Nadační fond Generace 21 přestěhoval do Česka 89 Iráčanů, třetina z nich ale azyl odmítla. „Nelituji, že jsme se do toho pustili, protože dvě třetiny lidí se úspěšně integrují,“ ubezpečuje Drápal, absolvent evangelické bohoslovecké fakulty a lidovecký komunální politik.
Německo vrátí irácké běžence, kteří odjeli z Česka. Prý je jen lustruje |
Jak odpovíte na námitku, že jste uprchlíky špatně vybrali? Že jste si počínali naivně a amatérsky?
Mohli jsme jen ověřit některá fakta, například zda mají křestní nebo oddací list, zda nemění svůj příběh, který jsme díky dlouhému povolovacímu řízení mohli sledovat. Ti lidé byli prověřeni i našimi tajnými službami, aby se vyloučilo bezpečnostní riziko. Nicméně přiznávám, že v některých dalších věcech, při jednáních v místě, jsme byli závislí na našem iráckém spolupracovníkovi Salmánu Hasanovi. Nikdo z nás totiž nemluví aramejsky, arabsky ani kurdsky.
Můžete toho muže trošku přiblížit?
Je to Iráčan, který dlouhodobě žije v Česku, ale do Iráku často jezdí kvůli svým dalším aktivitám. Považuje se za misionáře. V naší věci si počínal poněkud „rozevlátě“, jak je dáno mentalitou jeho etnika, takže s ním začal jezdit do iráckého Erbílu člen nadačního fondu Honza Dezort. Ten jako právník pohlídal, aby vše mělo potřebné náležitosti. V místě jsme komunikovali i s tamními zástupci církve, prostě dělali jsme vše pro to, abychom o těch lidech získali co nejvíce informací.
Ale jak vidno, nestačilo to. Tvrdili jste, že křesťané stojí o azyl v Česku a nemají vazby na jiné země. Nyní se dozvídáme, že požádali o azyl v Německu proto, že tam mají příbuzné...
Za kritiku se na nikoho nezlobím. My jsme za ty lidi ručili a něco se nepovedlo. S tím se musíme chlapsky vyrovnat. Nikdo z nás neměl s takovou aktivitou zkušenosti. Na druhou stranu - kdo nic nedělá, nic nezkazí a já mám pocit, že je u nás hodně lidí, kteří nic nezkazili.
Kde se tedy stala chyba?
Do hlavy nikomu nevidíte a my jsme navíc jednali s lidmi, kteří vyrostli v úplně jiných poměrech. Musíme také rozlišovat mezi těmi osmi z Brna, kteří se chtějí vrátit do Iráku kvůli stesku prarodičů, a onou velkou skupinou z Okrouhlíku u Jihlavy.
Říkali jste, že vybraní křesťané mají skoro všichni minimálně střední školu a mohou se v Česku dobře uplatnit. Nespočívalo však právě v tom riziko? Nemohli mít přehnané očekávání?Ta první parta, která přišla z uprchlického tábora v Libanonu do Okrouhlíku, skutečně zřejmě nebyla tou nejpotřebnější, nicméně ti lidé splňovali kritéria. Ve své zemi přišli o velký majetek, povolání i budoucnost. Ředitel školy, který byl hodně slyšet, měl doma dvoupatrový dům s bazénem a myslím, že se všemi ztrátami se vnitřně nevyrovnal. Je však zřejmé, že se o cestě do Německa nerozhodovali sami.
Kdo jim pomáhal?
Někdo jim musel napsat dopis na ministerstvo vnitra, v němž se zřekli azylu a požádali o vrácení pasů. Někdo jim musel domluvit autobus. Máme určité domněnky, kdo to byl, ale říkat je v tuto chvíli nemohu.
Vy jste jel Iráčany do Okrouhlíku ještě varovat, že si svým rozhodnutím mohou přivodit problémy. Jak reagovali?
Ta schůzka k ničemu nevedla. Jako by nevěděli, co vlastně chtějí. Přivezl jsem jim do arabštiny přeložený dopis s upozorněním, že si tímto rozhodnutím mohou způsobit potíže. A skutečně - ministr vnitra Milan Chovanec ihned prohlásil, že budou převezeni do detenčního tábora a odtud nejlépe zpátky do Iráku.
Jak si vysvětlujete, že je úřady v Německu nakonec nechaly a nevrátily je zpátky?
Zatím je málo informací. Na jednu stranu můžeme být rádi, už kvůli dětem. Pokud je tam však přijmou, může naše vláda právem říkat, že Německo neplní dohody. Kdyby je plnilo, muselo by migranty vrátit.
Co bude dál? Pokazili to ti z Okrouhlíku svým krajanům, kteří na přesun do Česka teprve čekají?
Sice mě mrzí, že ministr Chovanec projekt pozastavil a zablokoval příjezd ostatních, kteří v Rebelu čekají, ale sám bych na jeho místě asi udělal to samé. Přesto se ještě pokusíme jednat s vládou, aby to neodpískali úplně.
