Jad Nawfal venčí německého ovčáka Boikeho pravidelně. A není jediný - psi jsou v kurzu, a to především mezi bohatými lidmi. To reflektují i exkrementy vršící se po bejrútských ulicích. „Pro Libanonce je sbírání výkalů ponižující,“ okomentoval současný stav ulic Nawfal. „Pokud to není jejich majetek, nezajímá je to,“ vysvětlil.
A to je hlavní problém i podle Carole Babikianové, členky skupiny Bejrúťanů, kteří se snaží dohnat své město ke sbírání výkalů. „Pokud cítíte, že patříte k určitému národu, o ten národ se staráte,“ řekla serveru The New York Times Babikianová. „Ale tady má každý svoji vlastní představu Libanonu,“ dodala.
Sektářský politický systém a občanská válka mezi lety 1975 a 1990 proměnily zemi k nepoznání. A podle aktivistů zničily libanonský smysl pro péči o veřejné prostory. „V průběhu občanské války se lidé ulic a chodníků obávali,“ vysvětlil univerzitní profesor Jad Chaaban, který je členem skupiny „Bejrút, moje město“. „Lidé se necítí, že cokoliv vlastní. Cítí se, že sem nenáleží. Chodníky jsou moc pěknou metaforou pro libanonskou situaci,“ vysvětluje Chaaban.
Podle něj se poválečné vlády o veřejné prostory nezajímaly. A současná vláda není schopná ani zajistit základní služby, natož čisté chodníky.
Lidé si mysleli, že jsem blázen
Před dvěma lety však Babikianová se svými příznivci, kteří si díky životu v zahraničí zvykli na čisté chodníky, vzala věci do svých rukou. Snahy začaly jak v křesťanské východní části Bejrútu, tak i na muslimském západě. Na obou stranách však narazily na tvrdý odpor.
„Bylo to naprosté fiasko,“ okomentoval své úsilí veterinář Maher Yehyia, který inicioval kampaň v západním Bejrútu. Když se v roce 2006 vrátil z Kanady, i nadále sbíral výkaly po své čivavě. „Lidé si mysleli, že jsem blázen,“ podotkl.
Špinavé ulice trápily především křesťanskou část města. S rostoucím sekularismem a návratem emigrantů se ale počet psů v muslimské čtvrti ztrojnásobil.
Yehyia začal s úklidem výkalů před svou klinikou. Následně po městě rozvěsil 300 výdejníků igelitových rukavic. Veterinář se měl dokonce sejít s představiteli města, setkání však bylo zrušeno. Začali mu však volat ostatní veterináři, ale ne, aby ho podpořili, ale se stížnostmi, že prostřednictvím výdejníků propaguje svou kliniku. Rukavice nakonec zmizely.
„Válka zařídila, že tu zákony nikdo nerespektuje. Pokud zastavíte na červenou, ostatní řidiči na vás budou pokřikovat: ‚Myslíš si, že jsi v Evropě?’,“ dodal Yehyia.
Místo značek skutečnou kampaň
V jedné městské čtvrti však Yehyia našel porozumění a to v té, ve které bydlí Babikianová. Díky tomu se zformovalo uskupení, které bojuje proti špinavým ulicím, přestože má jenom několik členů.
Městská vláda nedávno v ulicích instalovala několik značek, které mají přesvědčit lidi, aby sbírali psí výkaly. Babikianová by však uvítala kampaň v televizi. Ani nejjednodušší řešení - pokuta - by totiž v Bejrútu nepomohlo, jelikož poplatky za kouření a porušování dopravních předpisů tu lidé běžně ignorují.
