Nebe nad kolumbijskými pralesy brázdí letadla s nádržemi plnými glyfosátu, který by měl zničit jakoukoliv rostlinu, na které ulpí. Letouny každý den nad plantážemi hledají pole s kokou, pro které je herbicid určený.
Jediné, co ničí, je však běžná zeleň, ovoce a zelenina. Na listy koky jakoby chemikálie neměla vliv. „Tohle je list koky, nic se mu nestalo,“ popisuje jeden z farmářů webu VICE News. Stojí přitom na trávníku, který je od herbicidu úplně spálený.
Zasažený region leží u města Charras de Boquerón v srdci džungle 4 150 kilometrů od hlavního města Bogoty. Rezistentní plodinu tu kultivovali farmáři už v roce 2014. „Téměř deset tisíc rodin závisí v Guaviare na pěstování koky,“ říká Pedro Arenas, bývalý starosta města San José del Guaviare.
Koka není problém, to chudoba, tvrdí expert
Kolumbijský prezident Juan Manuel Santos v květnu 2015 slíbil, že glyfosát se na ničení plantáží koky přestane používat. Prohlásil to poté, co Světová zdravotnická organizace (WHO) varovala, že chemikálie je karcinogenní. Podle farmářů se však od té doby nic nezměnilo a kropení pokračuje dál.
Plantáže se zakázanou plodinou se navzdory tomu stále rozšiřují. Podle poslední zprávy Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) se produkce koky v celé zemi mezi lety 2013 a 2014 zvedla o 44 procent. Jen v regionu Guaviare přibylo 933 hektarů plantáží a plodina zde nyní zabírá více než pět a půl tisíce hektarů (celou zprávu si můžete přečíst v originále zde).
V Kolumbii prudce roste produkce koky, OSN varuje před přívalem kokainu |
Vymýtit pěstování koky není v Kolumbii vůbec jednoduché, podle UNODC je do její produkce zapojeno více než 64 tisíc rodin, které jsou na příjmech z drogového byznysu závislé. „Farmáři hledají, jak vylepšit odrůdy koky, hledají odolnější a výnosnější koku a dělají to už roky,“ říká sociolog Ricardo Vargas Meza, který se pěstováním koky zabývá ve své studii.
Vláda podle něj postupuje špatně. „Používat satelity a letecké fotografie k mapování oblastí, kde plodina roste, je úplný nonsens. To ale není ten hlavní problém,“ tvrdí. Stát by se podle něj měl zaměřit na obnovu infrastruktury, investice do vzdělávání a zdravotnictví. „Hlavní boj musí být proti chudobě v těchto krajích. Věří, že droga je největší problém, ale není,“ dodává.
Kokou platí charitu i prostitutky
Koka má v Kolumbii hned tři odrůdy - červenou, bílou a černou. Rostlině se daří v tropickém podnebí s kyselou půdou, tedy v podmínkách, kterými oplývá právě kraj Guaviare.
Sklizeň zajišťují sezonní dělníci, kteří se najímají na sběr listů. Plastové tašky plné listí poté předávají do místních „drogových laboratoří“, kde je nákupčí zváží a vyrobí z nich takzvanou kokainovou pastu - výsledek první extrakce drogy z listů za pomoci kyseliny sírové a benzinu.
Kokainová pasta je základem výroby pro bílý prášek distribuovaný po celém světě. Ačkoliv se ve Spojených státech prodává kokain i za cenu kolem 300 dolarů za gram (asi 7,5 tisíce korun), sběrači si za dvanáct kilogramů listů vydělají jen dolar.
V Charras de Boquerón se kokain stal hybatelem života. Záhadní drogoví lordi si zde kupují kokainovou pastu a místní používají drogy místo měny. Úlomky pasty jde zaplatit za jídlo na trhu, alkohol v oblíbeném baru, sex v nevěstinci i přispět v kostele na charitu.
Město přitom na drogovém byznysu nijak nezbohatlo. „Podívejte se na silnice, nemůžete po nich odjet. Utratíte víc peněz za to, abyste produkt dostali do nejbližšího města, než vůbec získáte prodejem,“ rozčiluje se Chuan, který koku pěstuje už desítky let.
Oblasti s nejhustším pěstováním koky v Kolumbii. (27. ledna 2016)
