Právě titulem 55 minut mezi životem a smrtí označil slovenský spisovatel Jozef Kollár svou novou knihu. Sesbíral do ní svědectví týkající se neobvyklého a velice riskantního činu, který v září 1983 podnikl bývalý československý cyklistický závodník Róbert Hutyra, když naložil sebe a manželku se dvěma dětmi do vlastními silami vyrobeného horkovzdušného balonu.
Róbert HutyraBývalý československý reprezentant v cyklistice, pětinásobný mistr Slovenska a dvojnásobný mistr Československa se narodil 1. května 1944. Po úspěšném přeletu žil nějaký čas s rodinou v Rakousku, odkud se dále vystěhovali do USA. Zde ještě několikrát předváděli svůj let balonem. Ten nakonec skončil v Muzeu berlínské zdi. Róbert Hutyra nyní žije a podniká v Luhačovicích. Zdroj: Wikipedia.org  |
„Bicykl připevněný ke korbě nám posloužil jako kotva, když se zachytil o poslední řádek na vinici. Balon se přetočil vzhůru nohama a vzduch z něj vyšel jako zmučený výdech z hrdla raněného zvířete,“ popisuje v knize Hutyra přistání po dramatické hodině ve vzduchu, kdy kolem nich létaly světlice pohraničníků a kdy každou chvílí čekali střelbu do koše.
V prvních chvílích po přistání tak vůbec netušil, zda se mu podařilo dostat za hranice, či zda přistál opět v Československu. Jistotu mu dal až dřevěný sloupek typický pro rakouské vinohrady a následný příjezd rakouských příslušníků. „Was ist passiert hier?“
Jejich přistání v příhraničním Falkensteinu se brzy stalo v Rakousku událostí, která naplnila noviny. Zvěst o husarském kousku v podomácku vyrobeném balonu se k nelibosti StB časem rozšířila i dále do světa a když se Hutyrovi o několik let později přesouvali do USA, dorazil jim pozdrav od samotného prezidenta Ronalda Reagana.
Kdo by jim bral lopatu a vemeno?
Vedle Hutyrovy šikovnosti při shánění součástí a samotné zcela amatérské výrobě balonu překvapí i klidná reakce jeho rodičů, když je kontaktovala policie. Matka se o útěku dozvěděla ve čtyři ráno, když přišla do družstva dojit krávy. „Věděla, že se jí ani tátovi, který byl zedník, nemůže nic stát. Kdo by jim taky bral lopatu a vemeno z ruky?“ řekl Hutyra Kollárovi.
Autor knihy vedle vzpomínek exulanta na osudový let i následné protloukání se v zahraničí zařazuje i slova jeho blízkých. Zaujme zde však především výpověď z druhé strany, tedy člena pohraniční stráže, který měl tu osudnou noc rodinu v balonu na mušce. „Nevěděl jsem, kdo je v gondole, zda nezačne střílet jako první.“
Kollár celou první polovinu knihy věnuje Hutyrovu úspěšnému přeletu hranic. Nechává promluvit i historiky a odborníky, kteří se shodují v tom, že jeho krok byl velice riskantní, ale zároveň dobře promyšlený. „Světlice křižovaly oblohu, ale protože nikdo nevěděl, o jaký vzdušný předmět jde, nesestřelili ho,“ vysvětluje selhání pohraniční stráže historik Ladislav Nevrkla. Autor knihy však pro názornost Hutyrova risku neopomene zmínit i několik nešťastníků, kterým podobný pokus nevyšel, a dokonce končil smrtí.
V druhé části knihy se pak spisovatel zabývá dalšími kuriózními pokusy, jak utéci „za kopečky“. Opět se zde čtenáři setkají jak s těmi úspěšnými (třeba „tank svobody“, tedy nalezený obrněnec z druhé světové, který si trojice v roce 1953 opravila a projela s ním přes zátarasy do Německa), tak s těmi smutnými, ke kterým patří osud záhadného kněze Josefa Škopa, který se utopil v Labi ve skafandru vyrobeném z hrnce a pogumovaného oděvu.
„Na místě spojů byly ráfky z bicyklu, které do sebe po obléknutí zapadly. K bundě připojil Škop kuklu, jejímž konstrukčním základem byl hliníkový hrnec s uřezaným dnem, na který se hermeticky upevnil příklop,“ popisuje odění muže, který v roce 1957 zahynul na dně řeky poté, co se skafandr protrhl a on se pro tlak vody nedokázal vynořit. Nešťastná doba sváděla k nešťastným činům.
České vydání Kollárovy knihy vydalo nakladatelství Mladá fronta v překladu Drahomíry Smutné.
27. června 2009 |
