Problematika takzvaných mikroplastů se v posledních letech stala jedním z hlavních témat studií organizací na ochranu přírody. Smrtící vliv na menší druhy ryb je dobře znám, autoři poslední studie publikované v magazínu Trends in Ecology and Evolution se proto zaměřili na kosticovce (Mysticeti) a žraloky veliké (Cetorhinus maximus), kteří se živí planktonem filtrovaným z mořské vody.
KosticeKostice jsou útvary v ústní dutině kosticovců - neozubených kytovců, používané k filtrování potravy. Ve fázi plodu mají kosticovci zuby, které ale postupně mizí a jsou nahrazovány kosticemi, které má kytovec při narození už téměř plně vyvinuté. Vyrůstají z horní čelisti kytovce a jsou tvořené z keratinu (stejné látky, která tvoří vlasy či nehty). Tvarem připomínají velké ohebné hřebeny. V závislosti na druhu velryby dosahují délky od 30 cm u plejtváka malého až po 4,5 m u velryby grónské a váhy až 90 kg. Jejich počet je též různý - od 140-150 u plejtvákovce šedého až po 375-400 u keporkaka či plejtváka obrovského. Zdroj: Wikipedia |
Spolu s obrovským množstvím vody a planktonu se však do trávicího ústrojí těchto podmořských obrů dostávají i mikroplasty. Podle serveru BBC jich například žraloci velcí, žijící v Kalifornském zálivu, spořádají denně až 200 kusů. Malé kousky plastů mohou blokovat vstřebávání živin, a do těl zvířat uvolňují toxické látky.
Vědci vychází ve studii i ze zkoumání mrtvých kosticovců vyplavených na pobřeží. „Výzkum v oblasti vlivu mikroplastů na mořské ekosystémy je stále podrobnější, i přesto toho víme velmi málo o působení těchto látek na těla velkých ryb a mořských savců. Vědci například našli v tělech velryb vyplavených na pobřeží velké kusy plastů, podle nás však jsou takzvané mikroplasty stejně škodlivé,“ uvedla pro server The Guardian spoluautorka studie Elitza Germanová z Marine Megafauna Foundation.
Mikroplasty podle ní mohou v budoucnu stát za dalším vymíráním druhů. Mnohé z nich už nyní kvůli nadměrnému rybolovu a znečištění moří a oceánů čelí vyhynutí. Další zátěž může být podle autorů studie kritická. Maria Cristina Fossiová z univerzity v italské Sieně potvrzuje, že mikroplasty v tělech velkých podmořských tvorů produkují toxiny, čímž výrazně zhoršují jejich zdraví a hormonální rovnováhu.
Odpad z kosmetiky i průmyslu
Za mikroplasty vědci označují malé plastové částice menší než jeden milimetr. Pochází z celé řady zdrojů. Nejčastěji jsou součástí kosmetiky a oblečení, používají se také v průmyslové výrobě. Dělí se na dvě skupiny. Primární mikroplasty jsou uměle vyráběné a využívají se například ve výše zmíněné kosmetice. Sekundární mikroplasty vznikají rozpadem většího plastového odpadu, který se dostává do moří a oceánů.
Škrob, tapiok či krevety. Z bioplastů jdou vyrobit igelitky i jedlé pytlíky |
Přímo na hladině světového vodstva plave podle statistik ochránců přírody bezmála 270 tisíc tun plastového odpadu. Z 5,25 bilionu kusů jich 92 procent tvoří jen části původních předmětů. Znečištění životního prostředí odpadky zaznamenala organizace 5 Gyres Institute v různých koncentracích ve všech mořích a oceánech.
Výjimkou není ani Středozemní moře. Jak ukázal průzkum španělských vědců z roku 2015, na hladině zde plave až tisíc tun nejrůznějšího plastového materiálu, zejména části lahví, tašek a jiných obalů. Plasty ochránci životního prostředí nachází běžně také v žaludcích ryb, ptáků, želv a velryb.
Malý atol v Tichém oceánu tíží plastový odpad, který sem doputoval ze všech koutů světa:
17. května 2017 |
