Kdysi výstavní vila se pod kusadly bagru loupe, jako by byla z perníku. Když stroj ze stavby vytahuje mnohametrové železné překlady, zdá se, že vůbec nekladou odpor. Co utrhne, pokládá na hromadu.
Demolici poslední ze tří vil bratří Mayů, kteří založili cukrovar ve Starém Městě, mohl před pár dny sledovat každý, kdo o to stál.
„Je dobře, že jdou k zemi, ale zároveň je to smutné,“ komentoval jeden z přihlížejících, Michal Sezemný. V jedné větě tak shrnul celou situaci, v níž se vily staré víc než století ocitly.
Do vil roky zatékalo
Honosné domy s několika byty pro vedoucí cukrovaru a kancelářemi nikdy nezískaly ochranu historické památky a postupně zchátraly natolik, že jejich oprava už nebyla možná.
Společnost Rec Group, která sídlí v místech původního cukrovaru a využívá některé z budov, je dokázala odkoupit teprve loni. To už do nich ale několik let zatékalo, promrzaly a byly dočasným útočištěm bezdomovců a sběračů kovů.
Cukrovar ve Starém MěstěPodnik založili v roce 1868 bratři Abraham a Heřman Mayové ve dvou dřevěných kůlnách s primitivním zařízením, jehož pohon obstarávali dva tažní voli. Postupně se z něj stal jeden z největších provozů na Moravě. Po smrti zakladatelů v roce 1893 se vedení ujali jejich čtyři synové, kteří pokračovali až do nástupu nacismu. Pak cukrovar prodali, měli totiž židovský původ a usoudili, že bezpečněji pro ně bude v Argentině. Na samém konci války dopadly na areál bomby a z velké části jej zničily. O život tehdy přišlo 19 zaměstnanců, které dodnes připomíná pomník u vstupu do areálu Rec Group. Zkázu po náletu dokonal požár i následné drancování. Přesto byl provoz po roce 1945 obnovený a fungoval až do roku 1998. |
„Patřily soukromému majiteli, jemuž se, předpokládám, nevyvedl podnikatelský záměr, který s nimi měl,“ vysvětlil Miloslav Maňásek, jednatel společnosti OTR Recycling, jež demolici prováděla. Firma je členem společnosti Rec Group.
Osud vil byl nezvratný. Firma se přitom jinak v areálu snaží o rekonstrukce budov - v horizontu pěti let se jí dočká například bývalý sklad cukru, který je udržován, aby jej neničily povětrnostní podmínky.
Naopak historické vily byly poslední roky spíš ostudou Starého Města. Teď už se rodí nové plány. „Připravujeme cyklostezku, aby se tam lidé dostali do zaměstnání. Mrzí mě to, ale život jde dál a areál funguje, což je jen dobře,“ reagoval starosta Starého Města Josef Bazala.
Na místě, kde stála další z vil, zase během pár dní vznikla půlkilometrové motokárová dráha.
O stoleté cihly je velký zájem
Demoliční firma postupně zbourala dvě z nich, třetí záměrně nechala na sobotní oslavy Dne Země, kdy do areálu společnosti zamířilo zhruba deset tisíc lidí. Od parkoviště procházeli přímo kolem speciálních bouracích bagrů a připravených hasičů.
Požár sice nehrozil, ale zkrápěli prach, který se zvedal pokaždé, když se kusy domu řítily k zemi. Rozebíraly ho dva bagry, jeden odlupoval velké kusy a kladl je na hromadu, druhý, se speciálním klepetem podobným lidské dlani, je rovnou na místě třídil.
Jak se stavba zmenšovala, rostly v její blízkosti tři hromady, na které se dělil materiál – zvlášť se ukládalo dřevo, kov a cihly. Právě to je princip šetrného bourání.
Vše, co je možné použít, bude sloužit dál. Třeba stoleté cihly jsou žádaným materiálem při opravách historických památek nebo třeba vinných sklípků. I kusy omítek, znečištěné zeminy a kamenů rovnou dělilo rotační síto. Z nich bude stavební drť.
