V seriálu se budeme postupně věnovat těmto jevům: i/y; slabikám bě, pě, mě, vě a jejich variantám, předložkám a předponám s(e), z(e), předponě vz-, souhláskovým shlukům, velkým písmenům, interpunkčním znaménkům, slovům přejatým z jiných jazyků.
Nové díly seriálu Pereme se češtinou budeme na web dávat každou středu a sobotu. Jednotlivé lekce, celkem jich vyjde osmnáct, budou obsahovat i testy
či taháky.
9. lekce Psaní velkých písmen (1. díl)
Psaní velkých písmen je nejsložitější kapitolou českého pravopisu. Autoři normativních příruček českého jazyka jsou si ne úplně přehledné situace v psaní velkých písmen vědomi. Proto v poslední době doporučují u skutečně přechodových či jinak sporných jevů dvojí možnost psaní a nabádají školy a úřady k rozumné toleranci.
Základní pravidla
Velká počáteční písmena píšeme:
1. na začátku větných celků po tečce, otazníku a vykřičníku; dále po dvojtečce, jíž se uvozuje přímá řeč: Jan chvíli jen zíral. Pak zakroutil hlavou a řekl: „Tak tomu nevěřím.“
2. ve slovech či spojeních vyjadřujících úctu, popř. formální zdvořilost: Vážený Mistře! – Jeho Svatost sloužila mši. – Vážený pane, dovolte, abych se na Vás obrátil s následující žádostí. (v dopise)
3. v ustálených zkratkách, značkách a zkratkových slovech (Ph.D., Čedok)
4. ve vlastních jménech osob, zvířat, budov, uměleckých děl, měst, zeměpisných celků, jedinečných dokumentů aj.: Jan Svoboda, pes Alík, zámek Hluboká, Velké Losiny, Vysoké Tatry, Dekret kutnohorský (Kutnohorský dekret)
Pravidla pro vlastní jména
1. Co je vlastní jméno?
Za vlastní jméno považujeme jen podstatné jméno (či spojení více slov obsahující alespoň jedno podstatné jméno), které pojmenovávanou osobu, zvíře, objekt, děj atd. jednoznačně ztotožňuje – tj. říká: „V daném kontextu je to ten, a žádný jiný“.
Píšeme tedy Česká republika, ale česká povaha: první sousloví pojmenovává jedinečnou skutečnost (stát), v druhém příkladu nejde o souslovné vlastní jméno, nýbrž o volné spojení přídavného jména s podstatným.
2. Rozlišovací funkce velkého písmena u vlastních jmen
Některé instituce, události a dokumenty lze v různém kontextu chápat buď jako obecné (popř. neoficiální), nebo naopak jako jedinečné:
- Je zaměstnán ve výzkumném ústavu. Ale: Je zaměstnán ve Výzkumném ústavu pedagogickém v Praze. (V Praze je jen jeden ústav tohoto jména.)
- O stavební povolení se žádá na obecním úřadě. – Obraťte se na Obecní úřad v Praze 9.
- Studuje filozofickou fakultu. – Studuje Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy.
- Z hradu je pěkná vyhlídka. – Z Hradu reagovali na pozvání ke státní návštěvě. (tj. z prezidentské kanceláře)
- S novým zákonem přišlo ministerstvo financí. – S novým zákonem přišlo Ministerstvo financí České republiky. (Internetová jazyková příručka ÚJČ připouští v první větě psaní jak s velkým písmenem, a to v textech administrativních, tak s malým, a to v textech ostatních.)
- Několik měsíců pražského jara skončilo pod pásy tanků. (ve smyslu politickém) Každý rok začíná Pražské jaro Smetanovou Mou vlastí. (ve smyslu kulturním – jde o oficiální název festivalu)
Poznámka autora seriálu: Posledně uvedený příklad je jedním z oněch hraničních: nejeden mluvčí může pociťovat události jara r. 1968 jako natolik specifické, historicky jedinečné, že nevidí valný rozdíl mezi pražským jarem 1968 a Pražským povstáním 1945 – a tedy ani důvod, proč zde psát počáteční písmena odlišně, jak to příručky určují.
3. Klíčová pravidla psaní velkých písmen u vlastních jmen
V tomto díle se soustředíme na souhrnný přehled klíčových dílčích pravidel, v příštím díle je rozvedeme a obohatíme o problematické případy. Problémy nečiní jména jednoslovná, jako Mýto, Mazanka apod. Váháme především u vlastních jmen souslovných (tj. víceslovných):
A) Nejde o název města, městské čtvrti, sídliště, osady, vesnice apod.
- První obecné jméno píšeme s malým písmenem, druhé jméno s velkým písmenem, další jména podle toho, zda jsou sem vnesena jako vlastní, nebo obecná: ulice Dornych, náměstí Krále Jiřího z Poděbrad, pohoří Český les, pohoří Vysoké Tatry. Pokud obecné jméno související se jménem vlastním ve větě není, píšeme rovnou velké písmeno: Navštívili jsme Velké Medvědí jezero. (Vlastní jméno Medvědí jezero je vneseno do nového vlastního jména, proto velké M.)
- Předložka se píše vždy s velkým písmenem a první slovo po ní rovněž s velkým písmenem; další slova dle pravidla výše: ulice Nad Alejí, ulice Na Novém světě, dům U Tří lilií, zahrada Na Valech.
B) Jde o název města, městské čtvrtě, sídliště, osady, obce, vesnice
Píšeme jej s velkým písmenem u všech slov kromě předložek nestojících na začátku vlastního jména: Svatý Jan pod Skalou (obec), sídliště Starý Prosek, Bílá Hora (pražská čtvrť), ale: bitva na Bílé hoře – zde jde o kopec, viz pravidlo výše. Výjimkou jsou pouze vlastní jména vzniklá vnesením jiného vlastního jména: Kostelec nad Černými lesy. (nikoli: *Lesy)
C) U geopolitických a zeměpisných jmen rozhoduje, zda je název oficiální: Jižní Amerika (ale: jižní Asie), Dálný východ, Modrý Nil (ale: horní Labe), mys Dobré naděje, poloostrov Pyrenejský (Pyrenejský poloostrov)
D) Slova republika, království apod., nezačíná-li jimi oficiální název státu, se píší s malým počátečním písmenem: Česká republika, Evropská unie, ale: Republika Kongo (překlad z francouzského názvu) vedle Konžská republika.
TEST: Rozhodněte, zda napsat velké, či malé písmenoVyzkoušejte si své pravopisné znalosti |
Psaní předpon s- /z-, vz-8. lekce seriálu Pereme se s češtinou |
