Když černobylský rabín Mordechaj Twersky v roce 1837 pocítil, že jsou jeho dny u konce, vydal se na cestu. Po třiceti kilometrech chůze na západ se zastavil na životem překypující louce v údolí řeky Irpiň nedaleko vesničky Hnativka.
ŠtetlŠtetl byl typ převážně malého města se silnou židovskou populací, a to zejména ve střední a východní Evropě, nicméně se vyskytoval i v ostatních částech světa. Větší štetly, například Lvov byly nazývány štot, pro menší vesnice existoval výraz dorf. První štetly vznikaly ve středověké Evropě a následně se rozhojnily hlavně v Polsko-litevské unii (území později náležící carskému Rusku) v oblasti známé jako Pás osídlení, Haliči a Rumunsku. Štetly se vyznačovaly používáním jidiš, uzavřeností od okolního světa, zbožným chasidským judaismem a velkou chudobou. Během holokaustu zanikly všechny štetly v Evropě, tento typ osídlení přežívá už pouze v Severní Americe. Zdroj: Wikipedia |
Rozhodl se, že zde ulehne k poslednímu odpočinku. Podle dobových pramenů prohlásil: „Toto místo jsem si vybral, protože v okolí není žádná svatyně a zvuk zvonů proto nebude rušit můj poslední odpočinek.“
Hnativka v té době byla jedním z mnoha štetlů, tedy židovských vesnic, které se nacházely po celé Ukrajině. Okolo hrobu Twerského časem vyrostl hřbitov a místní rabínovi vybudovali i malé mauzoleum. V roce 1859 se zde narodil slavný jidiš spisovatel Šolom Alejchem.
Židovské vesničky se pro něj staly velkou inspirací. Zvěčnil je ve sbírce povídek Tovje vdává dcery, která posléze posloužila jako základ pro světoznámý muzikál Šumař na střeše.
Doba největšího rozmachu štetlů však měla zanedlouho skončit. Na přelomu 19. a 20. století se Ukrajinou přehnalo několik vln pogromů, zkázu pak dokonaly dvě světové války. Štelty osiřely, židovské hřbitovy zpustly a lidé si z náhrobních kamenů stavěli domy.
Vzpomínky na zlaté časy Židů na Ukrajině se nyní snaží oživit kyjevský rabín Moše Reuven Azman, za kterým se vypravili reportéři serveru Foreign Policy. Za pomoci dobrovolníků se pokouší vybudovat novou židovskou osadu na zbytcích štetlu Hnativka. Osadu chce zabydlet Židy, kteří museli prchnout kvůli bojům na východě země.
Dobová fotografie z roku 1910 ukazuje život v tehdejších štetlech
S nápadem přišel během protestů na Majdanu, kdy kyjevské Židy vyzval, aby kvůli bouřlivé politické situaci opustili město. Novým domovem se jim nakrátko stal tábor v regionu Čerkasy. Azan však měl již v té době v hlavě plán na dlouhodobější řešení a rozhodl se koupit kus země nedaleko Kyjeva.
Budování židovské osady
V té době netušil, že se stal vlastníkem pozemků, kde byl před lety pochován Twersky, jeden z prvních rabínů černobylských chasidů. „Byla to v podstatě náhoda. Já však na náhody nevěřím. Na Ukrajině nyní žijí miliony ukrajinských uprchlíků. Byl zázrak, že jsem koupil pozemky zrovna zde,“ vysvětluje.
V červnu 2015 zahájil výstavbu osady, kterou pojmenoval Komunita židovských uprchlíku Anatevka. Jako Anatevku totiž štetl Hnativka ve svých dílech označoval spisovatel Alejchem, který sem umístil děj své povídkové knížky.
V dvoupatrových dřevěných domech v Anatevce dnes bydlí pouhých 46 uprchlíků, Azman však doufá, že jeho osadu jednou zabydlí stovky lidí. „Záleží to na tom, jestli seženeme dostatek peněz a budeme mít podporu shora,“ popisuje Azman. Před nedávnem se vrátil z cesty do New Yorku, kde sháněl sponzory. S trochou ironie v hlase vzpomíná, jak ho reklamy na Broodwayi lákaly na nejnovější inscenaci Šumaře na střeše.
Rabín sní o tom, že z Anatevky se opět stane centrum židovské víry. Kdo zde chce žít, měl by dodržovat zásady chasidismu. Výjimky jsou však povoleny. Lokální jídelna dodržuje košer standardy, děti se ve škole učí základy hebrejštiny a vstupy do domů zdobí mezuzy, tedy malé schránky obsahující svinutý pergamen s pasážemi z Tóry
Mnoho zdejších obyvatel přitom až donedávna nebylo praktikujícími Židy. Většina z nich vyrostla za dob Sovětského svazu, kdy na Ukrajině fungovalo jen několik málo synagog. Veřejným praktikováním judaismu lidé riskovali oplétačky s úřady.
Útěk do náruče rabína
Jedním z obyvatel Anatevky je i muž jménem Ja’akov, který v srpnu 2014 prchl s manželkou z Luhansku. „Utekli jsme před bombardováním. Na cestě jsme neznali nikoho. Bylo to strašně těžké,“ vypráví. Po mnoha měsících manželé našli útočiště u rabína Azmana.
Předtím přežívali v uprchlickém táboře v Černovicích. „Až do roku 1986 jsem byl nevěřící, stejně jako spousta dalších lidí v té době. Musel jsem však tehdy podstoupit náročnou operaci. Tehdy jsem uvěřil,“ vzpomíná. Nyní každý den navštěvuje malou synagogu v Anatevce.
Devětatřicetiletá Soňa Semenenková před vypuknutím bojů na východě Ukrajiny žila na dohled letiště v Doněcku. „Když začaly padat bomby, sbalili jsme věci a odešli jsme. Všechno tam lehlo popelem, my už jsme byli pryč,“ popisuje útěk její rodiny.
Na Ukrajině živoří statisíce uprchlíků z Donbasu, Kyjev jim nevěří |
V Anatevce se zatím k praktikujícím Židům nepřidala. „Zatím nic necítím, nevěřím. Můj život se ale od základu změnil,“ míní. Na zdejší podmínky si však nestěžuje. „Je tady škola i školka. Nikam nemusíme, všechno tady máme,“ popisuje.
Azman má s Anatevkou velké plány, podle stránek osady na Facebooku zde chce postavit rodinné domy či zdravotnické centrum. „Když tady znovu vybudujeme město, bude nadějí pro ukrajinský lid. V Ukrajině se toho nyní příliš nestaví,“ popisuje. Doufá, že Ukrajinci se podívají na Anatevku a pomyslí si: „Když staví Židé, tak máme budoucnost.“.
Poslechněte si nejslavnější píseň z muzikálu Šumař na střeše:
