V Česku se v souvislosti s humanitárními katastrofami a následnými uprchlickými krizemi často hovoří o nutnosti pomáhat postiženým v jejich zemi a blízkém okolí. Zatímco zdravotnický program MEDEVAC vysílá na místo týmy lékařů, program ministerstva vnitra na asistenci uprchlíků „Pomoc na místě“ financuje například rozvoj uprchlických táborů v Jordánsku a Iráku. Od roku 2015 přispělo Ministerstvo vnitra na oba programy částkou 629,6 milionů korun.
„Musím říct, že Česká republika je sebevědomá a solidární země. Česká medicína je na světové úrovni,“ řekl fotograf Jiří Pasz, který poslední dva roky dokumentoval českou zahraniční pomoc v Jordánsku, Iráku, Libanonu i na Ukrajině. Když představoval snímek z operace mozku Ukrajince, s tím, že pacient za pár dní odešel z nemocnice po svých, označil výkony českých lékařů za „zázraky“.
„Viděl jsem operace srdce, mozku, očí, popálenin... Výběr fotografií nebyl jednoduchý, vybírali jsme z několika tisíců, snažili jsme se, aby návštěvník viděl české týmy přímo v akci, ale i kontext: fotografie z místa konfliktů,“ vysvětlil fotograf.
Kromě Ukrajiny byl MEDEVAC loni například v Nepálu, Kambodži, Jordánsku, Iráku, Maroku či Senegalu, kde provedli 940 odborných operačních výkonů a více jak 1 500 odborných vyšetření s diagnostikou při rozpočtu 69 milionů korun.
„Mnoho lidí volí nebezpečnou cestu do Evropy, protože už nevidí žádnou šanci v místě, kde jsou. Česká republika jim tyto šance opět vrací. Výstava Létající lékaři je tak zprávou o tom, že Česká republika umí pomáhat,“ uvedla ředitelka Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra Pavla Novotná.
Lékaři si cení zkušeností
Do misí v rámci MEDEVAC se hlásí lékaři z několika nemocnic v Praze, Hradce Králové a Olomouce. Například úrazový chirurg Filip Burget z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze se účastnil misí v Libyi, Jordánsku, v iráckém Kurdistánu, na Ukrajině a naposledy v Nepálu. Z profesního hlediska oceňuje, že lékaři v zahraničí získají zkušenosti se zraněními, která nejsou v Česku tak obvyklá. „Prolínají se tam dvě věci. Zkušenosti a to, že člověk pomáhá,“ dodává.
Lékaři stráví na misi zhruba dva týdny. „Pro mě je to výhoda v tom, že mám tři děti a těch čtrnáct dní se dá přežít, zatímco mise Lékařů bez hranic znamená pro chirurga minimálně šest týdnů, což už je dlouhá doba,“ vysvětluje.
Létající lékařiVýstava ve foyer Národní technické knihovny v pražských Dejvicích je k vidění až do 16. března 2018. Součástí výstavy v Národní technické knihovně je doprovodný program zahrnující například besedu s českým velvyslancem v Jordánsku nebo komentované prohlídky s aktéry a aktérkami programu MEDEVAC. |
Co se týče bezpečnosti, podle Filipa Burgeta na rozdíl od Lékařů bez hranic nejezdí MEDEVAC přímo do oblastí, kde se bojuje.
„I když třeba v Libyi v roce 2011 se střílelo, ale byli jsme pod ochranou URNA (zásahová policejní jednotka, pozn. red.). Šance, že se na misi něco stane, je srovnatelná s tím, když poletím do Paříže nebo do Bruselu,“ odpovídá lékař na dojmy z bezpečnostní situace na místě.
Jako jeden z mála Čechů poznal lékař z Prahy uprchlickou krizi z první ruky.
„Viděli jsme tu fotky z uprchlického tábora Zátarí v Jordánsku. Já bych každému doporučoval, aby se tam jednou za rok podíval. Lidi tam přežívají ve stanech, v noci tam jsou mrazy, ve dne čtyřicet stupňů, je tam prach a písek. Tito lidé pomoc opravdu potřebují. Na druhou stranu mám pocit z uprchlické krize, že valná většina lidí, kteří sem jdou, nejsou uprchlíci ve smyslu, že jim jde o život, ale spíše z ekonomického profitu. Můj názor je - pojďme pomáhat, hodně pomáhat, ale v místě toho konfliktu,“ říká.
Upozorňuje však i na zkreslený pohled části české společnosti. „Mám pocit, že běžný český člověk vidí v každém muslimovi islamistu a nepřítele. Když se setkáváte s těmi lidmi tam, vidíte, že mají stejné touhy, stejná přání, stejné starosti. Když jdeme v Ammánu nebo Kurdistánu po ulici, nezažil jsem žádný pocit nenávisti, všichni se chovají mile,“ vypráví Burget.
Nicméně je podle něj lepší, když zůstanou ve své zemi.
