Soudkyně Andrea Veselá uvedla, že obraz nebyl příslušenstvím kaple, která byla v roce 1925 spolu s panstvím převedena na stát. „I kdybych dala za pravdu žalované (straně) a uznala, že obraz je příslušenstvím kaple, pak by přesto byla jeho vlastníkem církev na základě rozhodnutí z roku 1951, kdy byla kaple vrácena církvi,“ dodala soudkyně.
GLOSA: Madona ve správných rukou |
Zástupce církve František Severin v závěrečné řeči uvedl, že z inventářů i dalších archivních materiálů je zřejmé, že obraz vždy patřil církvi a nikoli majiteli panství. To v roce 1925 poslední soukromý majitel velkostatku Rosice-Veveří baron Arnold De Forest předal státu, když souhlasil s odstupným.
„Žalovaný nepředložil žádný důkaz, že by touto dohodou byl převeden jak obraz, tak vůbec vybavení kaple,“ řekl Severin. Naopak poukazoval na církevní inventáře, kdy byl obraz veden i po roce 1925. „Není to jen obraz. Pro církev a farnost ve Veverské Bítýšce je to symbol. Milostný obraz věřících, který se nosil v čele procesí,“ uvedl v závěrečné řeči Severin a připomněl, že když byl obraz loni na výstavě v Olomouci, tak se na něj jelo podívat několik autobusů věřících z farnosti.
Národní galerie odmítla bezplatnou zápůjčku
Podle výroku soudu má být obraz vrácen do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. Zástupce Národní galerie (NG) Ondřej Kolíska však iDNES.cz řekl, že pravděpodobně podá odvolání. Tvrdí, že církev doložila vlastnictví obrazu v minulosti, v 17.,18., a 19. století, ale nikoli v „inkriminované době“.
Církev vs. Národní galerieNárodní galerie obdržela na třicet žádostí o vrácení majetku na základě majetkového vyrovnání státu s církvemi. Část už galerie vrátila, jedná se například o Rubensovy obrazy nebo Vyšebrodský oltář. Nový majitel je však nechal galerii v zápůjčce (více zde). Ze sporných obrazů jsou nejvýznamnější právě Madona z Veveří a také Roudnická madona. I o tu se bude galerie a římskokatolická církev soudit. Nynější rozhodnutí soudu může církvi v budoucích sporech výrazně napomoct. |
Podle NG církev neprokázala, že by se u obrazu jednalo o křivdu způsobenou komunistickým režimem. Galerie se odvolává právě na dohodu z roku 1925, kdy byl obraz příslušenstvím kaple. Restituční zákon se tak prý na Madonu z Veveří podle Kolíska nevztahuje.
Severin byl naopak spokojený. Pokud se obraz skutečně vrátí farnosti, pak podle něj bude na jejím rozhodnutí, co s ním udělá. „Určitě se nevrátí do kaple,“ uvedl s tím, že stojí osamoceně a církev zde dokonce nenechává ani kopii obrazu, protože i ta byla v minulosti ukradena.
Původně církev nabízela NG Madonu z Veveří jako bezplatnou zápůjčku na padesát let. „Nabídku galerie odmítla, tak je možné, že budou osloveny například Moravská zemská galerie nebo diecézní galerie v Olomouci. To však bude záležet na farnosti,“ naznačil Severin další možný osud obrazu.
„Objevitel“ tvrdil, že je obraz vzácnější než Tizian z Kroměříže
Obraz namalovaný kolem roku 1350 byl po staletí zavěšen v kapli Matky Boží na Veveří, která pochází z 12. století. V roce 1933 tam zaujal profesora dějin umění Eugena Dostála.
„Protože o něm mluvil, publikoval a všude se chlubil, jaký je to vzácný obraz, cennější než Tizian v Kroměříži, tak nastal poprask. Farář se domluvil se slečnou Vydrovou, kastelánkou ve Veveří, že se obraz vždy po mši odnese na hrad a zamkne u ní v pokoji,“ vysvětlil Severin.
V roce 1935 byla Madona z Veveří zapůjčena do Moravského zemského muzea na výstavu. Po ní bylo rozhodnuto o restaurování obrazu a ten byl převezen do Prahy, kde už zůstal. V roce 1958 předalo ministerstvo zemědělství Národní galerii obraz do „přímé správy“.
