Neschopnost prosadit reformy ve výsledku znamená, že se v posledních deseti letech, jež jsou někdy označována za francouzskou „ztracenou dekádu“, klíčové problémy ještě dále zhoršily.
Michal Stupavskývystudoval finance a oceňování podniku na VŠE v Praze a je držitelem titulu CFA. Jeden semestr strávil na univerzitě v Miláně. Je spoluautorem první knihy o behaviorálních financích v Česku Investor 21. století. Působil ve finančním i korporátním sektoru. Ve společnosti Conseq Investment Management má nyní jako investiční specialista na starosti prodej mezinárodním institucionálním investorům.  |
Nejzásadnějším problémem je výše státního dluhu, která ve vztahu k HDP za poslední dekádu vzrostla o polovinu až na 96 %, tedy na dosah kritické úrovně sta procent. To má například za následek, že absolutní výše dluhu dokonce překonala úroveň státního dluhu Německa, tedy ekonomiky, jež je o celou třetinu větší. Důvodem růstu francouzského dluhu je prostý fakt, že se deficit francouzského státního rozpočtu každoročně pohybuje nad kritickou úrovní 3 % HDP.
Klíčovým faktorem stojícím za vysokými rozpočtovými deficity jsou extrémně štědré sociální výdaje, které činí přes 30 % HDP, zdaleka nejvíce ze všech rozvinutých zemí v rámci OECD, kde průměr činí přibližně 20 % HDP.
Jedním z důvodů bobtnajících sociálních výdajů je přitom rychlé stárnutí francouzského obyvatelstva. Počet pracujících Francouzů je stále nižší, klesá tudíž i počet jednotlivců přispívajících do průběžného penzijního systému a vyplácející penze stále rostoucímu počtu důchodů. Poměr penzistů vůči pracujícím tak stále roste. Bez zásadní důchodové reformy se francouzská ekonomika z dlouhodobého hlediska prostě neobejde.
Zkostnatělý trh práce
Další negativní faktor ve francouzské ekonomice představují relativně velmi vysoké náklady na pracovní sílu a strnulá legislativa pracovního trhu. O jeho flexibilitě se rozhodně mluvit nedá, což je zásadní příčinou vysoké míry nezaměstnanosti. Ta v posledních letech osciluje kolem 10 procent a to bez jakékoliv známky zásadnějšího poklesu.
S Macronem v čele čekají Francii reformy. Mají restartovat ekonomiku |
Vedle vysokých nákladů práce francouzské firmy trápí i vysoké korporátní daně. Aktuální sazba ve výši 33,3 procenta představuje jednoznačnou brzdu pro nové soukromé investice, najímání nových pracovníků a v neposlední řadě také rozhodování nadnárodních investorů, do které země své investice umístit.
Ekonomiku Francie budou kormidlovat pravičáci
Podle složení nové francouzské vlády, kterou Macron představil minulou středu, to vypadá, že to s ekonomickými reformami myslí vážně. Na všechny klíčové ekonomické posty totiž jmenoval pravicové politiky z konzervativní republikánské strany. Premiérem se stal republikán Edouard Philippe. Ministrem hospodářství byl jmenován republikán Bruno Le Maire, který již vykonával funkci ministra hospodářství a poté ministra zemědělství v letech 2007 až 2012 ve vládě tehdejšího pravicového prezidenta Sarkozyho.
ANKETA: Macron má těžké úkoly. Osekat obří dluh a odolat extremistům |
Ministrem státního rozpočtu se stal další republikán Gérald Darmanin. A konečně ministrem práce byl jmenován Muriél Penicaud, ředitel národní agentury Business France, jež je zodpovědná za podporu mezinárodních investic do francouzské ekonomiky.
Na ekonomickém poli je tak pravicovost klíčových ministrů jasně patrná, což je pro intenzivní prosazování zásadních ekonomických reforem zásadní předpoklad. Je ovšem také logické, že před červnovými parlamentními volbami nová vláda s nepopulárními reformami rozhodně nepřijde. V druhém letošním pololetí už ale bude muset nastavit co nejvyšší reformní tempo. Času nemá nazbyt, neboť globální ekonomika se momentálně nachází v pozdní růstové fázi aktuálního hospodářského cyklu. Za rok či dva už může přijít cyklické ochlazení globálního růstu, což by pro schvalování hospodářských reforem rozhodně nebyla nejoptimálnější doba.
Teď, anebo nikdy
Emmanuel Macron a jeho nová vláda tak musí s klíčovými reformami za každou cenu rychle a výrazně pokročit, jinak bude Francie riskovat naprostou neudržitelnost státních financí a ztrátu mezinárodní konkurenceschopnosti. Analytici očekávají, že i v nadcházejících letech se budou rozpočtové schodky pohybovat kolem 3 procent HDP.
Očekává se, že úrokové sazby půjdou ve střednědobém horizontu v celém vyspělém světě nahoru. A když k tomu připočítáme vliv Evropské centrální banky, která pravděpodobně v průběhu příštího roku ukončí program nákupu vládních dluhopisů, úrokové náklady na obsluhu francouzského státního dluhu by mohly výrazně vzrůst. To by bez implementace klíčových reforem a snížení rozpočtových schodků znamenalo, že by se francouzský veřejný dluh stal ve střednědobém období naprosto neudržitelný. Heozil by tak řecký scénář se všemi potenciálními negativními důsledky jak pro samotnou Francii, tak pro celou Evropu. Francouzi se musí rozhodnout: teď, anebo nikdy.
