„Byla to nezapomenutelná chvíle, která byla strašně důležitá pro moji kariéru,“ vyzdvihl Valentino Rossi, jenž v Brně tehdy triumfoval ve stopětadvacítkách.
Včera se na Masarykův okruh 37letý Ital opět vrátil. Společně s dalšími hvězdami MotoGP se objevil na posledním společném setkání před dnešním startem brněnské Velké ceny. „Jsem hrdý, že tu pořád mohu být,“ hlásil devítinásobný mistr světa, jenž ani letos není v královské kubatuře do počtu.
Se svojí yamahou konkuruje týmovému kolegovi Jorgemu Lorenzovi a lídrovi šampionátu Marcu Márquezovi, jenž si před týdnem při tréninku v rakouské Grand Prix po ošklivém pádu vykloubil rameno. „Musím hodně cvičit se svaly, ale je to lepší,“ ujistil 23letý Španěl a rozdával úsměvy. Řadu úsměvů.
To jeho krajan Lorenzo s nimi šetřil, vypadal zamyšleně. Jako by věděl, že v Brně, kde loni v MotoGP triumfoval, bude mít vhodnou možnost, jak ještě zdramatizovat boj o titul.
„Důležité je být rychlý v zatáčkách – a to yamaha umí,“ podotkl vítěz posledního závodu Andrea Iannone. Dokáže jeho tým Ducati, který před týdnem zvítězil v seriálu po dlouhých 6 letech, perfektní výkon zopakovat? I o tom bude 11. zastávka světového kolotoče.
Po dnešních trénincích jsou zítra na programu kvalifikace. Hlavní závody všech tří kubatur se pojedou v neděli. „Teď je v MotoGP sedm silných jezdců a každý z nich může bojovat o vítězství,“ poznamenal Rossi. „Bude to skvělý závod.“
Ačkoli podobné řeči na strojených akcích pro média jsou spíše frázemi, z úst oblíbeného Itala zní vždy jinak. Rossi sice zestárl a nedělá už opičky na požádání.
Přesto desítky fotografů v překlimatizované místnosti na něj mířily objektivy s podobnou chutí jako myslivci v lovecké sezoně na zvěř. A on občas zamžoural očima, párkrát špulil rty.
A nebyl by to Rossi, jenž i v Brně bude mít na tribunách tradičně největší podporu, kdyby sál žurnalistů nepobavil. Dvacet let po premiérovém triumfu dostal otázku, kde se vidí za další dvě desítky let. „No... budu hodně starý,“ dumal. „Ale závodit určitě budu. Jen na něčem menším a pomalejším.“
Kornfeil.: Bodů mám dost, ale pódium je daleko V úterý si vyzkoušel na brněnském Velodromu, jaké to je být dráhovým cyklistou. Potom vzal rivaly z Moto3 na oblíbené jetsurfy – motorová prkna, se kterými se proháněli po valtickém rybníku. Ve středu motocyklový závodník Jakub Kornfeil zůstal u vody. Na palubě parníku, který se plavil po Brněnské přehradě, zodpovídal dotazy novinářů. „S přítelkyní jsem se už tady letos jednou byl povozit,“ usmíval se 23letý Kornfeil, jenž pak potěšil pacienty v Dětské nemocnici. Odpoledne ještě rozdával s dalšími jezdci autogramy ve Vaňkovce. A aby toho neměl málo, ve čtvrtek si zase zajezdil na náměstí Svobody, tentokrát to byly speciální pitbiky. To hlavní však na Kornfeila, který bude při brněnské Grand Prix největší českou nadějí, čeká dnes. Na Masarykově okruhu startuje Velká cena volnými tréninky. Jakube, s jakými ambicemi jdete do brněnského závodu? Uvidíme po pátečních trénincích, kde se budeme pohybovat, a podle toho se to bude odvíjet. Jestliže budeme v TOP 10, budou naše cíle pro závod jet na TOP 5 nebo pódium. Když se ale nevejdeme do dvacítky, cíl bude dojet na bodech. To se mi zdá oproti předchozím letům, kdy jste před Brnem odvážně mluvil o útoku na bednu, docela rozdíl... To musím oponovat, nikdy jsem se nesnažil burcovat lidi, že pojedu o pódium, to jen tak převzala média. (usměje se) Ale naučil jsem se jednu věc – a to je nedávat si cíle do závodu. Když si nějaký vytyčíte, je to jen na škodu. V životě to funguje jinak, ale v závodech to není nejlepší varianta. Od posledního závodu v Brně jste se dvakrát v Moto3 dostal mezi tři nejlepší. V čem jste se za poslední rok změnil? Asi v tom, že už se kluků tolik nebojím a že vím, že to taky dokážu. V hlavě jsem to ale neměl. Letos už jedu sedmou sezonu a bylo zvláštní, že kluci si dokázali stoupnout na pódium v jejich premiérové sezoně. Ale přiznám se, že když jsme to taky dokázali loni na Silverstonu, spadl mi kámen ze srdce, byla to velká úleva. V průběžném pořadí šampionátu jste zatím desátý. Jak se sezona vyvíjí z vašeho pohledu? Tak všelijak. Nikdy jsem v téhle době neměl tolik nasbíraných bodů co letos. Z tohohle pohledu to beru pozitivně, nicméně naše ambice a plány před sezonou byly vyjet pár pódií – a momentálně jsme od nich hodně daleko. O. K., byly tady závody jako Jerez, Sachsenring nebo třeba Le Mans, kde jsme byli hodně vysoko, ale těch závodů bylo minimum. Pořád se pereme s motorkou, KTM mi loni seděla mnohem víc, je to velká škoda. Váš dřívější cíl bylo pravidelně bodovat. Znamená to, že ve druhé polovině sezony chcete víc riskovat? Právě! První polovinu sezony jsme se snažili sbírat body, z devíti odjetých závodů jsme byli osmkrát na bodech, to bylo pozitivní a díky tomu jsem tam, kde jsem. Nevypadnout z celkové desítky je priorita. Ve druhé polovině sezony je ale potřeba mít vychytanou motorku a snažit se útočit na nejvyšší pozice. Co chybí k tomu, abyste se objevil na pódiu? Jsem strašně daleko, a přitom strašně blízko, každý závod je odlišný. V Le Mans k tomu bylo strašně blízko, tam jsem si s nimi dělal, co chtěl. Ve všech trénincích jsem byl v TOP 5, v závodě mi přišlo, že ostatní stáli. Měl jsem dobrou převodovku, motorka fungovala skvěle, bylo to neuvěřitelné (po chybě Kornfeil vyjel z trati a nakonec dojel devátý – pozn. aut.). Uvidíme, co v Brně. Testovali jsme tady, máme tady najetá nějaká kola, převodovka je vychytaná. |
