I proto si je filmové štáby tak často vybírají. Stalo se tak už v roce 1950, kdy si náměstí zahrálo ve filmu Panna a netvor, o dvacet let později tu Dušan Klein natočil detektivku Lekce s Karlem Högerem a Janou Brejchovou.
V nedávné minulosti si jej za cíl vybrali filmaři snímku Poslední cyklista či Boží duha. V americké a kanadské produkci zde vznikalo drama Hitler: Vzestup zla.
Náměstí vzniklo jako centrum Liebiegova městečka, které nechal továrník postavit pro své zaměstnance na začátku dvacátého století. Lidé, kteří tu žili, tu měli téměř všechno – obchůdky, hasičárnu, nedaleko školu.
A také hospodu, ta nesla název U města Broumova, podle místa, z něhož pocházel nejstarší Liebieg.
„Bylo to takové město ve městě, svůj význam měla zřejmě i brána. Vedla tudy stará cesta do Vratislavic, takže zřejmě sloužila symbolicky jako jakýsi vstup do města,“ přiblížil Marek Řeháček, autor knih Liberecké zajímavosti.
Náměstí nikdy nebylo součástí městské památkové zóny
Náměstí i domy jsou dílem architekta Jakoba Schmeissera, který rád zmiňoval liberecké motivy, jako třeba motiv pelikána.
„Původně tu býval velký park, ten pak musel ustoupit městečku. Dokonce tu je i pomník padlých z první světové války. Chápu, proč si to místo filmaři vybírají, do válečných filmů se ideálně hodí,“ dodal Řeháček.
Podle něj je škoda, že se náměstí nikdy nestalo součástí městské památkové zóny, aby se pak případné rekonstrukce domů prováděly citlivě a ve spolupráci s památkáři.
Loni tu chtěla natáčet i čínská produkce film Poslední vízum, jenže náměstí procházelo rekonstrukcí, a tak se nakonec museli spokojit s prostorem před libereckou radnicí. Stejně na tom byli i filmaři snímku Tenkrát v ráji, také pro ně zůstalo náměstí zavřené.
„Tohle je jedinečné místo, opravdu jiné takové v republice není. Náměstí se dvěma ulicemi, kde jsou domky nalepené na sebe, a kde je vidět jednotná německá architektura, to je přesně to, proč si filmaři tento kout vybírají,“ říká Jan Jurkovič ze společnosti Mia Film Barrandov, která film koprodukuje.
Dům zateplili a natřeli žlutou barvou
Jenže loňská rekonstrukce nezůstala pro filmaře bez následků. Podle Jurkoviče se budou muset kamery vyhnout především jednomu rohu ulice.
„Jeden z těch domů nechali majitelé zateplit a natřeli ho žlutou barvou. Tak to do filmu použít nemůžeme, ale jinak je pro nás tohle náměstí sázkou na jistotu. Víme, že v poválečném snímku bude vypadat dobře,“ dodal Jurkovič.
V týdnu probíhaly čilé přípravy, práci měli hlavně rekvizitáři. „V sobotu a v neděli se nepracuje, a v pondělí odpoledne už se začne točit, tak musí být vše hotovo,“ upozornil Jurkovič.
Snímek zatím nese pracovní název Zemský soud podle stejnojmenného románu od spisovatelky Ursuly Kerchel oceněného v roce 2012 Německou knižní cenou.
Vypráví příběh židovsko-křesťanské rodiny Kornitzerových. Ta je kvůli pronásledování nacisty v roce 1938 rozbita. Rodiče posílají osmiletého Georga a čtyřletou Selmu s dětským židovským transportem do Anglie.
Hluboké jizvy, které se nezahojily
Jejich otec, židovský soudce Richard emigruje na Kubu, jeho nežidovská žena Claire ale vízum nedostane. Během války se tak musí postarat sama o sebe.
Odmítne rozvod a zůstává v Německu. O téměř deset let později se může rodina znovu setkat.
Richard se vrací zpět ke své ženě, a společně zjišťují, kde jsou v Anglii jejich děti. Jenže odloučení trvalo moc dlouho, rodiče a děti se už nikdy nepotkají.
„Zfilmování románu ukazuje ze zvláštní perspektivy na poválečná léta v Německu a mapuje oběti, které holokaust a válku přežily v exilu. Zkušenosti útěku a odloučení od rodiny vryly hluboké jizvy, které se nezahojily ani po návratu do cizí, znovuzaložené vlasti. Televizní adaptace románu má dát těmto lidem tvář a hlas,“ vysvětlil programový ředitel ZDF Norbert Himmler.
V Liberci se filmaři zdrží týden, stejný čas natáčeli i v muzeu v Českém Dubu. Poté se přesunou do Ústí nad Labem, Mladé Boleslavi a do Prahy. Kromě České republiky se ve snímku objeví i takové destinace, jako třeba Kuba a kamery pojedou naplno i v Německu.
„Natáčení potrvá zhruba tři měsíce, termín, kdy se bude snímek vysílat, ale ještě nevíme,“ upozornil Jurkovič.
Pro město Liberec je přítomnost filmařů možností, jak obohatit městskou kasu, stejně jako příležitost se zviditelnit. A díky Filmové kanceláři, kterou spravuje Městské informační centrum, se krajské město stává stále častěji cílem filmařů. „Za zábor místa si magistrát určuje jednotnou taxu deset korun za metr čtvereční,“ zmínila Pavlína Kuchtová z informačního centra.
