„Je dnes již vědecky prokázáno, že celá populace myopizuje – stává se krátkozrakou – vidí špatně do dálky. Je to důsledek skutečnosti, že většinu pracovního dne jsme nuceni zaostřovat náš zrak do blízka,“ říká Hlinomazová, která je expertka na operace rohovky a šedého očního zákalu.
Podle světových studií by děti měly nejméně 3 až 4 hodiny denně pobývat venku a koukat do zeleně, a ne celý den hledět do tabletů a chytrých telefonů.
„Dnešní rodiče mají na své děti podstatně méně času než dříve a nechají je bavit se vyspělými technickými hračkami. Chybí vzájemná komunikace, a to je hrozba pro mladou generaci,“ míní lékařská ředitelka Evropské oční kliniky Lexum.
Pamatuji dobu, kdy zpěvačka Naďa Urbánková používala brýle, nejen aby lépe viděla, ale i ke zdůraznění své image. Jak je to s brýlemi dnes?
Je nesporné, že brýle vedle své optické funkce jsou i módním doplňkem. Důležité je to u dětí s refrakčními vadami (oční vady, které provází snížené, nepřesné nebo zamlžené vidění – pozn. red.), případně jedním tupozrakým okem, které musí nosit brýle a okluzor, což je kryt na zdravém oku, aby se tupozraké oko vycvičilo. Nicméně řada mladých a aktivních lidí s očními vadami řeší, jak nahradit nepraktické nošení brýlí čočkami nebo laserovým zákrokem na rohovce. U některých profesí je to nutností, například u herců nebo sportovců. U kontaktních čoček může dojít při nasazování a snímání k poranění povrchové vrstvy rohovky. Laserová operace, i když si ji lidé musí platit, řeší problém trvale.
Zuzana Hlinomazová
|
Jak se změnilo oční lékařství – a chirurgie zvláště – v poslední době?
Za posledních 30 let šlo obrovsky dopředu. Zpřesnila se diagnostika očních onemocnění zavedením nových technologií, rozšířily se možnosti konzervativní léčby. K největším změnám došlo v oční chirurgii, a to směrem k mikrochirurgii. Většina operací se provádí pod mikroskopem, což umožňuje nahrazení velkého řezu řezem až desetkrát menším. Velkou většinu očních chirurgických operací lze dnes provádět ambulantně bez nutnosti hospitalizace, což zvyšuje komfort pacienta.
A co oční vady. Přibylo jich?
Oči jsou přizpůsobené tomu, aby byly v činnosti celý den. Je ale pravda, že v poslední době přibyly technologie, které nás nutí dívat se hlavně do blízka, a člověk se tomu přizpůsobuje. Nejčastějšími očními vadami jsou krátkozrakost, dalekozrakost a astigmatismus, který vzniká nepravidelným zakřivením rohovky a čočky. Všechny tyto vady jsou korigovatelné brýlemi, kontaktními čočkami nebo operativně, a to v mladém věku nejčastěji laserem a v období nastupující stařecké vetchozrakosti můžeme refrakční vady odstranit operací čiré čočky s náhradou víceohniskovými nitroočními čočkami, což umožní vidění na všechny vzdálenosti bez brýlí.
Jaké nemoci oka jsou mezi lidmi nejčastější?
Nejčastější je asi šedý zákal (katarakta), což je zakalení jinak čiré oční čočky. Těžko říci, jestli je to tím, že tohoto onemocnění přibývá, nebo že je dnes umíme úspěšněji operovat. Faktem je, že lidé mají jiné nároky na vidění, takže nejčastější oční operací je dnes operace šedého zákalu s implantací umělé oční čočky. Další velkou skupinou jsou pacienti s cukrovkou, kteří mají časté oční problémy především s onemocněním sítnice.
V posledních letech přibývá i lidí s onemocněním sítnice – makuly, to je místa nejostřejšího vidění. Mluvíme o věkem podmíněné makulární degeneraci. Je to dáno tím, že populace stárne a lidé se dožívají stále vyššího věku, ale do jisté míry je to podmíněné i geneticky. A mezi častá onemocnění patří i zelený zákal (glaukom), který se projevuje zvýšeným nitroočním tlakem a postupnou ztrátou vidění. Lidé k nám přicházejí, že chtějí nové brýle, čistí si je, jenže jim to nepomáhá. Zelený zákal nelze zcela vyléčit, ale lze léky jeho postup výrazně zpomalit. Pokud není léčen, může vést k úplné ztrátě zraku.
Pacient může oslepnout? Dá se to riziko nějak snížit?
Ano, včasným vyšetřením. Proto je velmi důležité, aby si pacienti před tím, než začnou poprvé nosit brýle, nechali důkladně vyšetřit oči, kam patří i měření nitroočního tlaku a preventivní onkologické vyšetření. V tomto smyslu je naše oftalmologická péče opravdu na výši. Lidé v Česku jsou navyklí chodit k očnímu lékaři. Jinde si prostě zajdou k optikovi, který jim změří zrak, napíše brýle a dalšími příčinami se nezabývá.
Jak se glaukom projevuje?
Pacient přestane vidět detaily a má horší vidění především do blízka. Vidí sice periferně, ale neumí rozlišit detaily a nemůže číst. Nejprve se písmenka obvykle křiví a pak se zcela ztrácí. Nové léčebné postupy u tohoto onemocnění dnes umožňují některé formy tohoto onemocnění stabilizovat a někdy i malinko zlepšit.
O Brnu se říká, že je městem špičkových technologií. Jak je to v očním lékařství?
Brno je na technologickém výsluní díky veletrhům, špičkovým výzkumným a výrobním podnikům a vysokým školám. Rovněž v medicíně patřilo a patří mezi špičku. Oční kliniku dovedl na špičku již v šedesátých letech minulého století profesor Jan Vanýsek. V současnosti zajišťuje oftalmologickou péči oční klinika ve Fakultní nemocnici Brno v Bohunicích, ale i řada výborných soukromých očních klinik, mezi nimi i ta naše.
Specializujete se na oční rohovku. Co vás k tomu přivedlo?
Díky paní profesorce Evě Vlkové jsem se dostala k oční chirurgii krátce po promoci a začala jsem se specializovat na onemocnění rohovky. Tenkrát se této problematice věnovalo jen velmi málo oftalmologů. Sepsala jsem s profesorkou Vlkovou monografii o transplantaci rohovky a ve fakultní nemocnici jsme vybudovali rohovkovou ambulanci pro celý Jihomoravský kraj, jejíž chod jsem zajišťovala do roku 2012, kdy jsem odešla na soukromou kliniku.
Co považujete za svůj největší profesní úspěch?
Zavádění nových přístupů při transplantaci rohovky. Rohovka má 42 dioptrií, skládá se z několika velmi tenkých vrstev a rozhodujícím způsobem se podílí na správném vidění. Dříve se při transplantaci vyměňovala celá rohovka. Pokud se dárcovská rohovka po našití dobře vhojila, trvala konečná úprava vidění jeden až dva roky.
Dnešní postup spočívá v tom, že se nevyměňuje rohovka celá, nýbrž jen její vnitřní vrstva, odpovědná za průhlednost celé rohovky. Ta se nepřišívá, ale jen se přitiskne na místo odstraněné nemocné vnitřní vrstvy bublinou vzduchu. Při této metodě trvá rehabilitace jen pět až šest týdnů, což je oproti výměně celé rohovky velký rozdíl. Navíc je léčba ambulantní, což je pro pacienta mnohem pohodlnější. Tento výkon umí jen málo chirurgů v republice a jsem ráda, že své pacienty takto mohu operovat. A největší odměnou je pro mě jejich úsměv po úspěšné operaci.
Můžete díky novým technologiím vrátit lidem zrak?
Vrátit lidem zrak je poněkud nadnesené, ale umíme výrazně zlepšit jejich potíže. Za posledních 30 let se výrazně rozšířila a zkvalitnila diagnostika. Dnes máme nové zobrazovací digitální techniky, z analýzy DNA jsme schopní určit, jaký druh bakterie nemoc způsobuje, protože řada onemocnění oka je způsobená infekcí. Umíme genetickou analýzou celou řadu onemocnění potvrdit. Máme technologie laserové, které slouží jak k diagnostice, tak k léčbě a i k odstraňování refrakčních vad s velkou přesností.
Je něco, co třeba neumíme léčit?
Léčit neumíme celou řadu onemocnění. U mnohých neznáme příčiny jejich vzniku, u některých neumíme ani léčebně zasáhnou. Takových onemocnění je v každém oboru celá řada a týká se to i oftalmologie. Jednou z nemocí, na kterou se pacienti často v dospělosti ptají, je tupozrakost. Tu v dospělosti již léčit prakticky neumíme.
Jak je to s další péčí o oči? Především z hlediska hygieny?
Oko se čistí samo, ale když je ve vzduchu hodně prachu nebo pylu, jako právě v tomto období, je potřeba oči omývat pod studenou tekoucí vodou. A hodně důležité je po čtyřicítce vyšetřit oční pozadí a změřit nitrooční tlak. Paradoxně jsou v tomto smyslu na tom lépe ti, kdo nosí brýle, protože chodí k lékaři pravidelně. Ti, kteří nikdy s očima problémy neměli, jdou třeba jen do supermarketu, koupí si brýle na čtení a považují to za vyřešené.
Tam pak máme problém se zachycením zeleného zákalu nebo třeba i onkologických onemocnění. Platí to i pro lidi s cukrovkou nebo s endokrinologickými problémy, a to i v případě, že vidí dobře. Jak totiž vypadají cévy na očním pozadí, vypadají i v mozku nebo v ledvinách. Měla jsem pacienty, u kterých jsme díky vyšetření očního pozadí přišli na závažná celková onemocnění. Oční pozadí je jakýmsi zrcadlem našeho těla.
Jak vy sama jste na tom s očima?
Zatím vidím dobře, ale oči si nechávám pravidelně vyšetřovat. Vzhledem ke své profesi musím mít oči v pořádku, ale mám již brýle na čtení, které mě obtěžují. Mohla bych jít na některou z operací. V mém případě, kdy sedím i osm hodin za operačním mikroskopem, zatím o žádném takovém zákroku neuvažuji. Jakmile skončím s chirurgií, jistě si některý z refrakčních zákroků nechám udělat.
Osm hodin za mikroskopem, přesnost, soustředění. To jsou hodně náročné věci. Kde nabíráte síly?
V rodině. Především od mých dvou synů. Starší syn Ota je právník a mladší syn Ivo dokončuje magisterské studium optometrie. Ti mi svojí láskou dávají tolik energie, že ji mám na rozdávání. Velkou inspirací je mi můj otec, emeritní profesor biofyziky Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, a v neposlední řadě i moje maminka – původním povoláním oftalmolog. Ve volnu ráda čtu a poslouchám Beethovena nebo Chopina. A ráda pracuji na zahrádce. Vlastně jsem původně chtěla dělat zahradní architekturu, ale nějak jsem nesplňovala požadavky na talentové zkoušky. Neuměla jsem extra malovat, bez toho to prý nejde. A tak jsem šla studovat medicínu. Dnes jsem ráda, že jsem to udělala, a do práce se i po třiceti letech každý den těším.
