Poškozování památek UNESCO v důsledku obrovských davů turistů vyvolává v posledních letech debatu, zda by se neměly stanovit kvóty na počty návštěvníků v některých lokalitách.
"Cestovní ruch není dostatečně regulován a masivní příliv turistů některé památky extrémně zatěžuje. Nejznámější místa, jako např. Angkor Wat nebo Machu Picchu pod návalem turistů opravdu trpí. Nejenže to v určitém momentě začne poškozovat památky samotné, ale pokud se to nějak nezačne řešit, bude to mít negativní dopad i na kvalitu života místních komunit,“ řekl CNN Stefaan Poortman, výkonný ředitel Fondu světového dědictví.
Památky na pokraji kolapsu
Tohle je devět nejkrásnějších památek, které jsou v ohrožení, i díky návalům turistů.
1. Machu Picchu, Peru
Ruiny inckého kultovního města v peruánských Andách vážně ohrožují sesuvy půdy i návaly turistů. Japonští geologové zveřejnili již před více než 10 lety detailní studii, podle níž se začalo hýbat podloží pod Machu Picchu, hrozí proto sesuvy půdy a zborcení svahů.
Úřady proto začaly apelovat na omezení cestovního ruchu v oblasti. V roce 2011 se peruánská vláda a UNESCO dohodly na kvótách maximálně 2500 návštěvníků za den, uhlídat se to ale stejně moc nedá, podle odhadů v roce 2013 sem zamířilo kolem jednoho a čtvrt milionu lidí. Pořád je to ale lepší než statistiky z let 2006 - 2007, kdy se sem ročně podívaly téměř dva miliony lidí.
2. Sixtinská kaple, Itálie
Sixtinská kaple v Apoštolském paláci ve Vatikánu je proslulá hlavně vnitřní výzdobou od největších renesančních umělců. Dominantou je freska od Michelangela, zachycující historii lidstva od Adama k Noemovi, vyhlášení zákona Mojžíšem a od narození Ježíše až k Poslednímu soudu.
I sem ročně zamíří miliony návštěvníků, kamery přitom mnohé zachytí, jak ignorují zákaz fotografování a s použitím blesku si fotí, co se jim zlíbí. Vzácné fresky pak ohrožuje především prach, pot a také vlhkost a oxid uhličitý z dechu návštěvníků tísnících se v kapli. Proto sem byl instalován moderní systém, který měří nejen míru vlhkosti a znečištění vzduchu, ale i teplotu a vlhkost fresek.
3. Velký bariérový útes, Austrálie
Největší korálový útes světa, která má asi 600 ostrovů, se táhne v délce přes 2000 km podél pobřeží Queenslandu. Jeden z nejcennějších ekosystémů na Zemi však v uplynulých desetiletích trpí pod náporem lidské činnosti - ničí ho pesticidy, lodní doprava, těžba i globální oteplení, jehož jedním z důsledků je bělení korálů. A do jisté míry se na situaci podepisuje i turistický megaprůmysl s miliardovými zisky, který je na útes navázán.
Za posledních 30 let se útes podle statistik zmenšil bezmála o polovinu, a experti varují, že pokud se nezačne s jeho intenzivní ochranou, do roku 2050 by mohl zmizet úplně. UNESCO proto zvažuje, že útes zařadí na seznam světového dědictví v ohrožení.
4. Tádž Mahál, Indie
Jeden z novodobých sedmi divů světa a symbol Indie leží v Ágře ve státě Uttarpradéš na břehu řeky Jamuny. Velkolepý pomník nechal postavit v 17. století indický mogul Šáhdžahán na památku své manželky Mumtáz Mahál, která zemřela při porodu ve věku 36 let. Vladař prý tehdy ze zoufalství u smrtelné postele své ženy náhle zcela zešedivěl.
Impozantní, 73 metrů vysokou budovu, stavělo přes 20 tisíc dělníků rovných 22 let. Na toto dílo nehynoucí lásky se zamíří každoročně podívat 4 miliony turistů, což se začíná na této památce negativně odrážet.
5. Velká čínská zeď, Čína
Velká čínská zeď se táhne nesouvisle v několika úsecích od Šan-chaj-kuan na východním pobřeží v provincii Che-pej k Ťia-jü-kuan na okraji pouště Gobi v délce tisíců kilometrů.
Zeď se začala v třetím století před naším letopočtem, ale největší část - 6 300 kilometrů - vybudovala dynastie Ming mezi lety 1368 a 1644. A právě z tohoto úseku již zmizela skoro třetina, zhruba 1 962 kilometrů. Příčinou jsou počasí a eroze, ale i davy turistů a touha lidí po vlastním obydlí - chudí vesničané používají cihly k výstavbě svých příbytků. Velké plochy zdi také poničili sprejeři.
6. Angkor Wat, Kambodža
Monumentální chrám Angkor Wat v kambodžském Angkoru představuje vůbec největší náboženskou stavbu světa. Pro představu - ve 12. století na něm pracovalo 300 tisíc dělníků a šest tisíc slonů. Symbol Kambodži, který je vyobrazený i na státní vlajce, ale skomírá pod náporem turistů. Jejich počet se každoročně zvyšuje až o 20 procent, v roce 2013 jich sem zamířilo více než dva miliony. Úřady zvažují zavedení denních limitů.
7. Jeskyně Altamira
Malby na stěnách jeskyně Altamira na severu Španělska jsou staré jako lidstvo samo. Podle vědců vznikly před 13 tisíci až 35 tisíci lety. Jenže kombinace světla, tělesného tepla turistů a vlhkosti lidského dechu v jeskyni způsobila rozšíření zelené plísně. V roce 2002 se jeskyně návštěvníkům uzavřela, loni ji otevřeli na roční experiment a jednou týdně dovnitř pouštěli náhodných pět lidí. Všichni si museli vzít ochranné obleky a roušky.
I tak do muzea Altamira míří každý rok statisíce turistů, jeho součástí je i maketa 300 metrů dlouhé jeskyně, ve které je 150 obrázků býků, bizonů, jelenů, divokých prasat a koz. Unikátní galerii prehistorického malířství se přezdívá „Sixtinské kaple pravěku“ a mementem pro její ochranu je osud obdobné francouzské jeskyně Lascaux, kterou napadly bakterie a houby.
8. rezervace Masai Mara, Keňa
Vidět na vlastní oči velké stěhování pakoní v keňské rezervaci Masai Mara je lákadlem pro tisíce turistů. Překonávání řeky Mara v oblasti, kde se před pár stovkami let usadili Masajové, je jedním z největších divadel přírody, jaké jinde nespatříte. Jenže nájezdy milovníků safari jsou pro zdejší ekologii zátěží, byť přinášejí do státní keňské pokladny velmi významnou část peněz. Vláda by podle ochránců přírody měla stanovit omezení na počet turistů a také ubytovacích jednotek v přírodě. Jsou to spojené nádoby - turisté míří do Keni za nedotčenou, divokou přírodou, ale zázemí pro ně takovou přírodu ničí.
9. Tutanchamonova hrobka v Údolí králů v Luxoru, Egypt
Hrobka faraona Tutanchamona byla sice před třemi tisíci lety vyzdobena na věčnost, ale tehdy se nepočítalo s tím, že do ní budou proudit davy návštěvníků. Aby jí egyptské úřady prodloužily životnost, dostala přímo v Údolí králů v Luxoru kopii, do které je dokonce nižší vstupné. Je první ze vzácných památek egyptské historie, jíž se takto egyptské úřady rozhodly prodloužit životnost. Vzhledem k vysoké návštěvnosti je mnoho památek ohroženo velkým provozem. Pokusy o restaurování míst a jejich zajištění pro davy návštěvníků jsou často problematické.
Král Tutanchamon zemřel nečekaně v 19 letech a hrobka pro něj ještě nebyla dokončena, a tak byl narychlo pochován do prostoru o čtyřech místnostech, zatímco běžné faraónské hrobky měly místností i několik desítek. Tutanchamon byl panovníkem 18. dynastie a Egyptu vládl mezi lety 1333 až 1323 před naším letopočtem.
