RECENZE: Carlos Santana reinkarnoval „woodstockou kapelu“ se vším všudy

Když má muzikant s velmi výrazným rukopisem za sebou skoro půlstoletou kariéru, zákonitě se musí dostat do situace, kdy je potřeba vymýšlet koncepty, jež ozvláštní jeho tvorbu. Carlos Santana není výjimkou.

Pražský koncert Carlose Santany v rámci jeho World Tour 2013 v O2 Areně | foto:  Michal Šula, MAFRA

Santana IV (obal alba)

Už od konce 90. let legendární mexický kytarista často sázel na alba s hosty. Skutečnou díru do světa a pár megahitových zářezů zaznamenal v roce 1999 albem Supernatural. Stejný princip se opakoval i na několika následujících titulech, už s menším úspěchem. V roce 2010 k hostům přidal i výběr skladeb: deska Guitar Heaven byla poctou světovým kytaristům a vůbec kapelám „klasického rocku“ prostřednictvím jejich hitů.

Pro letošek si ovšem Carlos Santana naplánoval koncept jiného druhu. Takový, který od podstaty zřejmě na rozhlasové nebo klipové hitparády rezignuje, neboť v něm chybějí takzvané „mediální tváře“, ale o to víc potěší kytaristovy staré fanoušky. Dodejme: ty opravdu staré. Pamětníky jeho začátků. Carlos Santana totiž, z větší části, oprášil svůj „woodstocký“ band. Tedy kapelu, s níž světově prorazil na nejlegendárnějším rockovém festivalu 60. let ve Woodstocku.

Santana IV

70 %

Santana

Santana IV Records 2016

Takže: po pětačtyřiceti letech se ve studiu sešli se svým kapelníkem zároveň hráč na hammondky a zpěvák Gregg Rolie, perkusista Mike Carabello, bubeník Michael Shrieve a kytarista Neal Schon (ten jediný z veteránů Woodstock nestihl, do kapely nastoupil na krátký čas až o dva roky později). Tenhle kádr pak doplňují dva členové současné Santanovy koncertní kapely, baskytarista Benny Rietveld a perkusista Karl Perazzo. Jediným hostem je vokalista Ronald Isley z Isley Brothers.

Velice stručně řečeno: kdo čeká hudbu, kterou zná z prvních tří santanovských alb, tedy bezejmenného debutu Santana (1969), Abraxas (1970) a Santana III (1971), bude nepochybně potěšen, protože záměr přesně tady novým albem navázat na slavnou historii kapely, což se odrazilo i do toho, že nové album symbolicky nese název Santana IV, se podařil bezezbytku.

Carlos Santana

A to dokonce tak moc, že některé skladby jako by plánovitě byly přinejmenším inspirovány největšími hity tohoto období. A Santanovy dráhy vůbec, protože nic populárnějšího vlastně s výjimkou Supernatural, málo platné, už nikdy nenahrál.

A tak když se po intru Anywhere You Want to Go rozjede rytmika, podvědomě čekáte, že se ozve Oye Como Va. Rytmický groove a vlastně i melodie Leave Me Alone evokuje klasickou Evil Ways. A písnička Blues Magic má s Black Magic Woman společnou nejen stavbu a náladu, ale evokuje ji, nepochybně záměrně, protože Santana není žádný hlupák, i názvem.

O tom, že se Carlosi Santanovi a nejspíš i jeho starým brachům stýská po „zlatých šedesátkách“, vypovídá i skladba, nazvaná podle slavného newyorského koncertního sálu Fillmore East, ve kterém si na přelomu šesté a sedmé dekády dávaly dostaveníčko ty nejslavnější muzikantské „máničky“ Ameriky - a mnohé z nich tam mimochodem natočily svá slavná živá alba.

Carlos Santana

Skladba Fillmore East je patrně ryzí improvizace, která, pokud bychom chtěli trošičku bulvarizovat, jen potvrzuje, že Santana není obhájcem dekriminalizace lehkých drog pouhou náhodou. Na druhou stranu takové pasáže, které kromě psychedelie odkrývají i kytaristovu zálibu v avantgardních jazzových konceptech Johna Coltranea a podobných progresivistů, dobře známe i z jeho koncertů.

Album Santana IV trvá na dnešní dobu skutečně výjimečných 75 minut. Tolik zahltit posluchače hudbou už si dovolí jen málokdo. Santana může. Jednak ví, že jeho posluchači patří ke „staré škole“ a poslechu hudby ochotně věnují čas, jednak proto, že tohle setkání, které se už třeba nebude opakovat, nepochybně všechny bavilo. Bez ohledu na to, že o hudbě samotné jsme se nic nového nedozvěděli a ona hodina a čtvrt jsou vlastně jen variace starých not. Ovšem mistrovských.