Nahrávky byly pořízené v letech 2010 a 2011 v okolí mužova bydliště a na dalších veřejných místech. Ve sporu, který dopadl ve prospěch pojišťovny, ale nakonec nebyly klíčovým důkazem. Rozhodl totiž znalecký posudek v oboru zdravotnictví.
Muž však postup pojišťovny považoval za nevhodný a podal žalobu na ochranu osobnosti. Žádal omluvu za pořízení obrazových záznamů bez souhlasu a také odškodnění sto tisíc korun.
„V souzeném případě se naznačuje, že jde o zcela zřetelný zásah do práva na podobu, které vzniká již narozením každé fyzické osoby, které se projevuje jako užívací a dispoziční právo subjektu ve vztahu k zachycení podoby,“ stojí v rozhodnutí Nejvyššího soudu, které je dostupné v internetové databázi.K tomu, aby bylo možno podobu člověka zachytit, je totiž nezbytné jeho svolení. „Nelze připustit, že by záznamy nelegálně pořízené žalovanou (respektive pořízené na její objednávku) bylo možno dále legálně používat, respektive využívat (byť k důkazům u soudu),“ míní Nejvyšší soud.
Rozhodl tedy opačně než Městský a Vrchní soud v Praze. Ty žalobě nevyhověly s vysvětlením, že pořízení videozáznamů nezpůsobilo muži žádnou újmu na jeho osobnostních právech, proto není důvod poskytnout náhradu.
NS však tvrdí, že chybovaly, protože videozáznamy byly pořízeny v rozporu se zákonem a tím je následně ovlivněno i právní hodnocení užití takto nekorektně získaného záznamu.
Případ se tak vrací k novému projednání k pražskému Městskému soudu, který je názorem NS vázán. Neznamená to však automaticky, že žalobě vyhoví v plném rozsahu. Nové rozhodnutí dosud nepadlo.
