Když Darině Pavlíkové ze Znojma onemocněla maminka nevyléčitelnou nemocí, byl to pro ni šok. Pak musela řešit praktické věci, kdo se o matku postará, zatímco zbytek rodiny musí chodit do práce.
„My děti jsme se u mámy doma střídaly a nakonec odešla v kruhu rodiny, jak si přála,“ vypráví Pavlíková. Je tak jednou z těch, kteří dali přednost domácí hospicové péči, tedy týmu odborníků, kteří jezdí přímo do domu pacienta, před klasickým nemocničním zařízením.
Podobných případů může přibývat. Všeobecná zdravotní pojišťovna se totiž rozhodla rozšířit pilotní projekt, v němž jako jediná hradí domácí hospicovou péči. Jihomoravská zařízení, která by se mohla zapojit, navrhla Česká společnost paliativní medicíny.
„Definitivní výběr by měl být hotov v příštích dnech,“ uvedl mluvčí VZP Oldřich Tichý. Pojištěnci, kteří nejsou klienty VZP, ale nemusejí zoufat – jihomoravské hospice mohou čerpat dotace z kraje ve výši 10 milionů korun.
Dvě otázky k zodpovězení
Projekt pojišťovny, v němž jsou od loňského jara zapojené zatím dva hospice – sv. Jana v Rajhradu a brněnská Tabita – má dva cíle, jejichž případný kladný výsledek je důležitý pro další zařízení.
Domácí hospicové péče
|
Zaprvé má ukázat, jestli je mobilní hospic opravdu levnější než třeba léčebny dlouhodobě nemocných. A zadruhé zjistit, jestli dokáže zajistit stejně odbornou péči jako nemocnice.
Obojí se potvrzuje. „Letos by se měla doladit pravidla péče a následně nám jde o to, aby se hospice dostaly do standardních výkonů zdravotní péče, které budou proplácet všechny pojišťovny, aby byly tyto služby dostupné ve všech regionech,“ popisuje za Tabitu lékařka Regina Slámová.
Jak říká, dosavadní pozitivní výsledky ji nepřekvapily. Sama má s čím srovnávat, pracovala na interně v Brně.
„Byli tam převáženi lidé v závěru života, kteří absolvovali vyšetření, která už ani nebyla třeba. Například v době chřipkových epidemií a zákazu návštěv zůstávali sami a nesli to velmi těžko. Být s někým, kdo nás třeba jen drží za ruku, je přirozená lidská potřeba,“ míní.
Přísná kritéria
O podporu VZP by stál i spolek Konipaska, který zajišťuje mobilní hospic na Znojemsku. Jenže i když se dočká schválení, neznamená to, že pak mohou jeho pracovníci složit ruce do klína.
Pojišťovna proplácí jen 30 dní péče a paušální částka na den ošetření nepokryje všechny náklady, jež hospic má. Jinými slovy, i dál musí shánět další dotace, granty a sponzorské dary, aby paliativní zařízení mohla fungovat.
„Financování od VZP bych tedy přirovnal k tomu, když cukrář peče dort. Potřebuje korpus, a až potom zdobí. A pro nás je tohle korpus – možnost, jak mít alespoň nějaký příjem ze státního veřejného systému,“ vysvětlil předseda Konipasky Dominik Hes.
Šéfka Oblastní charity Rajhrad, která má pod sebou hospic sv. Jana, hodnotí kritéria projektu jako poměrně přísná. „V týmu musí být minimálně dva lékaři, péči musí garantovat specialista – paliatr, dále musí být k dispozici pět sester. Jedině tak je možné zajistit nepřetržitou službu,“ podotkla Jiřina Večeřová.
Naděje na zapojení dalších pojišťoven
A kromě třicetidenního limitu projekt odhalil i další nedostatky ve financování. „Po tuto dobu je podmínkou, že veškerou péči hradí hospic. Jenže je to problém, když vzniknou další náklady – například když musí jít pacient na oční, se zubem nebo ho například rodina dovede na další vyšetřování,“ poukazuje Slámová.
Kdy testovací projekt skončí, není jasné. Dává ale naději, že by už od příštího roku zdravotní systém mohl vycházet vstříc všem lidem zaregistrovaným u jakékoliv české zdravotní pojišťovny.
Ekonomický aspekt je však pouze jedním úhlem pohledu. „Podle průzkumů chce osmdesát procent lidí zemřít doma, ale jen dvaceti procentům se to skutečně podaří,“ připomněl Hes. To potvrzují i data VZP.
Ani domácí hospicová péče však není všespásná a nemůže posloužit všem, nejen kvůli kapacitě. Podmínkou je, že má pacient alespoň jednu blízkou osobu, která jeho přání dožít doma podporuje a je schopna s pacientem nepřetržitě pobývat.
