Přistupujete teď ke svým dětem jinak, když máte dceru i syna?
Je to jiné. To, že máme kluka a holku, beru jako obrovský dar. Hodnotím to však pouze z pozice otce, protože matkou se nikdy nestanu. Můj vztah s Alfrédem je parťácký, miluji ho, je to stejná intenzita lásky, ale jiný druh. Těším se, až si budeme kopat míčem, dělat si srandičky a podobně. Josefínka je proste moje holčička, můj ňuňák, nikdo mi na ni nesáhne a jestli jo, tak uvidí. Takže v tom se to liší. Je to jiné, ale oboje stejně intenzivní a krásné.
Jak brášku vnímá Josefínka? Přijde si jako velká ségra?
To ona je. Chtěl bych se narodit jako její brácha nebo její ségra, protože ona to opravdu přijala tak, že je velká ségra, která ho musí všechno naučit, pořád mu říká, co všechno budou spolu dělat a co ho naučí. Také na brášku šišlá, což je hrozně rozkošné, když dítě šišlá na ještě menší dítě. Upřímně Alfrédovi závidím a zároveň Josefínce závidím jeho. On ji bude upřímně milovat a myslím si, že je pro vývoj ženské strašně důležité, aby kolem sebe měla chlapy, kteří ji opravdu milují.
Josefína Klusová a Alfred Klus
Josefínka byla nedávno poprvé ve školce, do té doby jste ji vychovávali po svém. Nebojíte se, že vám váš způsob výchovy začne školka kazit?
Nebojím, protože ona si o to řekla sama. To je ten okamžik, na který jsme čekali. Nemyslíme si, že dítě by mělo být odkládáno do školky, aby se ulevilo rodičům, ale aby si to dítě o to samo řeklo, protože se potřebuje víc socializovat. Rodiče najednou přestanou stačit, protože nejsme tak vtipní jako kamarád Mareček. S tím nic neuděláte. Josefínka udělala vlastní rozhodnutí, proto věřím, že je na školku připravená. Je hodně citlivá, proto vím, že ji budeme muset občas potulit, když jí někdo něco řekne, ale zároveň vím, že jsme zvolili skvělou školku. Montessori praktika je mi sympatická.
Došlo i na slzy?
My jsme buleli, to bylo šílené. Ona nás vyhnala ven, že tady je to pro děti, ne pro tátu a mámu. Jen zvolala: „Děkuju, už jste mně dali bačkůrky, takže můžete jít“. Vyšli jsme ven a tam jsme se normálně rozbrečeli. Přišli jsme o naši holčičku, už je to holka, slečna. Z tohoto pohledu mám pocit, že mám srdce obrovské jako zvon.
Kolik byste chtěl mít dětí?
Chtěl bych mít spoustu dětí, plnou školku. Protože je to nesmírně inspirující, uklidňující a nabíjející. I když občas také vyčerpávající. Alfréd měl teď takové období, kdy byl přesvědčený, že není potřeba spát a nikdo na světě to nepotřebuje. Na druhou stranu, to je úplně jedno, protože děti se nakonec na vás stejně usmějí a řeknou „miluju tě“ a to je nejlepší na světě.
Tomáš Klus
Když jdou děti do školky, musí umět samy jíst, pít, oblékat se a nenosit plínky. Chodí Josefínka na nočník?
V tomhle ohledu jsme to tak trošku přeskočili. Josefína už chodí na velký záchod, ale občas nočník dozajista využíváme. Díky dětem jsem se naučil, že to, co zvládají, není moje zásluha. Oni jsou hustý sami o sobě, jsou fantastický. Teď jsme s manželkou malovali speciální nočník. Výtěžek z jeho dražby totiž půjde na podporu předčasně narozených dětí a jejich rodin, což byl jeden z důvodů, proč jsem do toho šel.
Kde nočník vznikal?
Byl jsem na chalupě u kamarádky mezi mnoha dětmi, psy, kočkami a pohodičky. Hlavně, aby můj Chrudoš, to je jméno, které jsem nočníku dal, vydělal pro nadaci co nejvíce peněz. Ve svém okolí jsem se naštěstí s problémem nedonošených dětí nesetkal, ale lidem, které toto neštěstí potkalo, přeji hodně zdraví a božího požehnání.
Známý herec a písničkář Tomáš Klus o sobě dává zase pořádně vědět. Na jaře vyjíždí na druhou část Recyklus Tour a také vydá živé dvojalbum.
Ve všem se snažíte razit pozitivní přístup, aby lidé k sobě byli slušnější. Je to proto, aby případně měly děti lepší budoucnost?
Budoucnost nebude nikdy lepší, dokud budeme oškliví na své děti. Naše děti formují naši budoucnost a my si naši zemi půjčujeme od našich dětí. Musíme začít úplně od tohoto pupku, od toho, jak děti přichází na svět, v jakém stavu jsou matky před porodem, po porodu i během porodu. To jsou strašně důležité věci, na které nebereme ohled. A díky tomu trpí naše doba, protože máme spoustu vnitřních zranění, na které si ani nepamatujeme, proto se nám těžko hojí. Cesta ke šťastnému světu je skrze naše děti.
Tomáš Klus
Jaké máte plány do budoucna?
Teď se nechystám pauzovat, ale naopak chceme hodně hrát. S Jiřím Kučerovským máme desetileté výročí a naše oslava bude právě hudbou, náhodnými koncerty. Když se nám bude líbit někde hrát, tak informaci najdou naši fanoušci na internetu. Náš pracovní název je „Nablízko“, jako nablízko s posluchači v malých prostorech, jak to bylo dřív. Dali jsme si jen takový koncept, že v rámci koncertu odehrajeme celou jednu starou desku.
A jarní ReckyKlus Tour stále pokračuje?
Ano, hrát se bude jako o život. Stačí se podívat na moje stránky.
Vaše pauza v hraní byla v minulosti kvůli jakési ekologické osvětě. Splnil jste svůj cíl?
Osvětu mohou dělat pouze lidé, kteří o dané problematice něco ví. Já dělám muziku a svou popularitou bych rád otevřel dveře k lidem, kteří se o tom chtějí něco dozvědět a není jim toto téma lhostejné. Sám jsem až na Bali na vlastní oči spatřil, v jak špatném stavu je naše planeta. Dokonce jsem se naučil číst na obalech informace o tom, co daná potravina obsahuje. Taky jsem zjistil, že jsem pořád nakupoval spoustu zbytečných věcí. Nad vším jsem najednou víc přemýšlel, přestal kecat a začal něco dělat.
