O třiatřicet umírajících lidí pečoval v loňském roce mobilní hospic v Tachově, který je pobočkou chebského Hospice svatého Jiří. Letos už péči poskytl osmi lidem.
Další mobilní hospic, Domov Plzeň (dříve Náruč), umožnil zemřít v klidu doma dalším třiadvaceti lidem.
Podmínky pro zařazení do pilotního programu největší Všeobecné zdravotní pojišťovny ale nesplňuje ani jedno z těchto zařízení.
„Museli bychom mít mimo jiné pět hlavních pracovních úvazků pro sestřičky a 1,2 pro lékaře. To nesplňujeme,“ uvedla jedna z iniciátorek tachovského hospicu Iva Csanálosi.
Tachovský tým má dvě lékařky a šest sester
Za úspěch považuje, že letos má nově pro sestřičky 1,5 úvazku a že může finančně ohodnotit také lékařky. Celkem tým čítá šest zdravotních sester, dvě lékařky a další pomocné profese, jako psycholog či sociální pracovník. Většina pracuje na dohodu o provedení práce, případně dobrovolnicky.
Počet úvazků v tomto hospicu postupně narůstá, nicméně Iva Csanálosi vidí do budoucna jako reálný počet tří plných pracovních úvazků pro sestřičky a třeba pro sociální pracovnici poloviční.
„Věříme, že při stanovení proplácení péče bude zohledněna naše poloha. Nemůžeme mít stejné podmínky jako hospice v Praze,“ je přesvědčená Iva Csanálosi.
Jana Červánková z plzeňského Domova s ní souhlasí. „Dovedu si představit, že v Plzni se do budoucna na potřebný počet úvazků dostaneme. Nemyslím si ale, že je to možné pro hospice v menších městech,“ zamýšlí se Červánková.
V tomto zařízení jsou nyní zaměstnány dvě sestřičky - jedna na úvazek 0,7, druhá na 0,5. „Akutně ale potřebujeme další sestru na celý úvazek. Nedávno jsem za týden musela odmítnout pět lidí,“ posteskla si Červánková.
Další tři sestřičky, psycholog a lékař pracují pro hospic dobrovolnicky a Červánková si uvědomuje, že to je do budoucna neúnosné.
Péči mobilních hospiců podporuje jako jediná v České republice Všeobecná zdravotní pojišťovna, konkrétně od roku 2015. Letos je připravená podpořit až dvacet zařízení, vybraných je dosud šestnáct.
„Dva kraje, Plzeňský a Liberecký, zatím zůstávají neobsazené - do pilotního projektu se v nich nepřihlásil žádný poskytovatel, případní zájemci tak mohou ještě učinit,“ sdělil mluvčí VZP Oldřich Tichý.
Vzhledem k tomu, že krajské mobilní hospice nesplňují výše zmíněné podmínky (a tachovský hospic je navíc pobočkou chebského), situace se ale zřejmě nezmění.
Všeobecná zdravotní pojišťovna konkrétní podmínky pro zařazení do pilotního programu komentovat nechtěla. „Jedná se o splnění podmínek vyplývajících z právních předpisů. Za jednotlivá zařízení nejsme oprávněni komunikovat,“ řekla k tomu pouze Dana Blahutová z tiskového oddělení.
Domov Plzeň měl loni rozpočet 1,5 milionu korun, letos je částka o půl milionu vyšší. Tachovský mobilní hospic loni potřeboval pro provoz a částečně i vybavení 1,2 milionu, letos už bude nutných 1,9 milionu korun.
Nejmladšímu pacientovi ještě nebylo ani třicet let
„Významně nám pomáhá Plzeňský kraj. Letos vyhlásil dotační program, v němž je možné získat až 600 tisíc,“ vyzdvihla Iva Csanálosi a dodala, že pro letošek už má tachovský hospic potřebnou částku zajištěnou. Pomalu už bude ale třeba začít shánět peníze na příští rok.
Tachovský hospic měl v péči až z devadesáti procent onkologické pacienty, mezi dalšími diagnózami byla například senilní křehkost.
Poměr mužů a žen byl vyrovnaný. Průměrný věk pacientů byl 70 let, nejmladšímu bylo 29 let, nejstaršímu pak 94 let.
„Nejmladší pacient nezemřel, jeho stav se zlepšil natolik, že jsme jej z péče mohli vyřadit. I takové případy se stávají,“ popsala Iva Csanálosi s tím, že zájem o službu v oblasti ji překvapil.
Podle zkušeností ze zařízení ve městech podobné velikosti očekávala kolem dvaceti klientů za rok. „Jsme rádi, že můžeme lidem pomáhat. Pokud se zvládnou o umírajícího postarat s naší pomocí nejbližší, je odchod ze světa úplně jiný, naplněný,“ uzavírá Csanálosi.
