Posíleni zpočátku slibně vypadajícím katalánským vzorem jsou nacionalisté na Korsice vidět a slyšet mnohem víc než dřív a v posledních měsících pravidelně plní přední stránky francouzských médií.
Pro zatím stále nového francouzského prezidenta Macrona je tak vůbec první návštěva Korsiky jednou z nejriskantnějších, píše agentura AFP. Už dříve dal přitom prezident najevo, že je sice otevřený dialogu, žádné požadované změny ve francouzské ústavě však dělat nehodlá.
Tlak na francouzskou vládu, aby ostrovu s 330 tisíci obyvateli přiznala větší autonomii, vzrostl především po triumfu nacionalistů v prosincových regionálních volbách. Podle francouzského deníku Le Monde v nich koalice politických stran Inseme per a Corsica (Společně pro Korsiku) a Corsica libera (Svobodná Korsika) získala 56,5 procenta hlasů a obsadila dvě třetiny křesel v regionálním shromáždění.
Zatímco Gilles Simeoni v první jmenované straně usiluje o autonomii, jeho koaliční partner Jean-Guy Talamoni ve druhé straně by Korsiku od Francie nejraději navždy odtrhl.
Oba bez rozdílu však vyzvali Paříž, aby výsledky voleb vzala vážně a kromě gratulací a diplomatických prohlášení s nimi opravdu zasedla k jednacímu stolu.
„Očekáváme a doufáme v opravdový dialog se státem. Nikdy dříve nebyly příznivější podmínky pro to, aby se v otázce Korsiky našlo trvalé a mírumilovné politické řešení,“ prohlásil Simeoni.
A Talamoni pak pohrozil, že pokud Francouzi urychleně nezačnou s vyjednáváním, svolá „lidové manifestace“ a v případě „popírání demokracie“ si udělá kolečko po evropských metropolích. Lidé opravdu vyšli do ulic, a to tři dny před Macronovou návštěvou.
Rovnoprávnost korsičtiny, amnestie a omezený prodej domů
V průvodu, kterého se podle organizátorů zúčastnilo na 25 tisíc lidí, vlály bílé korsické vlajky s černou hlavou Maura a zaznívaly slogany jako „ať žije boj za nezávislost“, „vražedná Francie“ či „amnestie“.
Kromě zrovnoprávnění korsičtiny s francouzštinou totiž nacionalisté požadují také amnestii pro jedenáct Korsičanů, kteří sedí ve francouzských věznicích za svůj boj o nezávislost a které korsičtí politici podle deníku Le Figaro považují za politické vězně. Jedním z nich je i prefektův vrah Yvan Colonna.
Francie však všech jedenáct vězňů vnímá jako teroristy a Macron krátce po připomínkovém obřadu podle televize BFMTV potvrdil, že minimálně u Colonny amnestie rozhodně nehrozí.
Kromě amnestie zaznívá i požadavek, aby se ostatní zavření Korsičané přesunuli domů a trest si odpykali v korsických žalářích. Na Ostrově krásy, jak se Korsice přezdívá, by podle nacionalistů také mělo platit nové nařízení o prodeji nemovitostí - dům by si tam pak mohl koupit jen ten, kdo by na ostrově bydlel alespoň pět let.
V této zjitřené atmosféře Macron po příjezdu nejdříve zamířil uctít někdejšího korsického prefekta Clauda Érignaca, který byl přesně před dvaceti lety zavražděn stoupencem nezávislosti Korsiky. „Zabili muže jen proto, že byl služebníkem republiky. Manžela a otce odtrhli od jeho rodiny. Dvojitá hanebnost,“ napsal po aktu Macron na Twitteru.
Korsika je součástí Francie už od roku 1768 a se separatistickými tendencemi Korsičanů se musel potýkat už jejich krajan Napoleon. Místní měli za jeho vlády zakázáno mluvit korsičtinou a každý, kdo projevil nějakou sympatii s hnutím za nezávislost, byl pro výstrahu popraven.
Říkalo se, že za císaře Napoleona se ostrov měl hůř než za vlády kteréhokoli francouzského panovníka (více se dočtete v článku Korsika odpouští odrodilému Napoleonovi, našla v něm turistický potenciál). S ozbrojeným bojem proti Francouzům Korsičané přestali v roce 2014, kdy uzavřeli příměří. Snaha osamostatnit se však neusnula, což dokázaly i samotné volby.
Macronova návštěva je tak podle Simeoniho „historickým oknem příležitosti, jak ukončit tento cyklus konfliktu. Pokud však cesta dialogu zůstane zavřená, byli bychom v krizi a v politické slepé uličce.“
