Soudkyně Edita Beranová na počátku odůvodnění uvedla, že je nepochopitelné, jak mohly být na stejné místo a ve stejný čas povoleny demonstrace dvou protichůdných skupin.
Reagovala na to, že na pražském Můstku měli povolenou demonstraci zastánci multikulturalismu a přes stejnou lokalitu vedla trasa povoleného pochodu svolaného Národní demokracií, která se sešla na Václavském náměstí. Té se účastnilo několik set antiimigrantských demonstrantů, z nichž někteří nad hlavou nesli makety šibenic (více o demonstraci zde).
Policie se snažila obě skupiny držet odděleně. Už na počátku se podle organizátora demonstrace na Můstku Tomáše Křemena s velitelem zásahu dohodl, že mu dají včas vědět. Že on oběhne lidi, udělají koridor a nechají protimigrantskou skupinu projít. Upozornění však dostal pozdě a nestihl všechny oběhnout. Část lidí proto zůstala sedět a odmítla místo opustit.
Policie se rozhodla tuto nepočetnou skupinku přenést a průchod zajistit. Z místa tak dvojice policistů Filip Dlesk a Martin Kloubek odváděla i Tomáše Schejbala. Protože nespolupracoval, policista Kloubek u soudu mluvil o tom, že „kladl pasivní odpor,“ rozhodli se použít donucovacích prostředků. Muže zaklekli na zemi a začali mu nasazovat pouta.
V tu chvíli zareagovala obžalovaná Kateřina Krejčová a zezadu se vrhla na policistu Dleska. U soudu uvedla, že reagovala na „brutální a sadistickou zvůli vůči svému příteli.“ Podle jejího vyjádření se snažila dostat mezi něj a policistu. Připomněla, že při zákroku policie příteli zlomila zub.
Policista si stěžoval, že ho bolí záda
Dlesk si podle své výpovědi i výpovědi kolegy stěžoval, že ho bolí záda a rameno, ve kterém mu křuplo. Nechal se ošetřit v Nemocnici na Františku a kvůli pohmožděnému rameni byl několik dní v pracovní neschopnosti.
K jeho poranění se u soudu vyjadřovali dva znalci. Oba ho vyhodnotili jako lehké. Tomáš Adámek z oboru soudního lékařství odmítl, že by zranění souviselo s obžalovanou, která váží 52 kilogramů, zatímco policista přes devadesát (více zde).
Znalec ortoped a traumatolog Petr Korbelář však dospěl k jinému závěru. Podle něj mohl náhlý útok zranění způsobit. „Nebyl na takové konání připraven,“ uvedl s tím, že dělal jinou činnost a měl zapojené jiné svalové skupiny.
Obhajoba odmítla, že by Dleska zranila Krejčová. Podle ní jeden znalec tuto možnost zcela vyloučil a druhý uvedl, že to je možné, ale nikoli, že to tak nutně bylo. Argumentovala i tím, že policista na záznamu pokračoval v zákroku bez viditelného omezení.
Dalším argumentem obhajoby bylo, že zákrok policie byl nezákonný, jednalo se o zvůli, a tím zasahující policisté přišli o postavení úřední osoby.
Soudkyně však rozhodla, že policie na místě musela reagovat a jen na ní bylo, aby vyhodnotila situaci, Pokud vydala výzvu k opuštění prostoru, měli demonstranti povinnost ji poslechnout. Vzhledem k předchozí bezúhonnosti obžalované i k tomu, že bránila přítele a byla pod vlivem silných emocí, uložila trest na samé spodní hranici sazby.
Krejčová se na místě odvolala. Už v závěrečné řeči uvedla, že doufá, že její kauza neodradí jiné od účasti na podobných demonstracích. „V případě odsouzení se budu snažit, aby ze mě rozsudek udělal lepšího člověka,“ řekla ještě před vynesením verdiktu.
