„Jde o historické hlasování,“ uvedl předseda Evropského parlamentu Martin Schulz. Před europoslanci v této souvislosti vystoupil se svým projevem i generální tajemník OSN Pan Ki-mun, který ocenil vůdčí roli EU v boji proti klimatickým změnám.
Minulý týden v pátek dohodu schválili ministři životního prostředí EU. Po nynějším souhlasu europarlamentu a po následném finálním diplomatickém potvrzení ze strany členských zemí bude moci být dohoda za Evropskou unii předána do New Yorku.
Dohoda má začít platit 30 dní po ratifikaci 55 zeměmi, které jsou dohromady zodpovědné nejméně za 55 procent globálních emisí. Nastávající připojení EU znamená, že tento práh bude překonán. Dohodu dosud ratifikovalo 62 států, které představují 52 procent emisí.
„Dohoda znamená začátek konce fosilní závislosti. Přinese lepší prostředí pro život, pracovní místa, energetickou bezpečnost i silnější ekonomiku. Česká republika musí co nejrychleji přijmout antifosilní zákon, který nastaví jasné cíle a tempo a dá podnikům potřebnou jistotu. Když se dokázaly shodnout všechny členské státy EU a táhnout za jeden provaz, tak to musí dokázat i čeští politici,“ řekl programový ředitel Hnutí Duha Jiří Koželouh.
Z českých europoslanců velká většina klimatickou dohodu podpořila. Proti byl jen europoslanec za Svobodné Petr Mach, hlasování se pak zdržel Evžen Tošenovský. „Členské státy mají podle smluv právo si určit svůj energetický mix a svou energetickou politiku, takže nevidíme důvod, aby se do energetiky vlamoval Evropský parlament,“ uvedl k tomu Tošenovský.
Klimatická dohoda z Paříže nebude mít na Čechy přímý vliv, řekl Brabec |
Podle dohody budou muset státy „usilovat o dosažení globálního snížení emisí skleníkových plynů co možná nejdříve, s ohledem na skutečnost, že snižování bude trvat déle v rozvojových státech“.
Vyjednávači se pokoušeli zformulovat dlouhodobé cíle zastavení emisí a transformaci světové energetiky. Zástupci ohrožených států a nevládních organizací požadovali jasně formulovaný plán eliminace či snížení používání pevných paliv. Čína a Indie, které jsou na používání pevných paliv závislé, se bránily přesným termínům, kdy by se měla tato paliva přestat používat. Rovněž Saúdská Arábie, závislá na ropě, byla proti. V rámci EU je zase na uhlí závislá polská ekonomika.
Nezávazná příloha dohody přijaté 12. prosince 2015 v Paříži uvádí, že vlády rozvinutých zemí se mají do roku 2025 shodnout na výši finanční podpory určené pro potřeby a priority rozvojových zemí, přičemž minimem bude 100 miliard dolarů ročně.
Vědci o klimatické dohoděVědci zabývající se ochranou klimatu po loňské schůzce v Paříži ocenili závěry jako přelomové, zároveň ale upozorňují, že jednotlivé státy musí ekologické úsilí k dosažení udržitelného prostředí a ke zvrácení radikálních změn podnebí ještě vystupňovat. "Největším přínosem tohoto procesu je to, že více než 180 zemí předložilo národní klimatické cíle. I tak je to ale historická dohoda, která vysílá jasný signál politikům, podnikatelům a investorům, aby začali s přechodem na nízkouhlíkovou a klimaticky udržitelnou společnost," uvedl Steffen Kallbekken, který je ředitelem střediska pro výzkum klimatu a prostředí CICERO. "Odhady nicméně ukazují, že současné závazky povedou ke zvýšení teploty o 2,7 až 3,7 stupně Celsia. K omezení klimatických změn je nutné úsilí vystupňovat. Je důležité, že státy budou nové klimatické cíle předkládat každých pět let. Pokaždé, když země předloží nové cíle, tak musí být ctižádostivější než ty stávající," dodal. |
Na této částce se rozvinuté státy dohodly již v roce 2009, kdy slíbily, že po roce 2020 ji každoročně z veřejných i soukromých peněz poskytnou rozvojovým zemím ke snížení jejich emisí skleníkových plynů a ke zvládání povodní, vln veder a zvyšující se hladiny světových moří.
V dohodě jsou zakotveny již existující mezinárodní mechanismy zvládání nevyhnutelných ztrát a škod způsobených klimatickými změnami, protože nebylo dosaženo shody na jiných formulacích.
Rozvojové státy požadují dlouhodobé mechanismy, které by jim pomohly zvládat ztráty a škody způsobené přírodními pohromami, například tajfuny, anebo důsledky zvyšování hladiny světových moří. Všechny vlády se tomuto tématu věnují od roku 2013, ale dosud s malými výsledky.
Právně závazný text dohody neobsahuje žádné konkrétní zmínky o trzích s emisemi oxidu uhličitého ani o možnosti postihů za emise oxidu uhličitého v letectví či lodní dopravě. Obsahuje však zmínku o „využití mezinárodně přenosných zmírňujících opatření,“ která by umožnila státům na bázi dobrovolnosti kompenzovat jejich vlastní emise nákupem emisních kreditů jiných států.
V dohodě je také uvedeno, že rozvinuté státy by měly poskytovat finanční zdroje na pomoc rozvojovým státům. Finančně by měli pomáhat ti, kdo můžou.
Rozvojové země tvrdí, že bohaté státy, které byly určeny v konvenci z roku 1992, by mohly činit více pro snižování emisí a poskytování finanční pomoci slabším. Rozvinuté státy zase tvrdí, že některé země, jako Singapur či Jižní Korea, se od té doby staly rozvinutějšími, a mohly by přispívat více.
