Francii tak v následujících měsících a letech mají čekat škrty v systému sociálního zabezpečení, omezení privilegií státních zaměstnanců a sjednocení pravidel pro vyplácení důchodů nebo snížení výše zákonného odstupného po ukončení pracovního poměru.
Jedním z Macronových velkých cílů je totiž snížit desetiprocentní nezaměstnanost, čehož by ale bez úprav dalších zákonů jen těžko mohl dosáhnout. Kromě změn v sociální oblasti má na mušce také reformu penzijního systému a školství.
Na všechny tyto tři oblasti jsou ale Francouzi velmi citliví a jakákoli jejich změna se neobejde bez protestů. K těm koneckonců došlo už nedávno kvůli mnohem banálnější věci – když Macron nechal snížit příspěvky na bydlení o pět eur, tedy v přepočtu asi o sto třicet korun.
Ještě v září chce Macron začít s úpravou pravidel pro vyplácení podpory v nezaměstnanosti. Dosud na ní vydělávají především státní zaměstnanci, nově by ale měla být příznivější i pro živnostníky, podnikatele a zemědělce, stejně jako pro ty, kdo na vlastní žádost ukončili pracovní poměr.
Zákon z roku 2000, který stanovil 35hodinový pracovní týden, se prozatím měnit nemá. Mnozí zaměstnanci i tak pracují víc, v průměru asi 40,4 hodiny týdně, a za přesčasy mají nárok na finanční odměnu nebo volno navíc.
Tuto praxi Macron rušit nechce, firmy ale podle něj mají mít více možností, jak pracovní dobu svých zaměstnanců podle potřeby upravovat.
Konec privilegovaných penzistů
V příštím roce má přijít na řadu reforma penzijního systému. Stávající komplikovaný systém, kdy se důchody přidělují podle 37 různých pravidel, chce Macron zásadně zjednodušit. Zrušit chce také takzvané speciální důchody s výhodnějšími podmínkami pro vybraná zaměstnání, například pro zaměstnance ve státních službách.
V praxi se ovšem reforma penzí hned tak neprojeví, nejdřív až za deset let. Macron navíc slibuje, že během pěti let jeho stávajícího funkčního období se důsledky reforem nikoho reálně nedotknou.
Prezident má pro tyto kroky podporu parlamentu, ale velmi nízkou důvěru Francouzů, aktuálně mu věří jen třetina společnosti. Jeho rekordně nízká popularita však zdaleka není jen důsledkem plánovaných reforem, jejichž účinky se ještě nemůžou nijak projevovat, ale hlavně arogance, kterou mu mnozí vyčítají. V jejím důsledku například odstoupil vrchní velitel ozbrojených sil, což je v poválečné Francii bezprecedentní krok. K vyšší kredibilitě Macronovi zatím nepřispívají ani vláda a parlament, složené do velké míry z nezkušených nováčků.
U všech jeho plánovaných změn bude nyní záviset na tom, zda se mu přes protesty podaří prosadit reformu pracovního trhu tak, aby poté mohl postupovat dál. Pokud ano, může Francie zažít ekonomickou obnovu, na kterou už desetiletí marně čeká.
