Mladí rozzlobení Afričané. K extremistům je žene chudoba a frustrace

Boko Haram, aš-Šabáb a celá řada dalších extremistických skupin působících v Africe v posledních letech nabírají na síle. Do jejich řad se hrnou především mladíci, kterým chybí jak vzdělání, tak práce. Radikálové jim nabízejí slušné peníze i jasný smysl života.

Dobrý příkladem pádu do humanitární krize, která může tisíce mladých mužů vehnat do řad extremistů, je Středoafrická republika. V březnu 2013 převážně muslimská rebelská skupina svrhla vládnoucí režim prezidenta François Bozizé. V reakci na to křesťanské milice Anti-balaka začaly utlačovat muslimské menšiny a z hlavního města Banguí prchaly zástupy muslimů. Své domovy musela opustit čtvrtina populace Středoafrické republiky.

Nestabilita živí příští Islámský stát, míní Čech, který pomáhal v Africe

Zprvu se zdálo, že konflikt je založen na náboženské nesnášenlivosti. Podle výpovědí bojovníků z obou stran se však ukázalo, že spory zažehla nespokojenost s vládnoucím režimem, který zemi nedokázal dostat z chudoby. 

Politici ztratili kontrolu nad rozzlobenými mladými muži a ti vzali do ruky zbraně. Jejich domovina za to nyní platí vysokou cenu, píše server Foreign Policy.

Africkým zemím se od devadesátých let daří snižovat úmrtnost novorozenců, zároveň však nedokáží zajistit menší porodnost. Mladí lidé ve věku od 15 do 24 let tvoří největší část populace subsaharské Afriky a tato demografická revoluce s sebou nese velké problémy. Dnešní africká omladina čelí až dvakrát větší pravděpodobnosti, že nenajde placené zaměstnání a útěchu nenachází ani ve vzdělání.

Člen milice Anti-balaka v Jižním Súdánu

Zejména ve venkovských oblastech je akutní nedostatek vzdělávacích zařízení. V některých regionech pak stále přetrvávají vzpomínky na koloniální útlak, což má za následek, že starší generace západní vzdělání mnohdy stále neuznává. Gramotnost mladistvých se tak v regionu pohybuje mezi třiceti až čtyřiceti procenty.

Mezinárodní právo a děti v boji

Státy si vzájemně zakázaly nasazení dětských vojáků pomocí Úmluvy o právech dítěte (výslovně zakazuje povolávání dětí do 15 let a zavazuje smluvní strany, aby učinily vše pro jejich nezapojení do boje) a doplňkového protokolu.

Mezinárodní trestní soud pokládá válečnou účast dětí do 15 let za válečný zločin.

Reálná vymahatelnost opatření je nicméně nízká.

Nevzdělaní a nezaměstnaní mladí lidé jsou pak ideálním cílem pro extremistické skupiny. Největší úspěch v lákání nových rekrutů mají ty, jejichž ideologie je založena na náboženských pravidlech. Dobrý příkladem je nigerijský Boko Haram či milice Džandžavíd operující v Dárfúru a východním Čadu. Ozbrojenci dají zoufalým mladíkům jasný cíl, slušné peníze a „pocit příslušnosti k velké rodině“, jak členové extremistických skupin často popisují sounáležitost se svými druhy.

Současní extremisté mají podle nevládní organizace Saferworld stále blíže k gangům působícím v metropolích světových velmocí. Ostřílení členové v nich většinou působí v řídících pozicích a paradoxně jsou méně radikální, než noví stoupenci.

Podobně jako u gangů, i v islamistických skupinách někteří členové přiznávají, že do nich vstoupili čistě kvůli možnosti páchat násilí. Mnozí bývalí členové Islámského státu přiznali, že hlavní motivací pro vstup pro ně byla možnost beztrestného znásilňování žen a jednoduchého vybití frustrace.

Samostatnou kapitolou je pak verbování dětských vojáků. Ti ve většině případů bojují po boku dospělých extremistů z donucení. V Jižní Súdánu jen za červen naverbovaly milice na tisíc dětí. Dětský fond Organizace spojených národů odhaduje, že v konfliktu v Jižním Súdánu v současnosti na obou stranách bojuje celkem 13 tisíc dětských vojáků (více zde).

Oslavit dvanáctiny, podřezat panenku. Islamisté ukázali dětské vojáky

Děti do svých řad verbuje i Islámský stát. Tam mají ti nejmenší mnohdy stejnou úlohu, jako ostřílení bojovníci. Děti se učí techniku stínání na loutkách, předtím sledují video zachycující skutečné zabíjení zajatců Islámského státu. Skupina se snaží mládež získat dary, hrozbami i vymýváním mozků. Z mladíků se stávají vrazi a sebevražední atentátníci (více o dětech v řadách Islámského státu zde).

Děti jsou podle lidskoprávních organizací vůbec nejohroženější skupinou bojujících v řadách extremistů. Svůj vstup k ozbrojencům jen málokdy dokážou ovlivnit; když po mnoha letech bojiště opustí, jsou ztracenou generací. Nemají vzdělání ani jakékoli zázemí. Není proto výjimkou, že po pár letech snahy o spořádaný život opět nacházejí útěchu u extremistů.