Evropský smuteční obřad ve Štrasburku začal v 11 hodin a skončil asi v jednu hodinu odpoledne. Na obřad přijela řada světových státníků včetně kancléřky Angely Merkelové, premiérky Theresy Mayové, izraelského premiéra Benjamina Netanjahua nebo ruského předsedy vlády Dmitrije Medveděva. Za Českou republiku se obřadu zúčastnil ministr životního prostředí a první místopředseda vlády Richard Brabec.
Promluvil například francouzský prezident EmmanuelMacron, který na adresu zesnulého německého státníka pronesl, že byl nejen nepostradatelným spojencem Francie, ale také jejím přítelem. Ocenil také jeho odvahu a přínos Evropě.
Německá kancléřka Angela Merkelová při smutečním projevu uvedla, že řadu věcí, které považujeme za samozřejmé, jsou také zásluhou Kohla. Zmínila sjednocení východní a západní Evropy, otevřené hranice.
„Chtěl stvořit svět, v němž nikdo nedominuje,“ uvedl ve své vzpomínce bývalý americký prezident Bill Clinton, který měl Kohla podle svých slov velmi rád. Za osobního přítele dnes křesťanskodemokratického politika označil viditelně pohnutý šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker.
„Jeho vize daleko překračovala německé hranice a německé zájmy,“ vyjádřil své přesvědčení šéf Evropské rady Donald Tusk. Podle ruského premiéra Dmitrije Medveděva se německý exkancléř vždy zasazoval o Evropu, kterou nebudou dělit hranice nebo nepřátelské ideologie.
Cestou do jednacího sálu Evropského parlamentu se politici zapisovali do kondolenční knihy a ukláněli před Kohlovou rakví zahalenou do unijní vlajky. Do středu zcela zaplněného sálu rakev za zvuků smuteční hudby donesli členové armády. Po skončení obřadu a německé a evropské hymně ji zase odnesli, aby se odpoledne mohla vrátit do Německa.
Po obřadu ve Štrasburku Kohlovu rakev vrtulníkem převezli do Německa. Asi tisícovka lidí se přišla rozloučit s bývalým německým kancléřem Kohlem do ulic jeho rodného Ludwigshafenu.
Ostatky velikána německé i evropské politiky loď následně odvezla do nedalekého Speyeru, kde se po šesté hodině večerní uskutečnila zádušní mše v císařském dómu. Účastnilo se jí zhruba 1500 pozvaných hostů, mezi kterými byla i kancléřka Merkelová nebo spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier. Venku přímý přenos rekviem podle televize ARD sledovalo v nepříliš příznivém počasí zhruba 1000 až 1500 lidí.
Mši následoval vojenský ceremoniál, po němž byl Kohl za přítomnosti části rodiny a blízkých přátel pohřben. Místo svého posledního odpočinku si vybral sám. Jeho první žena Hannelore je pohřbena v rodinném hrobě v Ludwigshafenu.
„Evropská“ část posledního rozloučení ve Štrasburku má svou symboliku. Právě toto francouzské město, ležící nedaleko německých hranic, je do značné míry symbolem smíření obou zemí, k němuž křesťanský demokrat Kohl výrazně přispěl.
Bouřlivá příprava pohřbu
Přípravy pohřbu provázely spory Kohlových nejbližších. Jeho druhá manželka Maike Kohlová-Richterová si například zprvu nepřála, aby na pohřbu vystoupila kancléřka Merkelová. Ta byla jako kancléřova chráněnkyně jednu dobu přezdívána „Kohlovo děvče“, s tehdejším předsedou Křesťanskodemokratické unie se však rozešla v důsledku aféry kolem financování strany, která ukončila Kohlovu politickou kariéru. Jejich vzájemné vztahy byly poté dlouhou dobu značně chladné.
Helmut Kohl: z outsidera státníkem, hřmotný kancléř nadchl Sověty i USA |
Napětí dlouhodobě panuje i přímo mezi členy rodiny. Nejstarší syn Kohla Walter už se nechal slyšet, že se nezúčastní pohřbu svého otce ve Speyeru; i na protest proti tomu, že Kohl nebude pohřben vedle své první manželky v rodinném hrobě v nedalekém Ludwigshafenu. Walter se se svým otcem dlouho nestýkal.
Právě Kohlově druhé ženě řada lidí vyčítá, že svého o 34 let staršího manžela systematicky izolovala od okolí, všechny nitky jeho života brala do vlastních rukou a že se postarala o to, aby přerušil kontakty i s těmi nejbližšími.
Nejdéle sloužící kancléř v dějinách spolkové republiky zemřel v pátek ve věku 87 let. V roce 1998 mu Evropská unie udělila titul čestného občana Evropy. Kromě něj se tohoto vyznamenání dostalo již jen jednomu ze zakladatelů evropské integrace Jeanu Monnetovi a někdejšímu předsedovi Evropské komise Jacquesu Delorsovi.
