidentských voleb nezúčastnil žádný kandidát, který by mohl reálně ohrozit současného vládce Kremlu. Komunisté, jejichž voličský potenciál se pohybuje kolem 20 procent, do voleb nasadili Pavla Grudinina, jehož dosavadním politickým maximem bylo zvolení do Dumy Moskevské oblasti (ekvivalent zastupitele Středočeského kraje). Komunistický kandidát nakonec ve volbách dostal necelých 12 procent.
Rusové se u voleb fotili. Potřebovali důkaz, že splnili povinnost |
Skutečného kandidáta nenasadila ani prodemokratická opozice. Místo Alexeje Navalného, kterému účast zakázal soud, sehrála roli opozičního kandidáta trojice Xenia Sobčak, Grigorij Javlinskij a Boris Titov. Ta nedokázala přitáhnout skutečně protestní voliče a v součtu dostala méně než 4,5 procenta hlasů.
Putinův úspěch také posílila trvající praxe „přidávání“ hlasů kandidátovi oficiální moci. Vliv těchto falsifikací ale určitě nebyl pro celkový výsledek rozhodující. Podle prvních analýz se dokonce zdá, že měl menší rozsah, než v předchozích parlamentních volbách a nepřekročil 10 procent.
Druhým pilířem Putinova úspěchu byl vynikající politický marketing. Je zjevné, že stratégové vítězné kampaně rezignovali na myslící voliče a důraz kladli na velmi jednoduchá schémata.
Některé voliče oslovilo primitivního omílaní častušek typu „Putin je náš kandidát“, které jednou zpívali důchodci a jindy zase hekali rapeři. Velká část voličů určitě slyšela na studenoválečnickou rétoriku, spojenou s údajnými hrozbami ze Západu, před kterými může Rusko ochránit pouze Vladimír Vladimírovič.
Důsledky pocítí všichni
Dalším občanům bylo slíbeno zvýšení životní úrovně a někoho třeba potěšilo demonstrativní stíhání většinou regionálních politiků pro korupci a zneužívání funkcí. Ať už z jakéhokoli důvodu, ruský volič si ve své většině vybral Vladimíra Putina.
Ve zkratce řečeno - koupil si staré zboží ve starém obalu. Někdo by mohl říci „proti gustu žádný dišputát“ a nad výsledkem voleb mávnout rukou s tím, že to je věc ruských voličů. Jenomže to není tak úplně pravda. Důsledky znovuzvolení Vladimíra Putina totiž pocítí nejen Rusko, ale celé mezinárodní společenství.
I když bychom Rusku i sami sobě přáli, aby se tato velká země stabilizovala a ekonomicky se rozvíjela, nejpravděpodobnějším scénářem zůstává, že Moskva bude i nadále zaostávat a vlastní neúspěšnost vnímat jako výsledek západního spiknutí.
Pro Evropu a Českou republiku to konkrétně znamená, že i dalších šest let musíme počítat s tím, že se Ruská federace může stávat zdrojem krizí a ohrožovat své sousedy jak svou agresivitou, tak i svou slabostí.
