Přitom nástup protestních hnutí a krize celého demokratického spektra dávaly šanci stát se jediným pevným bodem v troskách standardní politiky. A tedy mnohem více promlouvat do dalšího dění v zemi.
Takový potenciál však předvedl v ODS jen jediný člověk, Václav Klaus mladší, a to z pozice její pražské trojky. Ve svých prvních volbách, bez jediného billboardu, bez účasti v debatách ČT, dostal 22 635 preferenčních hlasů. Předběhl tak ikonu pražské kavárny Karla Schwarzenberga, dvojnásobně porazil vlastního předsedu a přiblížil se k číslům, kterých v Praze, tradiční baště, dosahovali lídři ODS (včetně jeho vlastního otce) v bohatýrských dobách.
V nadsázce by se dalo říci, že si rodina Klausových důrazně sáhla zpět pro „svoji“ ODS. Tak alespoň výsledek voleb čtou všichni, vyjma špiček této strany. Ty dělají, jako kdyby Klause juniora neviděly a vzkaz od voličů neuměly rozluštit. Stává se z něj podobný enfant terrible, jako je veleúspěšný Jiří Čunek u nepříliš úspěšných lidovců.
KOMENTÁŘ: Volby vyhrál protest, vládu odsune přetahování o Babiše |
Petr Fiala odvedl v ODS velký kus záslužné práce. Partaj zklidnil, sjednotil, znovu zvěrohodnil a zavedl v ní finanční disciplínu. Pokusil se z ní opět udělat mluvčího nějakých zájmů, přesně definované skupiny lidí. Jak ale ukázal volební výsledek, strana stále ještě nemluví jazykem, kterému její zájmová skupina rozumí. A předseda při všech svých přednostech není tím, kdo by dokázal strhnout zástupy.
V čase těžkých dilemat, jak dál s vládou i s českou pravicí, to ODS staví do obtížné situace. Výsledek jednookého, který je mezi slepými králem, Fialovu pozici posiluje. Voliči přitom zřetelně žádají, aby strana komunikovala jinak. Čím dříve to sama ODS pochopí, tím lépe pro ni.
