Jejich setkání překvapilo svou délkou. Na místo plánovaných cca 35 minut spolu Donald Trump a Vladimír Putin strávili více než dvě hodiny. Co je nejdůležitější, mezi prezidenty podle všeho nevypuklo žádné „fantastické partnerství“, jak svého času sliboval nový nájemník Bílého domu. A to je vlastně velmi slušný výsledek.
Připomeňme si, že lídři obou jaderných supervelmocí se od Trumpovy inaugurace ještě nesetkali. Hovořili spolu dvakrát po telefonu, ale to bylo vše. Podobně sporadické jsou styky mezi dalšími politiky nebo úředníky obou stran.
Vladimír Votápek Analytik Vladimír Votápek Analytik mezinárodních vztahů a bývalý generální konzul ČR v Ruské federaci. Je pravidelným hostem v elektronických médiích, kde komentuje vývoj v prostoru bývalého Sovětského svazu. |
Důvod pro takovou zdrženlivost je jednoduchý. Rusko, resp. lidé s vazbami na Kreml, jsou obviňováni ze zasahování do předvolební kampaně v USA s cílem ovlivnit výsledek prezidentských voleb. A prezident Trump, spolu se svými spolupracovníky, jsou v podezření, že se na těchto aktivitách podíleli. Proto si dnes skoro každý ve Washingtonu dává velký pozor, aby nebyl vůči Rusku příliš vstřícný nebo otevřený. Říká se tomu „Red Scare“ a situace údajně došla tak daleko, že jsou fakticky zmražena i jednání na čistě odborné, technické úrovni. Například konzultace, které jsou nezbytné například v rámci kontrolních mechanismů celé řady strategických odzbrojovacích smluv, uzavřených svého času mezi USA a SSSR.
V tomto smyslu je setkání mezi prezidenty jistě pozitivní krok, který snad vrátí vztahy mezi Moskvou a Washingtonem na normální pracovní úroveň. Se schůzkou ale byla spojena i celá řada obav. Ty pramenily především z nevyzpytatelnosti prezidenta Trumpa. Z jeho stále ještě nedostatečné kvalifikace v oblasti mezinárodních vztahů. Z představy, že může, byť neúmyslně, prozradit svému partnerovi nějaké informace poškozující Spojené státy nebo jeho spojence. Že by se mohl jménem USA zavázat k nějakému obchodu, který by jemu osobně připadal vynikající, ale ve skutečnosti by oslabil západní společenství. Zdá se, že nic z toho se nestalo a to snad lze považovat za určitý úspěch.
Zeman zůstal doma
Jednání obou prezidentů mělo určitou předehru ve Varšavě, kam Donald Trump zamířil krátce před příletem do Hamburku. Americký prezident zde podpořil tzv. Iniciativu tří moří, která si klade za cíl lepší propojení dopravní a energetické infrastruktury od Pobaltí přes Polsko až k Bulharsku a Chorvatsku. Tím by se mj. snížila energetická závislost regionu na Moskvě.
Plán má zatím jen málo konkrétních rysů, ale o to důležitější je setkávat se a jednat s partnery. Hlavy států všech bývalých sovětských satelitů si to zjevně uvědomují, protože do Varšavy přicestovaly. Ovšem s jednou výjimkou. Náš prezident Miloš Zeman místo schůzky s Donaldem Trumpem raději odpočíval na Vysočině. Těžko říci, zda důvodem byla jeho uražená ješitnost, nebo nějaký zdravotní důvod. Naší zemi to každopádně neprospělo.
Západní civilizace je v sázce, řekl Trump v prvním evropském projevu |
Prezident USA během své řeči před nadšeným polských publikem mj. vyzval Rusko, aby skončilo se svými destabilizačními aktivitami na Ukrajině a dalších místech, aby zastavilo podporu nepřátelským režimům, včetně Sýrie a Íránu, a aby se namísto toho přidalo ke společenství odpovědných národů v boji proti společnému nepříteli a na obranu civilizace. To byla nepochybně výrazná slova, nicméně nic nenasvědčuje tomu, že je Donald Trump zopakoval Vladimíru Putinovi přímo do očí. A to za úspěch lze považovat jenom stěží.
Zásadní verdikt se nekonal
Podle dostupných informací byla nejdelší část rozhovoru věnována údajnému ruskému vměšování do amerických voleb. Jak se dalo očekávat, prezident Putin takové aktivity popřel. A jak se také dalo čekat, prezident Trump mu, podle všeho, rád uvěřil.
Oba politici také hovořili na téma kybernetické bezpečnosti. Podle toho, co zaznělo na Putinově závěrečné tiskové konferenci, by USA a RF měly vytvořit pracovní skupinu, která se bude zabývat otázkami dodržování mezinárodního práva v kyberprostoru. Uvidíme, co z toho vzejde, ale zatím to vypadá jako typický kremelský úhybný manévr. Jako pokus vyvléknout se z podezření ze zcela konkrétních podvratných aktivit tím, že zahájím obecnou a nutně rozbředlou diskusi o mezinárodním právu v kyberprostoru.
Trump a Putin si na summitu G20 v Hamburku poprvé podali ruce:
7. července 2017 |
Nejkonkrétnějším závěrem se nakonec zdá být dohoda prezidentů o tom, že v Sýrii podpoří vytvoření „jižní“ zóny deeskalace. V zásadě tím navázali na dohodu mezi Ruskem a Íránem na jedné straně a Tureckem na straně druhé, podepsané v květnu v kazašském hlavním městě Astaně. Kolem tohoto plánu na lokální zastavení bojů zatím zůstává mnoho nejasného, včetně celé řady významných „detailů“, jako je vymezení hranic oblasti zastavení bojů, způsobů verifikace a zajištění bezpečnosti obyvatel apod... Ale podle dostupných informací se na místě skutečně boje zastavily a to je úspěch.
Hodnotit výsledky hamburského setkání obou prezidentů není snadné. Především proto, že podobné první schůzky vrcholných představitelů nemívají za cíl dosažení konkrétních dohod. Mnohem víc jde o vzájemné poznání aktérů, kteří spolu budou v dalších měsících a letech jednat, vést spory, nebo se vzájemně podporovat.
Pohled do Putinovy duše
A v tomto vytváření prvního dojmu je Vladimír Putin mistr. Během první schůzky s Georgem Walkerem Bushem v roce 2001 byl tak úspěšný, že svého partnera dokonce dovedl k mnohokrát citovanému výroku o tom, že ruskému prezidentovi „pohlédl do očí a shledal jej velmi upřímným a důvěryhodným. Že byl schopen nahlédnout do jeho duše“. To bylo ovšem hodně naivní a jak později konstatovala Condoleezza Riceová, Bushova důvěra byla zneužita.
Nyní jsme v situaci, kdy jsou mezinárodní vztahy mnohem napjatější, než před lety. A kdy proti ruskému prezidentu v roli vůdce svobodného světa stojí muž, který má nejen problém držet se přísně pravdy, ale který má proti Vladimíru Putinovi zřejmý intelektuální deficit.
Možná se musíme smířit s tím, že dokud bude Donald Trump v úřadu, budeme muset každou podobnou schůzku sledovat se znepokojením a obavami. A být spokojeni, pokud taková schůzka proběhne bez zřetelných problémů.
