Statistika je neúprosná. Od roku 1980 se počet narozených dětí v Tokiu snížil o polovinu, zatímco důchodců dvojnásobně přibylo. Starosta Tokia Jukio Takano tak čelí zásadnímu problému - kam umístit staré lidi ve městě, které už je nyní hustě osídlené a kde se místo ke stavbě nových pečovatelský domů hledá jen těžko.
Zatímco zdravotnický systém v Tokiu už tolik starých lidí nezvládá, nemocnice na venkově zůstávají prázdné a musejí propouštět. Nabízí se tak příhodné řešení: přestěhovat stárnoucí populaci na venkov. Takana v tomto podporuje i japonská vláda, která v tom vidí řešení stárnutí populace hlavního města a úbytku obyvatel v jiných koutech země.
Odkládání babiček
Už nyní se očekává, že u lidí tento krok nevzbudí nadšení. „Tohle je jako odhazování lidí na venkov - pracuj ve velkém městě, když jsi mladý, a vypadni, když jsi starý,“ rozčiluje se dlouholetý guvernér japonské prefektury Tottori Jočihiro Katajama. Vláda by se podle něj měla zaměřit na to, jak zamezit přílivu mladých do města, než hledat místa pro „odkládání babiček“.
Návrat do minulostiPodle Národního institutu pro výzkum obyvatelstva a vnitřní bezpečnost bude do roku 2030 třetina Japonců starší 65 let. V Tokiu je problém ještě horší - podle odhadů zde bude do roku 2025 žít 5,72 milionu lidí nad 75 let, což bude tvořit 44 procent populace hlavního města. Agentura Bloomberg připomíná, že nápad s přesídlením důchodců připomíná dávnou praxi zvanou „ubasute“, což ve volném překladu znamená „zanechání babičky v horách“. Japonci totiž kdysi odváděli staré lidi do hor a na odlehlá místa, kde je nechávali zemřít. |
Takano tvrdí, že přesně takovou kritiku čekal. „Samozřejmě, lidé řeknou, že je to jako odkopnout babičku nebo nutit lidi někam, kam nechtějí, ale tak to není,“ cituje starostu japonské metropole agentura Bloomberg. Krok je podle něj cestou k oživení venkova.
Jen osmdesát minut vlakem od Tokia je například město Čičibu, které se už od roku 1975 vytrvale vylidňuje a zůstává zde tak mnoho nevyužitých pečovatelských domů a zdravotnických zařízení. Takano už jedná s dopravním podnikem zajišťujícím spojení s Čičibu o slevách pro rodiny, které pojedou své rodiče a prarodiče navštívit.
Příští rok bude zveřejněný seznam deseti až dvaceti měst vhodných pro takzvaná komunitní centra pro důchodce. Ta jsou určená pro obyvatele starší 50 let, kteří zde mají žít „stále aktivní život“, píše o programu web The Japan Times. Podobný program už funguje ve Spojených státech, kde je okolo dvou tisíc podobných center.
Vláda se také snaží důchodce inspirovat k životu v jiném kraji a nabízí pomoc s prodejem nebo pronájmem současného bytu. Mnoho měst by nové obyvatele uvítalo. Celkem 236 územních samosprávných celků vyjádřilo zájem o komunitní centra pro důchodce a někde už začali s jejich stavbou.
Zatímco někteří mluví o odkládání babiček, někteří tokijští důchodci sami plánují odchod na venkov. Plánuje to více než 40 procent penzistů žijících v hlavním městě. Jsou to často přistěhovalci z venkova, kteří do Tokia přišli v období masivního rozvoje v letech 1955 až 1970. Do Tokia se tehdy přestěhovalo asi 5 milionů lidí a někteří z nich plánují, že se vrátí tam, kde mají kořeny.
