Nebezpečné alergii na buráky se dá předcházet. A to buráky

Alergie na arašídy patří mezi ty nejméně příjemné potravinové alergie vůbec. Poměrně velká studie nyní naznačuje, že významné části alergií tohoto typu by se ale možná dalo předejít. A to kupodivu podáváním malých dávek arašídových bílkovin od raného věku.

Podzemnice olejná, jejíž semena jsou známá jako buráky nebo arašídy | foto: Profimedia.cz

Vztah alergologů k arašídům, či česky zemitěji burákům, byl v posledních desetiletích velmi bouřlivý. Zhruba od konce 90. let minulého století se začalo ve stále větší míře doporučovat, aby se potraviny s jejich obsahem nepodávaly malým dětem s rizikem na alergie a ideálně se odstranily i ze stravy jejich matek. Má to svou logiku, alergická reakce na tuto potravinu je dosti nepříjemná a může být i životu nebezpečná. Předpokládalo se, že pro větší děti nebudou případné alergické záchvaty tak nebezpečné.

Ovšem výsledky doporučení se nedostavily. Odstranění alergenů nevedlo k eliminaci vzniku alergií, ukázaly biochemické studie, a tak se od doporučení zase upustilo. Místo toho se lékaři a výzkumníci začali ptát, zda to vlastně není úplně naopak a arašídy v potravě vlastně riziko alergií nesnižují. Nyní se zdá, že našli odpověď (tedy zatím nejlepší odpověď), a obrat je zcela dokonán: „vystavení“ dítěte arašídům v raném věku snižuje šance na to, že se u něj v následujících letech objeví alergie na buráky.

V hořčici je jed

V hořčici našli chemici obávanou chemikálii bisfenol F. Je v ní přirozeně

Semínka hořčice seté, nečekaný zdroj bisfenolu v naší stravě

Ukazuje to několikaleté sledování několika set dětí britskými lékaři, tedy zatím nejdelší a nejdůkladnější studie na toto téma (jakou se nám alespoň podařilo dohledat). Výsledky studie byly publikovány v časopise New England Journal of Medicine a jsou dostupné zdarma.

Buráky nejen na talíři

Inspirací pro studii (a nejen tuto) byl pohled na zdravotnické statistiky různých zemí. Markantní bylo například srovnání britských a izraelských dětí (publikace zde). Na Britských ostrovech je mezi dětmi alergie na buráky desetkrát častější než v Izraeli. Podobná situace je třeba i v USA, kde je na arašídy alergických asi 1,4% dětí proti 0,17% dětí izraelských.

Může to mít řadu důvodů. Jedna velmi zajímavá souvislost je, že děti v Izraeli v průměru dostávají ve stravě buráky už od sedmého měsíce věku - třeba proto, že jedí populární křupky s obsahem burákového másla Bamba. Děti v západních zemích v prvním roce života v jídle buráky obvykle nemají. (Což neznamená, že by arašídovým bílkovinám nebyly děti vystaveny vůbec, ve velmi malých množstvích jsou přítomné častěji, než ještě nedávno vědci odhadovali. Objevují se například ve stopových množstvích na kůži a ve slinách těch, kdo arašídy jedí, a to ještě několik hodin po konzumaci.)

Úplně se jim vyhnout je tedy zřejmě nemožné, a tak se někteří vědci ptali, zda by nebylo dobré pomalu děti zvykat na arašídové bílkoviny podáváním takové stravy. Gideon Lack z Londýnské Královské koleje s kolegy ověřování dotáhli nejdál. Podařilo se jim uspořádat studii, do které dostali více než šest set malých dětí ve věku 4 až 11 měsíců, u kterých lékaři předpokládali vysoké riziko vzniku alergie na arašídy. To znamená, že se u nich objevil kožní ekzém, měli alergii na vaječné bílkoviny, či obojí. Zhruba stovka dětí už dokonce náběh k alergii měla, protože při kožním testu ukazovaly zvýšenou citlivost na arašídové bílkoviny, a jejich tělo už tedy proti nim vyrábělo protilátky. (V podstatě to znamená, že jim po kápnutí alergenu místo na kůži po pár minutách zrudne.)

Buráky podle předpisu

Tým děti rozdělil do dvou skupin - jedna se měla až do pěti let arašídům vyhýbat, druhá dostávala do pěti let věku každý týden v jídle alespoň šest gramů arašídových bílkovin (průměr byl podle zcela jistě nedokonalých záznamů rodičů nakonec zhruba osm gramů za týden). Malá konzumace arašídů neměla na děti podle statistik žádný zdravotní dopad; počet hospitalizací a návštěv u lékaře ze všech zdravotních příčin byl v obou skupinách velmi podobný (ze statistického hlediska zanedbatelně vyšší u skupin „arašídové“).

V pěti letech pak děti přišly na velký test, při kterém snědly na posezení větší porci arašídů (5 gramů arašídových bílkovin, tedy zhruba ze 20 buráků), než na jakou byly zvyklé. Testu se samozřejmě účastnily jen ty děti, u kterých nebyla předtím při kontrolním testu zjištěna rozvinutá alergie na arašídy, protože to je příliš velké a zbytečné zdravotní riziko. Ale i alergici byli samozřejmě započteni do závěrečných výsledků své skupiny.

Rozdíl byl patrný na první pohled i bez statistické kontroly. Začněme ve skupině 530 dětí, které při vstupu do studie nevykazovaly citlivost na arašídy: u „bezarašídových“ vykázalo alergickou reakci zhruba 13,7 procent dětí, u „arašídových“ necelá dvě procenta. V mnohem menší skupině dětí, které už v raném věku vykazovaly zvýšenou citlivost na arašídy, byl rozdíl ještě větší: alergická reakce se objevila u 35,3% „bezarašídových“, ale jen u 10,6% „arašídových“.

A co dál?

Výsledky docela dobře souhlasí s řadou dalších prací, které vychází v posledních letech. Třeba s průběžnými výsledky studie, ve které podávání malých dávek arašídů alergikům několikanásobně zvýšilo množství, jež dokáží tolerovat. Ne, že by se alergici problému zbavili a mohli jíst buráky ve velkém (po „tréninku“ snesli v průměru čtyři kusy), ale snižuje se tím riziko nebezpečné reakce v důsledku náhodné konzumace potraviny s obsahem arašídů. (Pokud máte alergii nebo alergika, raději to doma nezkoušejte. Studie ještě probíhá, jde jen o dílčí výsledky a není to bez rizika.)

Jak si doma vyrobit DNA

Podívejte se, jak lze oddělit šroubovice DNA a spatřit je na vlastní oči.

DNA drink

I když výsledky vypadají slibně, na řadu otázek odpovědi neznáme. Třeba jednu důležitou: jak dlouho taková ochrana může vydržet? Lack s kolegy chce tuto otázku dále zkoumat, ale předchozí výsledky z malých studií na podobné téma (vybudování odolnosti proti alergii na vejce a buráky) naznačují, že účinnost je časově omezená.

I když jsou výsledky studie londýnských lékařů poměrně jednoznačné, neměli bychom podléhat iluzi, že jedna studie dokáže odpovědět na všechny otázky. Na světě probíhají ještě další více či méně podobná sledování větších či menších skupin potravinových alergiků, tak bude velmi zajímavé porovnat jejich výsledky. Bohužel to samozřejmě nebude hned, jak ukazuje i případ této studie, sběr údajů trvá roky a je tedy dosti drahý. Navíc musí být výhradně placený z veřejných zdrojů, protože na potravinových alergiích se dá těžko vydělávat.

Je asi rozumný předpoklad, že podobnou závislost bude možné dohledat i u jiných potravinových alergií, ale dokud někdo takovou studii neprovede, je to pořád jen předpoklad. Na to by neměli asi zapomenout ani lékaři, ani jejich pacienti.