Ještě donedávna bylo symbolem linek důvěry telefonní sluchátko. Spolu s generací dětí, která běžně ke komunikaci se svými vrstevníky používá sociální sítě, se však ukazuje, že to nemusí stoprocentně platit. Stále více se totiž mezi nimi prosazuje nový trend - z trablů se vypsat.
Například čtvrtina dětí, které letos hledaly pomoc na lince důvěry Dětského krizového centra, se na něj obrátila přes chatovací místnosti, které tato nezisková organizace provozuje. Ještě před rokem to bylo jen necelých 15 procent.
Šikana je i ve hrách, děti si kradou virtuální věci, říká šéf Linky bezpečí |
Odborníci na linkách důvěry si ale všímají ještě jednoho důležitého faktu. Extrémně přitažlivá je on-line komunikace pro děti, které se potýkají s obzvláště závažnými problémy, jako jsou sebepoškozování, týrání, zneužívání nebo myšlenky na sebevraždu.
„Chat je pro ně forma kontaktu, který vnímají jako bezpečnější než telefonický hovor nebo e-mail. Mohou si rozmyslet, co chtějí říct, je to velmi anonymní, a přitom na rozdíl od e-mailu dostanou odpověď okamžitě,“ vysvětluje ředitel Linky bezpečí Petr Porubský s tím, že nárůst komunikace přes internet byl tak výrazný, že jej to samotného překvapilo.
Chaty fungují jen část týdne
Přitom statistiky, které zaznamenávají narůstající zájem dětí o to, aby se ze svých problémů vypsaly on-line, jsou zřejmě ještě podhodnocené. Tyto služby totiž fungují omezeně.
„U nás chat funguje pouze v pondělí a v pátek odpoledne a pak o víkendu, zatímco telefonická linka důvěry je v provozu 24 hodin denně. U dětí je chat rozhodně preferovaný,“ souhlasí Jana Pěchová z Dětského krizového centra.
Na totéž poukazuje i Bohuslava Horská z Modré linky důvěry, organizace, která poskytuje pomoc nejen dětem, ale i dospělým. Přes internet ji oslovují především děti a dospívající, přičemž letos jich je po třech letech neustálého nárůstu zhruba stejně jako loni.
Děti za smrt v rodině někdy viní sebe, reagují agresí, říká terapeutka |
Jenže chat je v provozu jen třikrát týdně, a to pouze po několik hodin. Když končí s chatem, bývají v „čekárně“ pravidelně ještě další čekající. „Kdybychom chatovali celý den, chodili by. Je to jejich médium,“ říká Horská. O tom, na koho se dostane, rozhoduje čas přihlášení. „Stává se, že jsou v chatovací místnosti nachystaní už před začátkem služby. Jinak to ani nejde, kdyby měl pracovník na lince rozhodovat, kdo dostane přednost, byla by to pro něj příliš velká zátěž,“ vysvětluje Horská.
Takových případů, kdy „klientům“ nabízejí, že za nimi vyšlou okamžitou pomoc, je podle ní několik měsíčně. Zhruba tak dvakrát měsíčně za nimi pomoc skutečně vyrazí. Bývají to například případy, kdy si dítě ublížilo natolik, že potřebuje okamžité lékařské ošetření. „Stává se také, že se ho snažíme přesměrovat na telefon. Tam je komunikace přece jen jiná, podle hlasu dokážeme například lépe odhadnout, jak vysoké je například riziko, že by dítě mohlo spáchat sebevraždu,“ říká.
Umění číst mezi řádky
A to se podle jejích slov Modré lince původně do spouštění této služby ani nechtělo. „Jako jedni z prvních jsme začali poskytovat e-mailové poradenství a kontaktů jsme měli spoustu. Pak ale e-mailů začalo ubývat,“ popisuje posuny v chování mladé generace Horská. „Po e-mailu se dnes na nás obrací spíš mladí dospělí nebo střední generace,“ dodává.
Rozšířit služby na chatu není pro organizace, které svůj provoz z části financují z grantů a z části z peněz od dárců, jednoduché. Navíc nesmějí zapomenout ani na to, že lidé, kteří sedí u počítače na druhé straně, se musí na specifika on-line komunikace zvlášť připravit. Proto pro ně pořádají speciální školení.
„Jsou tu stejné nároky jako na krizové situace na lince, ale vedle toho jsou potřeba ještě další dovednosti, které musí zvládnout. Musí být schopni vyjadřovat se písemně, a to rychle. Na druhé straně na rozdíl od e-mailu mají možnost se doptat,“ vysvětluje Horská.
Kvůli tomu, že u e-mailové komunikace chybí bezprostřední reakce, ji považují za nejobtížnější disciplínu. „Ten, kdo na e-mail odpovídá, musí číst mezi řádky, aby si byl jistý, že opravdu rozumí,“ říká Petr Porubský. I tak po něm původní e-mail i odpověď vždy čte ještě jeden člověk, aby si na lince byli jistí, že odpověď sedí.
