V praxi jde o to, že i vlastníci takových objektů budou moci žádat stát o dotaci na péči o ně, což nyní nelze. Zákon také umožní úřadům lépe reagovat v případě, že vlastník památky se o ni nestará.
Kritici návrhu již dříve připomněli, že ze zákona třeba vypadne možnost, aby návrh na prohlášení objektu za kulturní památku podal kdokoli, nově by měly být věci či stavby prohlašovány jen na návrh ministerstva. V minulosti však často právě podněty od veřejnosti dokázaly nemovitost ohroženou chátráním či zájmem investora na jejím zbourání zachránit.
Návrh, který podpořili v pátek ministři, musí ještě schválit parlament. Začít platit má až od začátku roku 2018. „V četných jednáních jsme nalezli skutečně maximální možnou míru konsensu se zainteresovanými stranami,“ uvedl ministr kultury Daniel Herman z KDU-ČSL. „Je třeba, aby vlastníci kulturních památek nebyli trestáni za to, že je vlastní,“ řekl Herman.
Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví (ASORKD) a Sdružení profesionálních pracovníků památkové péče o návrhu říkají, že snižuje rozsah památkové ochrany. Ministerstvo výtky odmítá většinou s odkazem, že kritici zákon nepochopili. Sdružení památkářů chystaný zákon kritizují dlouhodobě. Podle některých jejích zástupců je připravovaný zákon horší než nyní platný z roku 1987, který má nová norma nahradit.
Podle Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví návrh zákona nechrání nejcennější a zároveň nejohroženější část tuzemského kulturního dědictví - historická města. „Zákon chrání pouze jednotlivé kulturní památky, my navrhujeme ochranu města jako celku sestávajícího jak z kulturních památek, tak z objektů chráněných pouze plošnou ochranou, pro kterou nemá památkový zákon nástroj,“ uvedla asociace.
Viceprezidentka ASORKD Marie Švábová upozorňuje například na paragraf zákona, podle něhož lze vyjmout parcely a pozemky uvnitř památkové zóny, na kterých nebude nutno žádat projednání památkovou péčí. „V takto vyňatém území, tedy například v centru Prahy, si bude moct postavit kdokoliv, co chce. Nestačí chránit samotnou památku. Musíme chránit i její prostorové vztahy. Zákon připouští, aby do takto vzácných a chráněných prostor vstupovala agresivní architektura,“ uvádí Švábová.
