Není tak třeba být expertem na to, aby člověk došel k závěru, že tyto události se budou dříve či později opakovat.
Kombinace globalizace, internetu a mediálního zájmu s sebou přináší teroristické útoky, jež se vyznačují ideovou a ideologickou plochostí. Jejich strůjci se neoddávají dlouhodobému studiu náboženských spisů. Nezanechávají po sobě revoluční manifest. Ty tam jsou doby s únosci kladoucími podmínky vyjednavačům.
Jde již jen o zabíjení a destrukci. Neúspěšný či mentálně narušený člověk se dnes navíc může stát teroristou doslova snadno a rychle. Tzv. „Islámský stát“ (IS) je přitom vždy připraven podobným zoufalcům propůjčit svoji značku a dát jim pocítit, jaké to je bojovat kdekoliv ve světě po boku „chalífátu“ za něco, co přesahuje jejich neutěšenou každodennost.
Nenechme se mýlit. IS nesídlí daleko od našich hranic. Je součástí světa, v němž žijeme. Je nejen bezpečnostním, ale i kulturním fenoménem, který některým lidem svůdně symbolizuje protipól nudné, mírumilovné a stabilní EU. Zatímco Unie představuje pacifistický „kompromis možného“, IS je válečnickou totalitní utopií, která s nikým o ničem vyjednávat nehodlá.
Podobně jako členové Hitlerjugend dostali do rukou nejprve bubínky a později, když došlo na lámání chleba, pancéřové pěsti, rovněž IS nechal svoji omladinu nejprve pózovat se svými prapory náboženské temnoty a až následně jim dal do rukou nože a začal s nimi točit spektakulární popravy.
Je tak příznačné, že právě v den útoku ve Španělsku BBC vydala reportáž o návratu teenagerů s vymytými mozky z území IS zpět do Evropy. Při svém největším rozmachu měl IS ve svých řadách 12-19 000 zahraničních bojovníků. Část tvořily děti systematicky vychovávané pro roli zabijáků.
Útoky ve Španělsku a jinde v Evropě však ukazují, že bezpečnostní problém nebudou představovat jen ony. Noví adepti pro ideologicky vyprázdněný „džihád“ se mohou rekrutovat i z řad frustrovaných ekonomických migrantů, neúspěšných žadatelů o azyl, zradikalizovaných konvertitů či potomků druhé a třetí generace přistěhovalců z muslimského prostředí. Jen čas ukáže, zda z této zkoušky vyjde Evropa se ctí.
