Češi si totiž dávno zvykli na to, že za celé čtvrtstoletí od sametového převratu nebyly vztahy mezi prezidentem a premiérem nikdy moc dobré, a to dokonce ani v časech, kdy oba pocházeli ze stejné strany politického spektra. Někdy se posílaly jen jízlivé šťouchy, jindy se podávaly ústavní žaloby nebo šéf vlády zakazoval hlavě státu cestovat do ciziny.
Je však rychlé stupňování konfliktu mezi Zemanem a Sobotkou náhoda, nebo nějak souvisí s volebním cyklem? Do sněmovních voleb však zbývá ještě rok a tři čtvrtě a do hradních celé dva roky: není proto na bitvu bez rukavic ještě moc brzy?
Zeman se snaží Sobotkovu pozici v čele vlády a ČSSD oslabovat systematicky a dlouhodobě, jakkoliv to chvíli vypadalo, že uzavřeli jakýsi pakt o neútočení, stvrzený vzájemným tykáním. Ani po neúspěchu „lánského puče“ se prezident úplně nevzdal myšlenky, že by se o svoji někdejší stranu mohl opírat mnohem více, než je realitou za Sobotkova předsednictví.
Proto i ty nedávné stesky na to, jak ho „velmi, velmi bolí“, že ČSSD klesá a ztrácí vliv. Pragmatika Zemana možná „velmi, velmi bolí“ jen to, že si dnes nemůže ČSSD úplně osedlat, vyvézt se na jejím hřbetě podruhé na Hrad a pak z něj díky prezidentské straně tahat za nitky.
Miloš Zeman ovšem v tuto chvíli hraje vabank. Zůstane-li v čele ČSSD Bohuslav Sobotka, je odtud jeho podpora v prezidentské volbě téměř vyloučená.
Možná už Zeman vsadil na jiného koně. Že by to však byli sílící nacionalisté, se nezdá pravděpodobné, to by bylo příliš riskantní. To už si spíše plácl s Andrejem Babišem - a je možné, že to už i Sobotka ví. To by vysvětlovalo ty odložené rukavice u obou z nich.
Zeman však není mužem jedné karty.
Systematicky šije do Sobotky, nikoliv do ČSSD. A jí v ústrety poslal už před týdnem nenápadný pokusný balonek. Na dotaz, jak bude postupovat po sněmovních volbách, reagoval, že pověří sestavením vlády jejich vítěze, konkrétně řekl „pana Babiše, pana Sobotku, pana Chovance“. To asi aby ČSSD měla o čem přemýšlet.
